Vyhnání z ráje

IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. (09.03.2009)

K mému překvapení se většina filmu odehrává na nuda pláži, kde pobíhají povětšinou nazí obézní lidé postaršího věku. Díky bohu za to, že občas se objeví i žena, která není v přechodu a současně má těla vyrýsované jako Heidi Klum za mlada. Polívka i přes všechnu tu nahotu odvádí více než solidní herecké představení. Scénář však budí značné rozpaky. 42% (12.01.2019)

Špatné i jako ironický vtip. Bez děje , bez zábavy s otřesnými herci v čele s Polívkou. Sice je zde pár dobrý scén a myslím, že jsem i občas pochopil co tím Chytilová chtěla divákům říct, ale použila na to tak otřesnou formu, že nikdy nemohla zaujmout diváka tak jak si pani režisérka představila. Všichni víme že Věra Chytilová je divná , na to sme si už všichni zvykli, ale tentokrát to opravdu přehnala. Od základu překopat formu pojetí a děj, použít pár docela rozumných a dobrých scén a natočit znova - to můžu paní režisérce jen doporučit! (29.12.2004)

Chytilová se dočista zbláznila! Jestli si myslela, že stačí českému divákovi jakákoliv kravina, ve které budou 90 procent času pobíhat nazí "herci" včetně trochu těch známějších, tak se šeredně mýlila. Ani podobný styl točení a osvědčená jména, se kterými zvítězila v Dědictví, jí tady nepomohly (a co si budem povídat, když si odmyslíme Polívkův životní výkon, díky kterému Dědictví za něco stálo, tak je její divácky nejúspěšnějí film vlastně taky pěknej brak). Jediné, za co dávám tu jednu jedinou hvězdičku, je full frontal obnažená herečka Zita Morávková, pro kterou mám slabost už od shlédnutí Špačkovy Etikety a díky které jsem se opravdu vyloženě proslintal (je fakt nádherná) až na úplný konec. (07.04.2008)

Tak takhle, vážení hodnotitelé, vypadá absolutní dno kinematografie. Film dokonce dokázal naprosto pohřbít herecký um Bolka Polívky a Pavla Lišky. K tomu už film musí být řádně zkurvený. Vážně tahle paní režisérka režírovala i Dědictví? Uspokojit se u toho člověk taky nemůže, neboť většinu naháčů tvoří geronti. Ani kdybych byl kamarád paní Chytilové a znal ji od dětstí, tak bych stejně nemohl hodnotit ničím jiným než odpadem. Jen by mě zajímalo kolik má opravdových kamarádů, kteří jí do očí řekli, že tento film je monstrózní sračka. Vážně mi naprosto uniká, proč vůbec film vznikl. Shrňme si to. Není vtipný. Není zajímavý. Působí antieroticky. Veškeři naháči si s herectvím netykají. Dějově je hluboko pod vším, co jsem až do dnešního dne viděl. Myšlenku má jedinou. Chce budoucím filmařům ukázat, jak by rozhodně neměl film nikdy vypadat. Kdybych nebyl líný, tak přehodnotím všechny své dosavadní odpady, protože tahle sračka dala hodnocení odpad úplně nový rozměr. (27.08.2013)