Šašek a královna

Proč jsou snímky Věry Chytilové tolik podhodnocovány. Hej lidi!! Diváci!!! Vyndejte si alespoň občas ty hlavy ze zadků!!! Snad žádný její film, není ohodnocen podle toho, kolik procent by si skutečně zasloužil. (Ne, že bych s jinými hodnoceními vždy úplně souhlasil, ale v některých případech se to tomu alespoň tak nějak přibližuje, třebas je ten film alespoň červený). To si lidé opravdu neváží národnícho filmařského klenotu či jsou proti ní zaujatí, nebo tu kvalitu jejích snímků nevidí. Rozhodně tady na tu "ženu za pultem" nikdo nemá. Skvěle natočené i zahrané (vyníkající Bolek, Chatnal a Kodet) podobenství obsahující poutavé scény, prostě vše co má obsahovat dobrý film včetně hudby a správně nekonveční dynamické kamery typické pro danou tvůrkyni. Chytilová prostě vždycky uměla dělat filmy. Hodnotím tudíž nejvýše... a NEZAUJATĚ - Btw.: Přestaňte to pořád srovnávat s divadelní verzí. Je to stejně zajetý klišé, jako když někdo srovnává film s knihou. Věřím sice, že divadelní hra je bezvadná a že potneciál divadla nabízí zas jiné výhody oproti filmovému pásu. Ovšem je třeba zdůraznit, že film má zase své výhody oproti divadlu (zejména v aplikování výtvarné stránky, kamery a hudby). Přístup musí být individuální ke každé věci zvlášť a snad všichni víme, že divadlo je zase trochu jiné médium než film a zde se jedná o FILM, na motivy divadelní hry a proto sakra hodnotíme co? Nu Film :D... (12.11.2008)

Upraveno v lednu 2024. Šašek a královna je jízlivější hříčkou o moci a vztazích (nejen partnerských, rovněž těch společenských, komunitních). Chytilová využila ideové spřízněnosti Polívkovy divadelní inscenace, rozšířila ji a zaktualizovala ke zdůraznění dobového společensko-politického podtextu. Sadomasochismus (nebo alespoň vzájemně provázaný poměr dominance a submisivity) v různých stupních jako základ intimního, společenského i mocenského uspořádání lidského bytí. Struktura moci je podmíněna poslušností, která čas od času musí být vynucována či dokazována. Samotný vrchol moci je izolován od bezprostředního kontaktu, důsledkem je proto nejistota, krutost, nitro a intimita zdeformované a při nenadálém odhalení vlastní slabosti pomstychtivé. Vším tím proplouvá pojem svobody. Žádanou svobodou je získání suverenity a nezávislosti, tou skutečnou je však jen ta niterná, která si i přes nepříznivé vnější okolnosti dokáže zachovat své svobodné přesvědčení i ideje a zbaví se strachu ze všudypřítomné a všeobklopující nejistoty. Průvodcem do škádlení pantomimy a mocenských hrátek o vlastní svobodu je Jaryn Slach (příhodný klaun Bolek Polívka), dobromyslný kastelán a na rozmaru moci závislý středověký šašek. Svoboda osobní je nedostižnou iluzí, svoboda niterná je jedinou skutečností. Podmínkou a zároveň základním omezením svobodného bytí je zde královna alias Regina alias Jeanette (pozoruhodná Chantal Poullain), neboť život ve slonovinové věži znamená absenci opravdových citů, nenaplněnost a kruté trestání neposlušnosti. Z dalších rolí: rozmarem trpící i rozmary zapříčiňující König alias středověký král alias Kaiser (Jiří Kodet), Slachův upřímný kamarád František Václav (Vlastimil Brodský), či místní vesnický předseda Berka (Miroslav Maruška). Šašek a královna probíhá přes tři úrovně, spojuje realitu se sny a představami, tak jako struktury moci prolíná celým uspořádáním lidského bytí. Svoboda je ústřední ideou, z ní vyvěrá ta svoboda pro tvůrce nejvlastnější, svoboda umělecká, jež dovoluje svobodné vyjádření se ke všemu současnému, probíhajícímu, uspořádávajícímu. Někde tam jsou taktéž podoby toho, čemu říkáme láska. Pozoruhodně sestavený prožitek! (10.11.2009)

Slabá komedie? Nepodařená adaptace? How dare you?... Film jsem viděl dvakrát - v roce 1988 a více než třicet let poté - a dvakrát mě silně zasáhl. Poprvé mě šokovala jeho svoboda - roztančená kamera, záměrná světelná nevyváženost, příběh narušující logická pravidla vyprávění, prolínání žánrů, množství (zdánlivých?) politických narážek, to vše působilo v letech zahnívající normalizace a její unylé filmové tvorby jako zjevení. To je rovina, kterou dnešní divák o generaci mladší může jen sotva docenit. Film má ale hlubší rovinu, díky které působivost rozhodně neztratil. Dvojitý sen kastelána Slacha, v němž se stává šaškem, pokoušejícím se bavit okouzlující, ale bezcitnou královnu/slečnu Reginu, se mění v krutou hru bez pravidel a nakonec se prolne do skutečnosti šokující pointou... Vítězství šaška nad brutální mocí zůstává precizně vystavěným, nadčasovým podobenstvím. Kromě autorského a hereckého mistrovství B. Polívky a Ch. Poullain a vynikající režisérské reinterpretace V. Chytilové bych chtěl zdůraznit hudbu J. Bulise, která mi připadá kongeniální. (01.04.2021)

Vážení přátelé bohužel opravdu nemůžu pochválit, i když bych chtěl sebevíc... Pokus o zachycení nezachytitelného. Kdo neviděl naživo opravdu nikdy nepochopí... Byl jsem u Bolka v divadle na jednom z posledních představení a můžu suveréně říct, že to bylo nejlepší divadelní představení v mém životě...A říkám, že převézt na plátno divadelní hru, která je od začátku do konce založená na komunikaci s divákem je, jako přenášet oceán děravým vědrem. Viděl jsem pak někdy ještě TV záznam přímo z divadla a to je podle mě také jediný možný pokus, jak genialitu hry alespoň trochu zachovat. Ve filmu je toho 80% přimyšleno navíc... Celý příběh vztahu hradního kastelána a tajemné francouzky je tu navíc. Režisérka se tím rozdělením na dvě roviny pokusila vynahradit absensi živého diváka, jenže dopadlo to bohužel spíš tak, že to celý příběh jen roztříštilo a znepřehlednilo. Na divadle je jen královna a její šašek a celá hra popisuje jejich vzájemný vztah. Z toho občas Bolek vystupuje do reality a komunikuje s diváky. Ve filmu je naopak zbytečně mnoho postav navíc a zdlouhavá vata, která tam vůbec nemusela být. A ten zbytek - pasáže u kterých se na divadle řvalo smíchy, je tady nudné, nezáživné - místy dokonce až trapné. Je mi líto... (04.01.2007)

"Šašek a královná". Submisívny Bolek Polívka a jeho dominantná manželka Chantal Poullain - Polívková. Nevyskákaný valašský mládenec a francúzska svetobežníčka, čo zablúdila na Moravu. Podivná dvojica v podivnom filme podivnej českej režisérky Věry Chytilovej. Snímok je natočený podľa rovnomennej divadelnej hry. Pre niekoho je to veľké umenie, pre iného len absurdný nezmysel. Ja zostávam vôči tomu chladný, nezaujatý. Svojim spôsbom je to originálne, ale na druhej strane aj hodne nudné. ** (28.10.2017)