Shadows of the Deceased
Režie:
Milan CieslarScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Jiří MacháněHrají:
Vilma Cibulková, Martin Huba, Ester Geislerová, Igor Bareš, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Simona Stašová, Emma Černá (více)Obsahy(1)
Výpravná historická podívaná, která se podobně jako Želary odehrává během 2. světové války, vypráví dramatický příběh matky a posléze její dcery. Krev zmizelého začíná po vypuknutí 2. světové války milostným pří-během baltského šlechtice Arna von Lieven (Václav Jiráček) a Češky Helgy (Vilma Cibulková). Arno utíká před sovětskou hrozbou do finské války. V jednom z bojů je raněn a převezen do německého lazaretu, kde mu Helga zachrání život. Prožívají vášnivou lásku, ale Arno je povolán zpět do válečné hrůzy Z krátkého vztahu se Helze narodí dcera Dorli (Ester Geislerová). Právě dítě se pro Helgu stává jediným smyslem života. Musí svou dceru ochránit a pokusit se přežít navzdory všem útrapám složité doby... Děj Krve zmizelého je rozvržen do čtyř ročních dob, které jsou pozadím pro strhující dramatický příběh, odehrávající se v divoké přírodě moravských hor, ale také v exotickém belgickém Kongu. Režisér Milan Cieslar barvitě a citlivě vypraví příběh žen ve vyhrocené historické situaci. Svým způsobem navazuje na svůj předcházející film Pramen života (2000), ke kterému také napsal scénář Vladimír Körner a který byl s úspěchem uveden na Berlinale 2000 a získal hlavní ceny na mezinárodních filmových festivalech Troja, Laon, Gottbus, Rimouski, Chemnitz. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (126)
Patetický obludný kýč!!! Nemůžu uvěřit, že scénář napsal můj velký oblíbenec Vladimír Korner, ale to zpracování je tak nechutně kýčovitě srdcervoucí, že se mi obracel žaludek. Cieslar jako režisér mě nikdy nepřesvědčil a jeho filmy jsou pro mě nezáživné a prostě špatně zpracované. Jako režijní řemeslník je bídný. Příběh, odehrávající se v rozmezí let 1939 -1965 vyznívá jako blábol, který nemá daleko k nějaké telenovele. Hudba vykradená z jiných filmů jen zvyšuje utrpení film dokoukat a všemu dává korunu Vilma Cibulková a její otřesná srdcervoucí mimika, která je furt stejná a mě už tak neuvěřitelně vytáčela, že jsem film kolikrát málem vypnul, A třešnička na pomyslném dortu z hovna byla Cibulková namaskovaná jako stará bába, která přečkala pár let v lágru. Fuj, hnus, tohle už nikdy vidět nechci. Taky Ester Geislerová byla jako její dcera strašlivá, po herecké stránce celkově úplná bída, snad s vyjímkou Lábuse, Huby a Bareše. Mám moc rád příběhy z poválečných let a prostředí Sudet, ale napsané a natočené důvěryhodně, bez přehnaných patosů a otřepaných kýčů. Tohle byl ulta kýč jak bič. ()
Zdál se to být skvělý film se zajímavým námětem a pohledem z druhé strany - mimo zaběhlé dějinné výklady. Krev zmizelého má pozoruhodný příběh, jenž mne opravdu zaujal… a proč tak malé hodnocení? Nulový výkon postavy mladého vojáka (Václav Jiráček) naruší každou dobrou scénu, které se účastní, a odsoudí ji k vyhození do odpadkového koše, stejně tak nevýrazný výkon Ester Geislerové. Vše zachraňuje Vladimír Dlouhý, který exceluje a zastiňuje svým výkonem mladé hrdiny. Ještě že máme herce, jako jsou báječní Vilma Cibulková a Igor Bareš. Také několika sekundový Marek Vašut v roli Kongo Müllera je prostě moje nejlepší postava tohoto poutavého filmu. Oba mladí protagonisté zanikají, jejich postavy jsou nemastné, neslané a tím pro mne značně znehodnocují tento, jinak opravdu zajímavý a výpravný film. ()
Dyť ten děj je úplně jakejsi rozcupovanej. Nevím, kdo je kdo. Můžou za to dvě věci. Za prvé: všichni tam mluvijou hrozně potichu nebo jim není rozumnět (třeba mě nasralo, když se jí jeden polák zeptal: rozumňjete? a ona řekla: rozumim. ale já jsem teda nerozumněl). A za druhé, že vůbec nevím, kdo je Němec, kdo Čech, kdo nácek, gestapo, std a koho hraje Baroš nebo Vetchej a zlá Stašová - prostě mi úplně unikly historické souvislosti, které tam vůbec nebyly vysvětleny. Nejsu žádnej hňup, ale tvůrci si asi mysleli, že všichni o předválečné a poválečné situaci mají jasno. ()
,,NIKDO NEUTEČE SVÝMU OSUDU....“ /// Jestli máte rádi depresivní filmy plný hajzlů, ženskýho utrpení a osudů lidí, kteří tak jako tak skončej v pekle a kde každá akce vyvolává okamžitou reakci – zdá se bejt Milan Cieslar ten správnej hostitel. Když se k tomu přidaj herecký koncerty Vilmy, Huby, Bareše…mohlo bejt zaděláno na parádní biják. Škoda, že ty Dorliny osudy nemaj tolik šťávy a nevyvolávaj víc emocí. Třeba ale seriál dokázal zacelit některý díry. Každopádně rejžovi fandím a vyrážím se (celej natěšenej) zúčastnit programu Lebensborn. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když se podívám do kamen, tak JE vidím! (čerty? Ty taky, ale stojej kousek vedle.) 2.) Děda mi dal nožík s rytinou na rukojeti KARJALA 1939. (hokej jo? Ehm…neříkej vo tom Rusům!) /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Film o bolestech válečné a poválečné doby, kterou prožívali tehdejší pamětníci. Kdo neprožil a je příliš mladý, nepochopí. Já také neprožil, i když jsem měl namále, ale pochopit snad není tak těžké, díky právě takovým filmům, jako je tento. Právě v dobách národu kritických se projevují pravé (ne)charaktery lidí, kteří nás obklopují. A vo tom to je. Jsou filmy, kde není třeba hledat nějaký zárodek optimismu, .... jsou filmy, které úmyslně žádný optimismus nenabízí, protože ukazují pravou tvář tehdejší společnosti. Žádný průměr, spíš slušný nadprůměr. ()
Reklama