Jak básníci neztrácejí naději

Ešte stále je tam trochu toho čara starých Básnikov, ale či je to už opakovaným námetom, znovu čudným pocitom z neprirodzeného zvuku... hmm :-( Vracajú sa témy mladých dievčat a porevolučného podnikania, partnerských vzťahov... ale ja neviem, už to nemá šťavu. Okrem posunutia do ďalšej vekovej skupiny a s tým súvisiacich zmien v podstate film neprináša do básnickej série nič nové, ani svieži "severní vítr", ktorý tam tak túžil mať Dušan Klein. Je to také - trochu nostalgický feeling, dosť kopírovania a vykrádania samého seba. Nebolo to zlé, len také... ošúchané. Ako starý uterák - keď sa rokmi sperie, zdrsnie a vybledne, netreba sa s ním driapať z ľútosti. A čo tým myslím? Že špeciálne vo filmovej branži treba vedieť, kedy skončiť. Nevravím, že v najlepšom - to sa nedarí skoro nikomu. No aspoň v najhoršom... A Básnici už dúfam definitívne skončili. (07.02.2008)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)

Nebýt příšerných reklamních vsuvek, které jsou neuvěřitelně nucené a nesourodé, jsou to Básníci kráčející v té nejlepší tradici celé série. Asi vůbec nejlépe z celé "ságy" vyšlo duo Štěpán-Kendy – jejich sarkastický kámo-homo-vztah mě opravdu upřímně rozesmál. A vůbec... je to prostě příjemně nahořklá podívaná a pevně doufám, že to tímhle končí a nezačíná. Jako básnické rekviem opravdu slušné. (03.08.2005)

Mně se to nelíbilo hlavně co se týká děje. To, že se tam aspoň dvacetkrát zmiňovali tak otřesným způsobem o Starobrnu, Mazdě, Drogerii Teta, Welle a Primeros (plus možná ještě něco, co jsem neviděl a myslím, že na jedné polici jsem tam zahlídl i kosmetiku Avon) neřešim, i když je pravda, že tu loženou reklamu mohli udělat něčim jiným, než půltunovým bucharem. Zajímavý, že u nás je to vždycky tak na očích (možná ne všecko, ale většina). V cizích filmech si toho sice občas taky všimnu, ale když už, jako kdyby to tam patřilo (viz třeba Trosečník s Tomem Hanksem), neřeknu si jaká je to trapárna! No nic, řekl jsem, že tohle nechám bejt. Ale co se týká děje, už dlouho jsem neviděl zmršenější film (kromě Troškových Kameňáků). I čtyřka se mi líbila mnohem víc, než tohle. (SPOILER) Nejen že jsem si opět říkal, že "pan doktor má sakra velký srdce", ale ještě jsem si taky říkal, že život jako on bych chtěl mít taky. Když mu o něco jde, vysype nějakou hovadinu, ostatní uchazeči se na to vybodnou a má to. A když se nedaří? Není třeba věšet hlavu, když se něco hned nedaří jak jsem původně plánoval, kašlu na to a vrátím se zase dělat toho malýho človíčka bez špetky odpovědnosti, kterej mi tak jde. A ještě jedna taková věc. Myslím, že Leoš Mareš neumí hrát. A měl by tuhle dráhu rychlovsky opustit, protože podle mě diváky spíš odradí (pokud to jsou soudně uvažující individuality a ne banda vřeštících holek). Jo, ještě jedna věc mi tam hodně vadila a to jak se v každým dílu objevují další a další lidé z jeho minulosti, kteří jsou úspěšní a za vodou a je jim hej, tedy kromě těch zemřelých. Abych zakončil citací z filmu, po shlédnutí tohoto snímku si připadáte jako po transplantaci mozku. A upřímně se docela divím, že jsem mu ty dvě hvězdičky vůbec dal, protože posledních šedesát minut jsem toužebně koukal na hodiny a odpočítával málem vteřiny do konce. A že byly zatraceně dlouhý. Jen by mě zajímalo, jestli rejža a scénárista plánují pokračovat až do důchodu. Už bych pro ně měl i název: Jak básníkům utíká moč mezi prsty (02.03.2006)

Sérii o Básnících mám rád. Byl jsem proto hodně zvědav, jak hrdinové zvládli přechod z reálného socialismu na kapitalismus. Zvládli a zvládl to i pan režisér. Dokonce krapet v předstihu než se divák u českých filmů naučil slova jako product placement... Když jsem je viděl poprvé, nějak mi to nepřišlo. Dnes vychován filmy typu veni Vidi Vici, kde reklama je všude, na všem a na všech jsem nějaký citlivější a tak mi tam ty Mazdy, Tety, Monimy atd.. celkem prudily. Ale odprostím-li se od toho tak si Kendy se Šafránkem skvěle sekundovali a řada dialogů byla velmi vtipná. Jako v každém díle tu máme i novou kočičku a já musím uznat, že Michaela Badinková v zrzavém outfitu byla k nakousnutí (i když nám mohla ukázat víc :-). U mne to je solidní průměr. * * * (07.04.2013)