Vlčí bouda

Jak už jsem určitě několikrát zmiňoval, mám v oblibě děje (týká se to samozřejmě nejen filmů, ale i knih) odehrávající se v nějaké formě izolovaného prostředí, ve kterém autor vytvoří jakýsi vnitřní svět. Toto kritérium splňuje Vlčí bouda dokonale - poněkud zašlá horská chata je pro režisérku ideálním prostředím k vytvoření požadovaného mikrosvěta a zárověň dává k dispozici působivé zimní scenérie, které s hravou živostí snímá příjemně neukázněná kamera. Zvukový doprovod je poťouchlý, ale výtečně koresponduje s obrazem. Herecky dominuje samozřejmě Macháček, ale ani někteří mladí herci se rozhodně nemají zač stydět a povětšinou jsou dobře vybráni i typově. Velmi originální svěží dílko kombinující žánry jedinečným způsobem (řekněme od mysteriózního horroru, přes psychologicko-sociální drama, až po teenagerovskou komedii). Nosná myšlenka obětování jednotlivce kolektivem je zde přes (nebo snad díky ní?) záměrnou trivializaci značně působivá, zdůrazněná v několika klíčových rovinách (Macháčkův výraz je roztomilý, když odmítá nabídku jednoho z chlapců, který zvažuje obětovat sám sebe: pravý výraz sociálního inženýra (lhostejno zda mimozemšťan;)), který se lekne, že se některá z ovcí přestane chovat jako správná ovce a jeho konstrukt se zhroutí jako hajzlík z karet). Ojedinělá a dle mého názoru nedoceněná perlička českého filmu. (06.04.2008)

Tento film jsem poprvé viděl v útlém dětství, kdy jsem u něj umíral hrůzou. Dodnes se mi daří v duchu evokovat jisté reminiscence záchvěvů děsu, jehož do mé mysli tehdy zaneslo zhlédnutí tohoto nevšedního českého snímku (pocházejícího mimochodem ze stejného roku, kdy došlo k černobylské havárii). Nové zhlédnutí Vlčí boudy po letech u mě přináší naopak nemalé rozčarování až zklamání - a po jakémkoli strachu ani stopy (snad vyjma obdivu k "strašidelným" úvodním i závěrečným titulkům, za které by se nemusel stydět ani Lars von Trier - ostatně jeho titulky z Antikrista i Melancholie jsou těm z Vlčí boudy velmi podobné). Asi největší slabinou tohoto filmu je herecké obsazení - kromě famózního Macháčka se sice ve filmu ještě mihne několik dobrých herců, ale naprostá většina ostatních hereckých výkonů je strašlivá, (ne)herci chaoticky tápou ve svých rolích (které jsou spíše jakýmisi archetypy, než psychologicky propracovanými figurami) a tíhnou povětšinou k přehrávání, nemluvě o jejich naprosté neschopnosti srozumitelně artikulovat (spoustě filmových replik většiny postav je skutečně velmi špatně rozumět, což je pro mě zcela nepochopitelné). Odmyslím-li si svoji averzi k děsivým hereckým výkonům a protivné kameře Jaromíra Šofra (strhávající na sebe zbytečně pozornost), pořád mi tu zůstane nevalný dojem z režijně poněkud nezvládnuté moralitky, kterou vnímám v první řadě jako tvůrčí gesto symbolické zhrzenosti Věry Chytilové z předchozích let normalizace, kdy měla dlouhá léta zakázáno točit a její snímky z nové vlny se nepromítaly. Co je pro tento film příznačné? Vlčí bouda svým pochmurným vyzněním jednak spadá do podobné celospolečenské atmosféry druhé půli 80. let, kterou zachycuje například jiný český film z té doby "Zvířata ve městě" (z r. 1989). A jednak nechá nutně při sledování v mysli vytanout asociaci s proslulým stanfordským vězeňským experimentem P. Zimbarda z r. 1971, který Chytilová zřejmě znala, byť ve Vlčí boudě jde spíše o pokus o alegorii na stav tehdejší hluboce demoralizované a celkově pokleslé společnosti v éře končícího komunistického totalitarismu. Současně je to snímek, na který lze v jistém smyslu i pohlížet jako na výrazný kontrapunkt k (o 4 roky mladšímu) filmu "Sněženky a machři", který rovněž sleduje generační konflikt mladého kolektivu a starších vedoucích v horském prostředí, ale na rozdíl od Vlčí boudy je to je v podstatě čistá komedie (zatímco Vlčí bouda žánrově osciluje kdesi mezi hororem a psychologicko-dramatickou sci-fi). Vlčí boudu dnes v první řadě vnímám jako svědectví své doby a v tomto smyslu pořád stojí za vidění, byť vkusu většinového diváka bezpochyby lépe sednou ty zmiňované Sněženky a machři - Chytilová je na průměrného čecháčka příliš filosofující tvůrce, a obávám se, že Vlčí bouda by (při povrchní recepci) už dnes mohla vyvolat nanejvýš tak úsměv z dobových kostýmů, účesů, či Kocábova pokusu o dramatickou hudbu. (26.04.2012)

