Zimní válka

Málo známy fínsky vojnový klenot, neskutočne pôsobivé, desivé a dokonalé, bez amerického pátosu a zbytočných komerčných kudrliniek. Kto bol očarený snímkom Zachráňte vojaka Ryana (1998) alebo Čatou (1986) odporúčam do pozornosti tento film, určite nebude sklamaný, spomenuté snímky sú iba tieňom tohto veľkolepého diela. Ponúka totiž aj niečo navyše. Majstrovskú, hlbokú psychologickú sondu do duše mužov, ktorých nečaká nič, iba smrť, prežitie a víťazstvo sa zdajú byť len vzdialeným snom, pričom všetky ľudské túžby sa scvrknú iba na tento cieľ. Teda niežeby som niečo podobné nenašiel aj v americkej produkcii, ale určite nie do takej hĺbky a takou surovou, naturálnou a realistickou formou. Môžem povedať iba jedno. Nevidel som lepší vojnový film, nezostáva nič iné iba vstať a zatlieskať, bravooooooo!!! (31.05.2014)

Jeden z těch finských filmů, na které se nezapomíná. Vypráví totiž rusko-finskou válku zatím nejlépe, jak jsem jen mohl vidět. Poutavě, fakticky a naprosto poctivě. 195 minut je vlastně naprosto vypovídající čas. Také přesně vystihuje morálku jak Finů, tak Rusů. Stejně tak i odhodlanost v boji a fakta, kvůli kterým se na tento spor během druhé světové války rozhodně nesmí zapomínat. Pro mě to sice není na plný počet, ale pořád je to film, na který nikdy nezapomenu. (17.11.2014)

Příznivci "díla" prominou, po dlouhé době mě něco přinutilo komentovat. 83% nabádá k respektu a komentáře nadšených uživatelů, které srovnávají s Bratrstvem neohrožených (??!). Výsledek - bez první úvodní hodiny celé 2 hodiny 15 minut bojů na jedné louce, schovávání se před ruským dělostřelectvem, které má celou louku jako na dlani, a před letadlama. Zezačátku přinášel zprávy o celkové situaci ve válce veterán z občanské války Ylli, ale jakmile dostal v první minutě války zásah do hlavy, bylo po zpravodajství. Ani slovo o perfektní poziční válce, kterou Finové vedli, o přepadové strategii malých komand, o rychlých přesunech v závějích sněhu, které dělaly Sovětům obrovské problémy (mimochodem, tady jsem měl pocit, že se to celé natočilo v říjnu a sníh dovezli z hor, dyť ho tam bylo pár?). Prostě - velký nevyužitý potenciál, ko konci už jsme přetáčel na rychlost 2x, to se nedalo vydržet! Kdyby to bylo tak dobré, jak to bylo děsně zbytečně dlouhé... (11.02.2013)

Jeden z nejlepších válečných filmů jaký jsem viděl. O čemž svědčí i to, že jsem na odpoledne hledal nějaký 90 minutový snímek a vybral jsem si tento. Jenže jsem se chytil do pasti 2CD verze, když bylo posledních 20 minut nějakých dlouhých, neodolal jsem a zkontroloval kolik mi chybí do konce, chyběla asi hodina, v tu chvíli jsem zjistil, že mám 2CD verzi a musel jsem promítání přerušit abych nepřišel pozdě do práce. Začátek sice pomalejší, ale pak se to rozjelo a drželo tempo. Jak už to u severské kinematografie bývá, měl jsem ze začátku problém s postavama, ale později jsem se v nich s přehledem orientoval. Těším se až si pustím další finské snímky o Zimní válce. Framom främsta linjen a Tali-Ihantala 1944. PS Nechápu jak mohl Sovětský svaz podobným stylem boje (styl krleš a běžíme na ně a ani krok zpět) dojít až do Berlína. (14.10.2015)

Neokázalý, civilní film o vstupu Finska do druhé světové války doopravdy zaujme zřejmě jen úzkou skupinu lidí soustředící se na válečná období a historii obecně. Většinovému divákovi se bude zdát bezpochyby dlouhý a často nudný (189 minutová verze). Parikka natočil film o období, kdy Finové proti své vůli vstoupily do druhé světové války. Vstoupili tam ovšem bez zbytečných diskusí, v jejich čele nestál Beneš, ale válečný hrdina z první světové války Mannerheim, který bral obranu vlasti při napadení jako samozřejmost, a to i v situaci, kdy počty vojáků v boji byly neporovnatelné. Ve filmu nejsou k vidění patetické scény, hrdinné, dobře vypadající vojenské akce, vidíme "jen" normální finské chlapy, umírající při potyčkách v zákopech na rusko-finské hranici. Scény jsou syrové (boje na bodáky), atmosféra tíživá. Churchill ve svých pamětech popisuje Zimní válku takto: "Byla velká zima. Finové byli velmi dobře vybaveni lyžemi a teplými oděvy, které Rusům zcela chyběli. Rusové marně spoléhali na převahu v počtu a těžších zbraních...Severně od Ladožského jezera potkal útok proti Mannerhemově linii na Karelské šíji stejný osud jako operace na severu. Počátkem prosince byl proti linii samé zahájen útok vedený téměř dvanácti divizemi. Ruské dělostřelecké ostřelování nebylo dostatečné, tanky byly většinou lehké a řada po sobě následujícíh frontálních útoků byla odražena s těžkými ztrátami a bez jakýchkoliv zisků.." Finové se ovšem bránili bez jakékoliv pomoci zvenčí (Švédové s dobrou armádou zvolili neutralitu a Británie s Francii tak dlouho diskutovaly o možnosti dodávat vojesnký mmateriál přes Norsko a Švédsko, až bylo na cokoliv pozdě) a drtivé přesile nemohly dlouho vzdorovat. Přesto způsobily Rusům ohromné ztráty (126 tisíc mrtvých a přes 250 tisíc raněných Rusů vs 22 tisíc mrtvých a 43 tisíc raněných Finů), obrana země jim navíc do velké míry pomohla uchovat si nezávislost i po roce 1948, kdy se Stalin se obával iniciovat převrat v zemi, kde má každý doma zbran a nebojí se jí použít. I tak ale Finové nepatří k vítězným stranám. Jejich pozdější spolupráce s Němci ve snaze zbavit se Rusů je stála desetinu území na severum země a přístup k Severnímu ledovému oceánu. (05.05.2011)