Zimní válka

Jeden z těch finských filmů, na které se nezapomíná. Vypráví totiž rusko-finskou válku zatím nejlépe, jak jsem jen mohl vidět. Poutavě, fakticky a naprosto poctivě. 195 minut je vlastně naprosto vypovídající čas. Také přesně vystihuje morálku jak Finů, tak Rusů. Stejně tak i odhodlanost v boji a fakta, kvůli kterým se na tento spor během druhé světové války rozhodně nesmí zapomínat. Pro mě to sice není na plný počet, ale pořád je to film, na který nikdy nezapomenu. (17.11.2014)

Velmi syrový pohled na válku bez jakýchkoli příkras. 3 hodiny umírání v zákopech. V zákopech plných přátel, příbuzných nebo sousedů z vesnice. Většina děje probíhá v první frontové linii pod neustálou dělostřeleckou palbou. Film ukazuje víc než kterýkoli jiný skutečnou hrůzu války z pohledu běžného vojáka. Dává výstižnou výpověď o tom, co dodnes pro Finsko Zimní válka znamená a jaké síle zde hrdinně čelilo v temných dobách předvečeru Druhé světové války. (04.08.2016)

Fínsky vojnový klenot rozprávajúci príbeh hŕstky mužov, ktorí v takzvanej Zimnej vojne s minimom výzbroje a často v civilnom oblečení bránili svoju vlasť proti sovietským votrelcom. A ubránili sa. Oproti americkým vojnovým filmom je tento priamočiary a hustí do diváka jednu naturalistickú scénu za druhou. Až je to občas nepríjemné. Dodnes mám v pamäti brutálnu scénu, kedy fínski vojaci bojujú na nože proti nepriateľom v zákope či scéna, kedy jednoho vojaka roztrhá delostrelecký granát. Ale čo je hlavné, chýba tu akýkoľvek pátos či trapácke patriotické preslovy. Tu totiž na diváka čaká len a len tvrdá realita. Za celý film sa síce objavia aj nejaké hluché miesta, ale aj tak vás film spoľahlivo udrží v napätí až do konca. (31.05.2018)

TO NÁM CHCÚ ZABIŤ VŠETKÝCH NAŠICH KAMARÁTOV ? Panečku, kto chcete vidieť dobrý vojnový film, tak si pozrite toto. Nie je to žiadny bombastický patetický Bondarčuk, ani Bulajič (Neretva), ale prostí jednoduchí, a tak neuveriteľne chlapskí a krásne zahraní Fíni. Od hrdinstva po beznádej, ..od odvahy až po totálnu skepsu, o priateľstve a studených fínskych žartoch. (15.01.2014)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)