Vyhnání z ráje
Ban from Paradise
Expulsion from Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Klaus FuxjägerHrají:
Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler, Chantal Poullain, Věra Havelková, Petr Vacek, Jaromír Barin Tichý, Veronika Bellová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dovolená u moře. Na pláži filozofují po prohýřené noci doktor Rosťa s přítelem Petrem o podstatě člověka. Jejich vzrušenou debatu o tom, zda je člověk Bůh nebo Ďábel, přeruší vpád naháče z vedlejší nudistické pláže Paradiso. Muž zoufale hledá lékaře, protože jeho malý syn asi snědl něco, co neměl. Nyní však vychází najevo, že dosavadní příběh byla fikce a že doktor je současně i režisér jakéhosi experimentálního dokumentu. Smyslem filmu je analyzovat, čím se nahý člověk liší od opice. "Materiálem" k tomuto bádání jsou dobrovolníci, nudisté, které zlákaly peníze, zvědavost nebo touha po exhibici. Ti však nejsou o podstatě experimentu pravdivě informováni, aby se v situacích, které jim filmový štáb nastraží, chovali co nejpřirozeněji. Celý projekt financuje zbohatlický ruský producent Igor. Naivně věří, že se mu podaří potlačit filozofické ambice tvůrců a na lascivní komedii o naháčích pak slušně vydělá. Kromě toho chce mít ze své rozmazlené dcery Lenky herečku. Natáčení provází řada konfliktů, vztahy mezi protagonisty se vyhrocují, ponižovaní nudisté se bouří a za režisérem přijede nečekaně manželka, známá hvězda, řešit i s dětmi rodinné problémy. Situace na pláži Paradiso spěje nevyhnutelně k dramatickému konci.
Režisérka Věra Chytilová se opět po hořké komedii PASTI, PASTI, PASTIČKY vrací ke svému zásadnímu celoživotnímu tématu - morálce, svobodě, hledání smyslu existence. Princip "filmu ve filmu" umožňuje nahlédnout téma z různých úhlů a v několika významových rovinách. "Náš příběh hledá odpověď na to, jestli člověk dokáže být šťasten, když k tomu má možnost. Zda není zahlcen malichernostmi a dovede se dívat na život z ptačí perspektivy. Nahota je ve filmu chápána obrazně jako určitý druh osvobození. Nedovoluje nic předstírat, zbavuje nás předsudků. Ten příběh ale není o nahotě, ale o lidské hlouposti a nepoučitelnosti," míní režisérka. Spoluautor scénáře a představitel hlavní role Bolek Polívka říká:"Vyhnání z ráje je také o manipulaci a tvůrčím šílenství. Náš film - to jsou drobná pozorování lidského chování, která mají svůj patos i svoji velikost. Pojednává o lidských citech, vášních a vztazích, i o temné primitivní stránce naší přirozenosti."
Věra Chytilová chtěla natočit podobenství o tom, jak filmaři natáčejí podobenství, o nahotě jako základu přirozenosti, o nahotě jako rajském stavu odkazujícím až něm k Adamu a Evě. A také o tvůrčí posedlosti, která nevnímá hrozící důsledky. Ale vyšla jí pitvorná skrumáž po sobě se válejících naháčů, jednou s postavami dobře rostlými, jindy s těly obézními, ochablými, s nestvůrně vyvalenými břichy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (178)
Vyhnání z ráje je snímkem mírně experimentálním. Pro českého diváka nejspíš až příliš. Hodnotit ho jako odpad se mi zdá trochu unáhlené, svědčí to o přehnaném konzervatismu, puritánství a možná i o předpojatém pohledu na českou kinematografii. Ve světě bylo natočeno přece už tolik "lynchovin" či jiných podivných snímků, kterým čeští diváci stále dávají šanci. Když se ale z českých vod náhle vynoří něco krapet nekonvenčního, hned je to považováno za brak nejvyššího kalibru. Proč? Vážně nevím, a i když nepovažuji Vyhnání z ráje za filmový skvost, každopádně si myslím, že je pro českou filmovou tvorbu stokrát přínosnější než ty konvenčně líbivé snímky, které u nás tvoří polovinu současné produkce (např. Líbáš jako Bůh, Jak se krotí krokodýli, Panic je nanic, Rafťáci, Ro(c)k podvraťáků atd.). ()
Věrko, Věrko, s novými filmy to jde opravdu s kopce. Normálně bych Vyhnání z ráje asi vynechala, ale když koukám kvůli bakalářce na všechno, tak prostě na všechno. Ano, tento film je pro mě ztráta času. Tragické "výkony" neherců, ač jindy to u Chytilové s neherci docela fungovalo, celé to působí jako trapná exhibice, manýra. Ano, našla by se hluboko pod povrchem i nějaká důležitá myšlenka, kterou nám chce Chytilová sdělit, leč museli byste hledat důkladně. A možná byste ani nic nenašli. Navíc pohledy na rozteklá nahá těla byly opravdu nechutné. Je to holt hodně kontroverzní a já jsem to nedokázala strávit. ()
