Jak básníci neztrácejí naději

U novějších dílů Básníků (tedy 4 a 5) záleží na počtu repríz. Ty filmy se samozřejmě dají milovat. Nemusí je člověk nutně srovnávat se staršími notoricky známými hláškami. Pátý díl je trošku jiný, přeci jen Štepánka opouštějí jeho skopičiny a ten člověk začíná skutečně dospívat. Vrací se celá řada starých známých. Takže sledujeme jejich postupný vývoj. Musím uznat, že se jedná o velmi pěkný příspěvek do této časosběrné série. 65% (27.07.2007)

Všechny předešlé díly básníků měly co do sebe. Vždy jsem si na každém z nich jednotlivě našla něco pozitivního a s tím se také dalo celý ten film prožít. Tento film jsem pouze přežívala. Škoda, že někdy už tak zdařilou sérii filmů zkazí ten poslední, kde jsou herci už starší a není to už ono. A pokud si vy básníci z ČSFD nechcete zničit iluzi z těch filmů předešlých, tak se na tento ani nekoukejte. (29.12.2013)

Jsem znechucen. I oproti průměrnému čtvrtému díl je toto nesmírný úpadek. Jakoby Klein zapomněl režírovat. Jinde dobří herci, zde obyčejně odříkávají nevtipný text. Věrohodnosti nepomáhá ani nasazení neherců jako Mareše, nebo toho číňana, kteří svoje party odříkávají, jako děti, když ve škole špatně recitují básničky. Ani nechápu, že mohl klein přistoupit na zfilmování tak fádního scénáře. Scénky jsou na sebe tak nějak nalepené a moc spolu nedrží. A ona skrytá reklama je vrchol nevkusu. Fuj. (27.12.2005)

Humor a koření pryč, zbyla jen univerzální hnědá omáčka. Z Kendyho se stal nesympatický protiva, kterého bych srazil ze schodů. Veverku dostane takřka hned, takže romance nikde. Nasazení "mediálně známých ksichtů" (Mareš, Karembeu, Kocurová) je naprosto tragické. Jediné co si z toho zapamatuji bude, že Badinková měla hrozně hezké nohy. Což je na film (pokud to není porno) hodně málo. (09.05.2016)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)