Duše jako kaviár

Nehorázně nevtipná "komedie", černé vtípky skutečně vtipné nejsou: Vilma Cibulková je perfektní herečka, která dokáže téměř vždy vykonat pořádný herecký výkon tak tenhle hnus je jeden z mála, které se jí nepovedly a moc se v nich nepředvedla. V velice zdlouhavých 99 minutách s ukazuje pokles české kinematografie. (31.05.2006)

Film byl překombinovaný, zbytečně vyhrocený a vyumělkovaný. Co se podařilo bylo silné herecké obsazení, ale ani to nepomůže, protože scénárista spíše jim háže klacky pod nohy, než pomáhá. A Ciesler pomaličku zapomíná umět režírovat-nikdy to nybyl veliký filmař. Rozhodně byl však schopným profesionálem, jenž nic neposíral. Celkově je tento kaviár spíše z lahůdek z Lidlu za 19:90, než lahůdkou pravých gurmánů. (24.06.2009)

Milan Cieslar, pomocný režisér nedoceněné Vlčí boudy a nový "adaptátor" Körnerových předloh, se filmem Duše jako kaviár pokusil sobě i divákům dokázat, že dokáže být autorským filmařem a svůj film nejen režíroval, ale i napsal, stříhal a spoluprodukoval. A ztroskotal. Na neujasněnosti, kam chce svým dílem vlastně zamířit. Na jedné straně kárá a zdvihá prst, na straně druhé se uchyluje k rozverným prostopášnostem, které však nejsou ani ironickým dloubnutím, ani groteskní nadsázkou. Vždy je to něco mezi - jednou se "vážně" trápí neprůrazný Vladimír (Jan Budař) - jak ale můžeme jeho trauma procítit, když je zápletka s injekcí tak průhledná a z postavy apatické lékařky tak čiší kalkul a režisérova potřeba ukázat prstem. Jak můžeme přijmout závěrečný obraz dvou spokojených těhotných žen s lesbickými sklony, když předchozí heterosexuální půtky byly jednou jako z pořadu "Za zdí" (násilníka "dobračisku" Ondřeji Vetchému stejně nevěříme), jindy zcela neuvěřitelné (především ty týkající se "emancipované" Karin). Jak jde dohromady mizerně vypointovaná scénka s mobilem zvonícím na pohřbu a Annin (Karolína Kaiserová) pokus o sebevraždu? Místa, kdy se zdá, že nám režisér chce něco sdělit, se vynořují jakoby "náhodou", jakoby mimo autorovy intence - a to logicky zcela devalvuje jejich potenciál. Nikam nedotažená nesourodost mezi skupinami hrdinů (obyvatelé moderně-sterilního bytu versus "staromilci" z činžáku) je snad nejprůkaznějším příkladem Cieslarovy neujasněné (či nezvládnuté?) koncepce. Touží-li divák po partnerské "vyprávěnce", pak je lepší volbou Román pro ženy. Touží-li po prožitku filmového (rodinně-)partnerského dramatu, nechť zvolí Paralelní světy. Evokuje-li spojení "autorský film" povětšinou kvalitu (Soderbergh i Chytilová, Von Trier i Jan Němec), pak v Cieslarově případě rozhodně ne. Tento film neví kudy kam. A o jeho "televizní" průměrnosti se raději ani nezmiňuji... (24.10.2005)

70% - už jen za to, jak "máma" Cibulková učí "starší dcerku" Vilhelmovou vyzývavě koukat. Ano, film o životě, to je vděčné téma, byť jak zmiňovala Kleopatra je to dokola a dokola... Máme co jsme chtěli, když to máme, tak nám to není dost dobrý... on/ona být odejít, soused/ka, kamarád/ka lepší než to, co mám doma... já můžu on/ona ne... jsme si rovni, než se stane průser či změna stavu... pak je ten správný prostor pro ješitnost, alibismus, urvat, co se dá a následně za tím vším chrlit dodatečná moudra a pokoru.... jóóó, to je taky život, bohužel.... Duše jako kaviár osobně považuji za film, který stojí za shlédnutí a věnování času (30.08.2005)

Zajímavě hudebně podkreslené, neuvěřitelně uřvané, o třídu a půl výš, než Ulice či Cesty domů (což asi nelze brát jako pochvalu).. To jsou Cieslarovy jikry z českého kapříka, nasolené pofidérním humorem, konzervované vděčným tématem nevěry a vztahových kotrmelců. V obchodě je najdete v regálu mezi jinými výrobci domácího kaviáru, to znamená, že nemusíte přemýšlet, který vzít, protože všechny chutnají stejně.. (02.06.2014)