Kameňák 2

No jelikož to je celý postavený na vtipech, který jsou snad ty nejznámější co se daly sehnat, tak je to ještě dobře udělaný, protože je to občas i vtipný ale kdybch to vral jako normální film, tak je to fakt něco šílenýho. Příběh to má minimální a neděje se tam nic novýho než co bylo v prvním dílu, prostě jako normální film by si to zasloužilo odpad, ale když se to bude brát s nadhledem, tak aspoň ty 2 * to může dostat (12.11.2005)

FIlmum o "Kamenakovu" jsem se vyhybal jako cert krizi ale nedavno jsem jel nekam dalkovym autobusem a tam jsem jiz nemohl uniknout. Opravdu chapu ze se to nekomu muze libit ale tohle "dilko" nelze nazvat filmem. Pokud by tomu rikali hrana "N@VAcka" estrada tak nereknu ani slovo. Ale pokud to mam zhodnotit jako film neexistuje jine reseni nez "ODPAD". (10.05.2005)

Mě se ten druhý díl zdál úplně stejný... Při prvním jsem byl opravdu hodně nasrán a divil se, co nekteří lidé vydávají za "film". Teď jsem už věděl, do čeho jdu. Souhlasím s Tetsuem ohledně té kamery i vizuálních gagů, obsazení Maxy a Vondráčkové, přesto myslím, že tento díl byl o chloupek lepší v tom, že měl něco, co vzdáleně připomínalo děj. Ostatní jako vždy - ze začátku se to docela rozjede, pak se ale snímek utápí ve stále stejných nudných zaběhnutých kolejích. 90% vtipů je opět o sexu a dobrého herce abys pohledal. Narážky na kritiky trapné a nefunkční a...tak. Jen doufám, že se někdo nerozhodne natočit Anglického krále podle scénáře Evžena Gogely. To by mohl bejt opravdovej průser... (24.08.2004)

Dadel díval se s dědečkem na Kameňák 2. Ani jeden z žertů nepřišel Dadelovi natolik žertovný, aby se mohl zasmáti. Dědeček, vzpomenuv si, že Dadel se i u Kameňáku 1 ani jedinkráte nezasmál, využil toho k následujícímu žertíku: "Dadeli", pravil sivý taškář se šelmovským úsměvem, "spočítal jsem, že ses u Kameňáku 2 smál desetkrát více nežli u Kameňáku 1". "Toho nemožno, dědečku", nedůvěřoval Dadel, "ani jedinkráte jsem se u Kameňáku 2 nezasmál, jak jste mohl takovéhoto výsledku dosíci?". Teprve když Dadel nalistoval v učebnici malou násobilku pro 1. stupeň měšť. školy, pochopil. (03.01.2005)

Nie, nenapíšem vám komentár, napíšem vám príbeh. Príbeh o dni, ktorý zmenil zmysel môjho života. Takže, začínam. V jeden pekný deň sme sa na Letní Filmové Škole rozhodli spolu s ďalším uctievačom vomit screenu - Sith lordom Cooperom - zájsť na projekciu nášho vytúženého filmu Kameňák 2. Keďže sa projekcia odohrávala v letnom kine a prišli sme neskoro, trávnik už bol zaplnený vyznávačmi "kamenného humoru", ktorí už netrpezlivo posedávali a čakali na film, ale najskôr i na príchod všeobecne obľúbeného režiséra Zdeňka Trošky. Ten dokonca kvôli LFŠ prerušil svoje natáčanie tretieho pokračovania a prišiel k nám priamo z Kameňákova. Konečne nastal ten vytúžený okamžik a na javisko prišiel ON. Uvádzačka najprv dlho a pútavo o Zdeňkovi hovorila, priam dopodrobna analyzovala jeho úžasné filmy a skvostný humor. V tom sa náhle rozpršalo a všetci vytiahli dáždniky. Keď sa pani uvádzačka spamätala z letargie jej pochvalných slov a uvedomila si, že prší, a že tam Zdeňek stojí len v jeho typickej krátkej košeli, promptne (a s určitým rozhorčením) vyzvala divákov, aby pánovi režisérovi nejaký ten dáždnik nad hlavou podržali. Po chvílke trápneho ticha, zachoval pohotový Zdeněk chladnú hlavu a odvetil "Ale néé, to je dobrý". A tak tam mokol a mokol, až mu pani uvádzačka konečne nepredala slovo. V tom sa všetkým rozžiarili andělské tváře, a s nadšením počúvali jeho zaujímavé rozprávania z natáčania i zo života, v ktorých často používal slová ako "hovno", "nadržená bába Kropáčková", či "herecké hvězdy formátu Helenky Vondráčkové a Martina Maxy". A všetci sa od zábavy "řachali smíchy" a úprimne bavili. Po jeho úvode sme mu všetci zatlieskali a tešili sa na projekciu, ktorá ak mala byť aspoň z polovice tak zábavná, ako sám pán Troška, bola odsúdená k obrovskému úspechu. Po menších peripetiách sa spustil film. Keďže bol trávnik obsadený "lidmi navezenými z venkova, kteří by se Kameňáku smáli i kdyby nefungovala promítačka", čakali sme salvy smiechu, záchvaty nespútanej zábavy a vzájomných poplácání sa medzi členmi rodín typu "hele mámo, to byl ale výbornej fór!" Ale... nič sa nestalo!! Na projekcii sme (v rámci nášho všeobecného sebemrskačstva) vydržali 20 minút a ak poviem, že sa ľudia vlažne zasmiali tri krát, tak to preženiem. Nechápali sme to. Kam ten svet speje, keď sa už ani Troškovým filmom nikto nezasmeje? Znechutení z tohoto faktu sme sa s Cooperom zbalili, nechali film filmom, a radšej zašli do hospody. A pri niekoľkých pivách sme sa do noci bavili o našom bohovi Zdeňkovi a jeho neprekonateľnom prínose do českej, ale i svetovej kinematografie. (14.08.2004)