Viděl jsem Salo, Caligulu, Begotten... ale až u tohoto filmu mě napadá slovo "extrém". Viděl jsem Sedmikrásky, ale až tady mě napadá slovo "experiment". Poprvé vidím Chytilové film z období po Kurvahošigutntágu. Čekal jsem čistý průser a úvod se zdál toto očekávání splňovat. Jestli jsem něco opravdu nikdy nechtěl vidět, tak nahatého Baryna z Bolkovy manéže. Do toho Polívkova filosofická diskuse s kolegou, jako vystřížená z TV debat s Donutilem a podobně kalibrovanými mysliteli. Celek působí odporně troškovským dojmem. Jenže záhy jsem začal s údivem zjišťovat, že tento škaredý film je vlastně velice hezky točený, a hlavně že dokonale funguje. Pregnantně, leckdy i velmi vtipně, popisuje trapnou lidskou všednost. Jen s tím detailem, že všichni rádoby aktéři jsou nazí. Totiž ti, kteří jsou určeni k tomu, aby plnili pokyny (a plní je rádi, chtějí přece být aspoň trochu u lizu). Zatímco vydavatelé pokynů jsou oblečeni. Nic nevystihuje dnešní společenskou realitu lépe. Lůza jsou ovšem všichni bez rozdílu (jedinou vyjímkou je postava paní Chantal) a trapně neadekvátní ambice mají rovněž všichni - to je ukazováno obzvlášť roztomile. Nemyslím, že bych si tyto kvality dodal sám jako divák, na to jsou nejrůznější mikroscénky na pláži příliš cílevědomě vystavěny. Úžasné také je, jak se zde na jednom prostoru, často nerozišitelně, prolíná trojí rovina skutečnosti: film, natáčení filmu a reálné žitíčko "herců". (Kdežto reálné žitíčko těch oblečených se děje v soukromí.) Režisér je zároveň "pan doktor", od nějž všichni čekají spásu (stvořitel a spasitel v jedné osobě, to odněkud známe).Takřka každý záběr, každý dialog si velmi šikovně pohrává s lidskou realitou, s našimi chtěníčkami, postojíčky, s naší hýčkanou důstojnostičkou. Ve všem, čeho si v tomto komentáři všímám, se po celou dobu ztotožňuje modus "tvorba" s modem "společnost" v nejrůznějších jejich aspektech. Postupně nabývá na důrazu motiv "hledání podstaty" a skrze extrémní trapnost, v níž celý film tkví, se Chytilové paradoxně daří, snad právě díky tomu, že stvořitelské umělecké ambice jsou zde parodovány, skutečně naznačit mýtickou prasubstanci lidstva, o jejíž vyjádření pan režisér usiluje. Vzniká tím ještě jedna rovina prolínání: ubozí nazí lidičkové mají zpodobňovat prapodstatu lidstva - a stejně jako ve skutečnosti jsou ve svých trapných existencích ukázáni jako její nositelé. Režisér jim tak propůjčuje něco, na co nedosahují ani oni ani on, co však je jim zároveň nezrušitelně vlastní. Pokud jde o závěr, pan scénárista si přece přál nechat někoho umřít - a tak se i stalo. Zbývá otázka, kdo "za to" může. Proč je tento film většinou diváků hozen do odpadu? On opravdu působí jako odpad. Dovedu si představit, že sledovat ho v jiném rozpoložení nebo o několik let dříve, hodil bych ho tam také. Na první pohled působí jako pustý škvár a to davové zprofanování nahoty, jak se zdá, nejsme ochotni strávit. Chytilová ukradla českému divákovi možnost těšit se z pokoutně zahlédnuté vkusné nahoty, ukradla mu radost ze zakázaného ovoce, které je dnes ovšem k mání jako houska na krámě. Dala nám to prostě sežrat: "Vizte, takhle to je." Dávivá reakce publika je pak zcela přirozená. Za sebe dodávám, že scénáristovy moudré řeči mi nepříjemně připomínají mé vlastní komentáře k některým filmům. Pokud jde o kontext Chytilové tvorby, je tento film zajímavým obludným antidvojčetem raného Ovoce stromů rajských jíme. Ještě dodatečná poznámka: Výše jsem režisérovu manželku (mdm Chantal) jako jedinou vyjmul z povšechné lůzy, nicméně o jejím manželu nejsem s to rozhodnout, zda je to buran s ambicemi umělce nebo umělec s krunýřem burana; obzvláště mačovský dialog se slečnou na pláži je velmi provokativně nejednoznačný a má poklona Chytilové i za něj. () (méně) (více)
IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. ()
Mám rád Chytilovou (pokud jí po nerozdejchání tohoto filmu nezavrhnu), mám rád Polívku, Šteindlera. Ale ani jednoho jsem tu nemohl poznat. Totálně bezpředmětná kravina nakazila svou stupiditou i výkony obou protagonistů. Děj o ničem. Ani komedie, jen malý náznak dramatu a pár pinďourů a koz, který se tu byli k vidění- zrovna moc erotična také nepřidaly. Jeden velký omyl, jeden velký trapas. Dvouhodinové nic a prázdno. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (4)
- Režisérka Věra Chytilová vzpomínala, že "jsem sama jednou pobyt na nudistické pláži absolvovala. Tehdy se jezdilo k Baltu, a protože děti chtěly k moři, tak jsem je tam vzala. Myslela jsem, že budu muset překonat stud, ale byli jsme v neznámém prostředí, takže za chvíli jsem se ostychu zbavila. Dokonce mě napadlo, že lidé v plavkách působí špinavě. Nudistická pláž byla i lépe udržovaná, a tak jsme si pomalu začali připadat jako ti lepší." (NIRO)
- Ve filmu mimo jiné zazní skladby Gustava Mahlera („Symfonie 1 D dur“, „Symfonie 2 C mol“ a „Symfonie 4 G dur“) a Antonína Dvořáka („Requiem opus 98“). (noelcoward73)
Reklama