Šašek a královna

Když jsem na Šaška a královnu chtěl kdysi dávno ještě za totáče koukat když běžel v TV, naši mi říkali, že to není film pro mně. Měl jsem tak nějak zafixováno, že to tedy bude krvák, či tam bude nějaká ta nahota... Přešla léta, komunisty odvál čas - eh co to plácám..., komunisté už nám zase skoro vládnou a já konečně tenhle film viděl. A už chápu, tehdy to fakt nemělo cenu nechat mně na to koukat po televizních novinách jen co odlétla zeměkoule a skončil pan vajíčko s pásmem reklam.... Je to spíše pocitová záležitost, ten děj je opravdu nepodstatný. Podobně jako ostatní i já a to opravdu nevím proč, Chantal nějak moc nemusím, ale tady byla skvostná a krásná. Když se proháněla loukou na koni s vlajícím rudým závojem ve větru, byla opravdu mysteriózní bytostí a královnou. Škoda té občas zbytečné afektovanosti a drsnosti, které tam pro roli královny bylo na mně moc... Bolek byl super tradičně jak jej známe. Jen mne mrzí, že si své filmy tak nějak vyplácal na konci osmdesátek a v začátku devadesátek. Sedím na konári, Kalamita, Kurva hoči a úžasné Zapomenuté světlo... Pak už to začalo jít z kopce a z kopce to jít bohužel nepřestalo... Filmu dodal skvělou atnmosféru Švihov, tehdy tak jak tomu bylo skoro na každém hradě notně zhuntovaný a neudržovaný. V době natáčení byl ač je to vodní hrad se suchým vyschlým příkopem... Když to tedy shrnu, čekal jsem víc, ale v podstatě jsem spokojen. Dávám tedy za tři mravence. * * * (31.07.2018)

Před těmi víc než dvaceti lety jsem ani nezaregistroval tu (záměrně nevytěsněnou) teatrálnost, která, ač potenciálně rušivá, přirozeně podtrhuje celkové vyznění popisovaného vztahu muže a osudové ženy. Zapomněl jsem též na lehkou křečovitost projevu některých neherců i některých herců. Ale zato mi utkvěla v paměti ta atmosféra potrhlé naděje, poněkud děsivého humoru a funkční tvůrčí symbiózy dua Polívka-Poullain. Vlastně mi to, nevím proč, uvízlo kdesi v hlubokých kobkách paměti jako prastará píseň smrti. Což mi teď po letech kupodivu nepřijde nijak zvláštní.            Mohl bych se zmínit o zejména v úvodu do očí bijícím protitotalitním podtextu šaškových monologů, ale sám Polívka se vyjadřuje v tom smyslu, že v té době svobodomyslně tvořit samo sebou, i bez konkrétního záměru, skoro vždy znamenalo působit dojmem satiry. Takže to vynechám. Ostatně osudový vztah šaška a královny obsahuje kromě mnoha jiných věcí i temnou podobu lásky (snad spíš potřeby lásky?), což je jev, jenž v rámci úvah o (politické) totalitě hodlám vynechat. Leda že bych mluvil o stockholmském syndromu a nebo naivitě, a to se k tomuto Chytilové filmu rovněž nijak zvlášť nehodí. Co se ale hodí dobře, je doporučit komentář uživatele Adam Bernau, jenž je v komentování Chytilové mým nedostižným šampionem. Čímžto tak činím. (01.11.2011)

