Krev zmizelého

Námět Vladimíra Körnera z nelehké doby našeho státu je super, viděla jsem film, nikoliv seriál. Herecké výkony Vilmy Cibulkové coby zdravotní sestry a vůbec pomocnice pro všechno a Martina Huby jakožto primáře - Žida, též. Igor Bareš je ve své roli válečného a poválečného podvraťáka dokonalé oslizlý, ale mně se tak jeví i v civilu. Ester Geislerová se fyzicky vůbec nehodila do role a ani jejím pojetím mě nepřesvědčila, že zrovna ona je dítě nesourodého páru. Co mi nesedělo, byl Vladimír Jiráček v roli mladinkého baltského šlechtice Arna, jehož válečné zranění přivedlo až sem. Huhlal, velmi špatně mu bylo rozumět a vůbec celý film měl velmi mizerně zpracovanou zvukovou stopu a skutečně mi to dojem velmi pokazilo. Obrovská škoda. (06.12.2016)

Škoda, že je tento film tak zoufale průměrný. Když si to tak anakyzuji v hlavě, tak docházím k závěru, že je to chybou režiséra. Námět rozhodně nese poteciál kvalitního filmu. Také herecké výkony všech jsou excelentní. Vilma Cibulková zde podává fantastický herecký výkon. Také hudba a kamera jsou silně nad průměrem. Jenomže film působí velmi chaoticky. Většina postav jen jen lehce načrtnuta, tak že jim chybí hloubka a tom film dost ochuzuje. To že se tam spousta postav jen mihne přehlednosti také nepřidá. Beru to jako nezvládnutou režii. (18.01.2006)

Film o bolestech válečné a poválečné doby, kterou prožívali tehdejší pamětníci. Kdo neprožil a je příliš mladý, nepochopí. Já také neprožil, i když jsem měl namále, ale pochopit snad není tak těžké, díky právě takovým filmům, jako je tento. Právě v dobách národu kritických se projevují pravé (ne)charaktery lidí, kteří nás obklopují. A vo tom to je. Jsou filmy, kde není třeba hledat nějaký zárodek optimismu, .... jsou filmy, které úmyslně žádný optimismus nenabízí, protože ukazují pravou tvář tehdejší společnosti. Žádný průměr, spíš slušný nadprůměr. (10.07.2007)

Když jsem ten film viděla naposledy, před deseti lety, byl to film o hrůzách časů, které máme dávno za sebou. O historickém dědictví, které nás provázelo po celé minulé století, až jsme se s ním dokázali rozloučit. O nemocných zrůdách, kteří v těžkých časech našli příležitost pro své patologické touhy. Strašlivá vzpomínka na dobu, která pohnula osudem rodičů, příbuzných, předků, známých… Když se na film dívám teď, v roce 2016, dívám se na film o lidech, kteří žijí mezi námi. Uplynulo sto let, ale oni se nezměnili. To, čím jsou, předávají svým dětem. Mnoho desetiletí skrývali, co si opravdu myslí. Dívám se na film s devianty, kteří žijí mezi námi a čekají na novou příležitost. Pokud se tak stane a bude jim dána – protože vše vždy ovlivnit nemůžeme – slibme si, že proti každé takové jednotlivé svini uděláme vždy všechno, co je v naší moci. Ale to je často něco úplně jiného než boj. (04.05.2016)

Již od začátku do Vás scénárista Körner a režisér Ciesler hustí jeden bezútěšný obraz za druhým. Při tom všem ale zapomínají na to, že se divák musí citově ztotožnit s postavami, aby se mohl dojímat jejich osudy a to se alespoň mne nepodařilo. Velký podíl má na tom má snaha o široký záběr,film se odehrává během 30 let, a to nutně vede k tomu, že jednotlivé charaktery jsou jen lehce načrtnuté a tím pádem chybí hlubší prožití příběhu, tedy spíše shluku epizodních výseků, které se nám snaží ukázat jak ta doba byla strašná... Což zajisté byla, ale podle mého názoru by bylo mnohem zajímavější a působivější, kdyby se autoři rozhodli soustředit na jeden konkrétní časový úsek.. Přesto se jedná o poměrně zajímavou podívanou, tu a tam s působivými scénami a kvalitními hereckými výkony. (14.09.2005)