Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (237)
Podle mě, naprosto jedinečný nápad, výborně zpracovaný, skvěle zahraný herci, kteří ze sebe nevydali jedinou srozumitelnou hlásku :) Zde se kreativnosti teda meze nekladou. Jediné co mě na tomto snímku mrzí je, že má pro mě charakter jako ,,jednorázová žiletka" použijete ji, perfektně splní svůj účel, pro který byla stvořena, ale podruhé už použijete jinou. Stejné je to i se Skřítkem, koukat na to podruhé, tak už ztratí moment překvapení a originality, pač už víte co přijde a tudíž už to pro vás není takový požitek. ()
Komedie zbarvená do zelena. Tomáši Vorlovi nelze upřít jednu vlastnost – odvahu. Odvahu, s jakou se pustil do realizace bezeslovné grotesky, žánru nemajícího v českých luzích a hájích v podstatě žádnou tradici. Jenže Vorel si podřezal vlastní větev, když začal do prostoduchého příběhu plného fyzického humoru, propašovávat své názory, rady, doporučení. Je fajn, když chce režisér divákům něco sdělit, když jeho dílo nese nějaké poselství, ale aby jej neslo za každou cenu a způsobem natolik nápadným? Několik nechutných scén z jatek doslova čpí zoufalstvím pramenící z Vorlovy neschopnosti nebýt doslovný. Skřítek natolik násilně prosazuje vegetariánství, že si každý cynický masožravec nakonec stejně řekne: „a just to maso jíst budu!“. Nehledě na detail, že z nejvýraznější vegetariánské postavy se vyklube mladistvý agresor. Ve snaze o závažné sdělení jde stranou snaha o sofistikovanější humor a přednost dostávají rádoby vtipné scénky, kdy někdo někoho něčím mlátí do hlavy s vykulenýma očima. Mnohé vtipy zcela postrádají pointu, například celá linie s podivínským skřítkem a celé je to umocněno bezradností „němých“ herců. Skřítek je dílem neotřelým, s ucházejícími triky (snad jen fascinace „živými“ fotkami byla příliš markantní), dílem ne hloupým, přesto plným hloupých chyb, které po sečtení způsobily kompletní rozsypání tohoto ambiciózního projektu pod režisérovýma rukama. 50% ()
Úvodná dvadsaťminútová smršť gagov je mimoriadne vydarenou groteskou. Raketový nástup ale postupne vystrieda jalová poetika stredoškolských voľnočasových poobedí spolu s prvoplánovou kritikou konzumu. Oko diváka zrazu privyká záberom skateboardových jázd, prechádzok s prvými láskami, marihuanových šlukov. Komika sa čiastočne vytráca, aj keď všetci sklepácky známi sa snažia ostošesť. Hudobná linka nie je zlá, len trochu nedotiahnutá: tvoria ju opočúvané a neustále sa opakujúce dva -tri hudobné motívy, nie vždy korešpondujúce s obrazom. Našťastie nechýbajú mäsokombinátne chuťovkové scény, niekoľko gagov aj po vydarenom úvode stojí za to, podarené je aj trpkosladké vyznenie rodinnej krízy a nádych jemného absurdna stelesnený očumujúcim hravým škriatkom. 70% ()
Tak jsem se včera koukla na Skřítka. Říkala jsem si i předem, že to možná bude divné. Film, kde se vůbec nemluví, maximálně se vydávají citoslovce a podivné pazvuky prostě nemůže být dobrý. Může být zajímavý, ale dneska se prostě nedělají filmy, které jsou němé, takže na to lidi nejsou zvyklí a ani se jim to nelíbí. Ono jako pokus to možná bude dobré, ale jinak podruhé bych to už nepraktikovala. Sice třeba hned první scéna se mi docela líbila, ten příběh až na debilní happy-end taky docela dobrý, ale jinak byl film spíše nuda. Mi to připadalo jako experiment, navíc tou délkou byl film až nudný. Zkrátila bych to na 30, max 45 minut, to by bohatě stačilo... ()
Jedná sa o zaujímavý predel medzi cestami mestami. Vorel je pre mňa režisér, ktorý dokáže vystihnúť pomerne jednoducho a trefne úpadok a akýsi cyklus v akom sme neustále uväznení( či už v meste, alebo na dedine). Vždy si nájde originálny spôsob ako ho zobraziť a Škriatok nie je výnimkou. Zrozumiteľný, zábavný( hlavne trio policajtov), a dotýkajúcich sa tém ako láska, stereotyp, neistota a to hodnotné je tu prezentované čarovnou bytosťou, ktorá sa snaží postavy a hlavne ešte mestom neskazenú dcéru vrátiť späť k prírode a k skutočným hodnotám. Holubová je excelentná. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
- Ve filmu je odkaz na starší film Tomáše Vorla Cesta z města (2000). Při scéně, kdy matka ukazuje dceři rodinné fotografie, byly totiž použity i některé snímky právě z tohoto filmu. (zeďa)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
Reklama