Diváci, kteří nechtějí připustit, že Chytilová se nedopuští pokusu převést Polívkovu hru na plátno, nýbrž ji používá jako bázi pro vytvoření nového, vícevrstvého a přece dokonale konzistentního díla, přicházejí o mnohé. S ohledem na obsah nelze směrem k autorské dvojici neutrousit: To se tedy dva sešli. Chytilová ještě v plné síle a Polívka ještě jako Pan Šašek. Madam Poullain to dokonale tmelí. Bav mě! Uprostřed prašivé civilizace nietzscheovský zápas vůle dvou nadlidí: Šaška a Královny. Jen takovéto persony (a jen spolu?) mohou přemáhat vládu tupého mačismu, totožného se servilitou. (Opravdu je Chytilová zlou feministkou? V králově suitě hrají prim staré báby - vždy nejlítější strážkyně statu quo.) Nebo jinak: Šašek a Královna: Příroda ve své dvojakosti, trojakosti a Člověk ve své u-Bohosti. Nebo je Královna naopak Šaškovou Ideou? Každopádně je to Královna. Rovin, na nichž by bylo lze toto dílo vykládat, je mnoho a psychoanalitik by si jistě zgustnul na obou autorech. Těší mě, že je to zrovna můj oblíbenec Brodský, u Chytilové neobvyklý až rušivý zjev, který zde obrací mínění k pravosti: "Vždyť je normální." Více významových vrstev má i evropské složení: královský pár Němec - Francouzka, Čech šašek. (Srov. též zlobný dialog m. Poullain s "Rusem" Šteindlerem ve Vyhnání z ráje.) Mimochodem: "...jsou tady zase z Německa. Zase se bude střílet. Takže Jarda, Tonda, ať se neukazujou..." "...Wunderschön...Paroží...Alles echt!" Při scéně s výměnou rolí ("Hraj krále!") jde do tuhého, je to vrchol všeho, aniž by ovšem směrem ke konci došlo k polevení. Pak probuzení a všechno začíná znova. Ne. Všechno je jinak. Závěrem dotáhla Chytilová původně Polívkovu hru k naprosté genialitě, paradoxně tím, že tak trochu popírá sama sebe. "To je sen!" A poslední vteřina před titulkami je vždy její silnou stránkou. (05.07.2011)

Chytilka na začátku sešupu od předrevoluční anarchistické fantasmagoričnosti, kterou jsem na ní miloval, k porevolučním zapšklým upachtěně provokujícím agitkám – zde naštěstí pořád ještě výrazně převažuje to první. Ve své době mě to dostalo naprosto do kolen, dnes mi už vadí jednak ty názvuky pozdějších levných (oč ironičtějších, o to víc herecky, režijně a střihově odbytých) satir na tzv. českou malost, jednak fakt, že to vonnegutovské pendlování v čase (nápad to byl hezkej) je roubováno se střídavými úspěchy – tu krásně halucinogenně, onde vysloveně rozpačitě – a místo aby směřovalo k nějakému celek obohacujícímu vyústění, skončí tou nejbanálnější možnou vysvětlovací figurou. Další problém je vyvanutí dobového politického podtextu – je neuvěřitelné, jak posunuté vnímání jsme tenkrát měli a jaké jinotaje dokázali nacházet; tuhle citlivost už dnes nemáme ani my, co pamatujeme, natož divák narozený později. Ale kamera, muzika a hlavně Bolek s Chantalkou a původní divadelní linie poetického zobrazení SM vztahu, to všechno je pořád výtečné. (24.02.2013)

Pozoruhodný, vizuálně opulentní převod kongeniálního divadelního představení Bolka Polívky a Chantal Poullain. Silně a nezvykle působí "těkavá" kamera stejně jako barevně výrazné a fantaskní kostýmy. Podobně jako hirnlego jsem film viděl kdysi před mnoha lety jako malý kluk a zažral se mi velmi hluboko pod kůži. Až o mnoho let později jsem vidět přímo divadelní představení (ze záznamu ČT) a opět jsem byl nadšen. Nyní se ty dvě vzpomínky novým shlédnutím filmu spojily a musím říci, že můj původní dojem se potvrdil jen z části. Divadelní představení hodnotím přecejen výš a nově doplněný "současný" děj mi připadá místy poněkud jalově zahraný (vítání hostů, ožralý myslivec, atp). Na druhou stranu oceňuji to, že se Chytilová pokusila převést divadelní představení tvůrčím a zároveň ryze filmovým způsobem, přičemž kontakt s publikem v divadle nahradila (respektive, možná šlo o nápad Bolka Polívky, který na scénáři spolupracoval) kontaktem s "realitou", s níž se střetávají snové vize. Excelentní je herectví Chantal Poullain i Bolka Polívky, kterým rozhodně nechybí obrovské nasazení, silný výraz a bezprostřednost. Škoda, že roli manžela nehrál nějaký skutečný Němec. Jiří Kodet se sice snaží a například scéna na posedu je skutečně výborná, ale kromě toho, že evidentně vůbec neumí německy má i dosti příšerný přízvuk, což vedle vybroušené francouzštiny Chantal Poullain působí zvlášť markantně. Také herecký výkon Vlastimila Brodského je poněkud nevýrazný. Působivé jsou zato "kulisy" hradu Švihova, kde se drtivá většina filmu natáčela (Kromě toho spatříme také scény točené v nádvoří a ochozu hradu Zvíkova). Celkový dojem: 85% (16.07.2008)