Psychologický horor? Vlčí mlha.. Moralita? Bouda na diváka, který není dostatečně „otevřený, vstřícný, pozorný a lačný..“ Bez znepokojivého hudebního doprovodu a krutopřísného Klaatua Macháčka by po tom kompilátu labilní kamery a otřesných ochotnických výkonů neštěknul ani Pišta. Možná bych byl v hodnocení shovívavější, kdyby se objevil zarostlý Kurt Russell s plamenometem a tu Věc o „zpronevěření principům lidského soužití“ rázně ukončil.. (28.11.2014)

Byl jsem přáteli pokárán, že když jsem takový filmový fanda, proč jsem ještě neviděl tuto kultovní záležitost. Nechápu, ale tenkrát mi to nějak prostě uteklo. A fakt je to škoda. Vždyť jen těch lyžáků na podobných chatách... Po tomhle filmu to všechno mohlo být ještě mnohem tajemnější. Znám lidi co si živě pamatují jak se u toho báli. Dnešní teenager by se tomu asi vysmál, ale socialistický divák, ke kterému jen sem tam pronikl nějaký horor maximálně tak na videu nebyl ještě zocelen strachem a hrůzou. Dnes už viděsí diváka jen máloco a to dokonce když film explicitně zobrazuje např. mučení atd. Krom Upíra z Feratu si moc nevybavuji, že by něco dalšího hororový žánr tehdy splňovalo. Jenže paní Chytilová rozehrála filmem dvojí hru. Kdo chce, vidí v něm strašidelnou záležitost (a naštěstí to spolkli i soudruzi), film je ale skrytou krititikou tehdejšího režimu. Režimu, který dělá z lidí ovce, poslušné stádo (jeden za všechny, všichni za jednoho) s kolektivní vinou, stádo, které je ponoukáno aby ze svého středu (kolektivu) vylučovalo jedince kteří jsou jiní, nebo kteří svým ostražitým přístupem mohou stádu nabořit jistoty ve kterých se cítí bezpečné a které mu jsou garantovány. V tom je genialita filmu. Skoro mi tedy mrzí, že jsem film neviděl v mládí jako horor a ke stáru jako alegorii k žití v komunistickém státě za dob normalizace. Avšak i s přihlédnutím k tomuto faktu, s vědomím skvělého hraní pana Macháčka i skvělé hudby Kocába nemohu jít nad 3 hvězdy. Někteří z herců strašně přehrávali (Dingo, Babeta) a byla tam i kupa nelogičností. Naštěstí závěr filmu ač bych to jindy u hororu viděl nerad byl optimistický což s vědomím oné alegorie dávalo tehdejšímu divákovi který uměl číst mezi řádky jistou naději. Ta naděje společného úniku z podobné Včí boudy se pak naplnila o 3 roky později v listopadu 1989. Dávám tedy za 3 naběračky fazolí. * * * (20.03.2021)

Pamatuju, jak jsem z toho byl jako mladej fakt vystrašenej, hlavně ze sněhových koupelí a Dingo mě děsí i dneska, ten je dost povedenej. Toho bych nechtěl potkat ani za slunečnýho dne, natož někde v zasněženém lese. Opravdu slušná práce, o čemž zřejmě svědší i to, že to oceňujou i lidi, kteří jinak Chytilovou vůbec nemusí. A tak trochu z toho potěšitelně dýchá povědomí, že oni ty lidi, když jde do tuhého, zase takový svině, jak by se zdálo asi nebudou. I když, kdo ví.... A jen tak mimochodem, objevil tam někdo roli, kterou hrála Jitka Zelenková, která je napsána v titulcích? Já teda ne.... (02.03.2009)