Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Vladimír HolomekHrají:
Tatiana Dyková, Ladislav Mrkvička, Ivan Trojan, Oldřich Kaiser, David Matásek, Martin Myšička, Aňa Geislerová, Kateřina Winterová, Daniela Kolářová, Jana Bittnerová, Mojmír Kučera, Roman Pomajbo (více)Obsahy(1)
Podzim 1988. Renata studuje žurnalistiku. Žije s žárlivým Standou, kterému je občas nevěrná. Rediguje školní časopis a je možná trochu odvážnější než ostatní, a to hlavně proto, že nechce být dcerou svého otce papaláše - zaměstnance Ministerstva vnitra. Jenže situace se vymyká z jejích rukou - Renatiny protirežimní miniaktivity a románek s disidentem Holým si vyslouží zájem STB. Otec Renatu ze strachu o kariéru a možná i z přesvědčení hodlá vydědit. Vztah se Standou se problematizuje.
Film vypráví o jednom osobním - dosti marném - hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. ()
Blablablablabla... Glasnostrojka s tenzeminapětímitlaky coby nechtěná šaškárna a z kundy vycucaný blábol (A.S. zde želbohu i jako scénáristka), místy až kome/r/diálně působící výtok jako odraz doby očima starších vytrendovaných... °-o . . . Hm, tak i Sedláčková si osedlala dobu normalizační a převratové minulosti (a trudný >pobyt< provařené trubky intelektuálky -sic!- v emigraci, hahaha...), bohužel pro věc tou nejstupidnější současnou šoumalizační telenovelovou formou... . . . A ty >úžasné< pitvořící se kreaturky v rolích napříč dámským héreckým spektrem, hrnoucí a deklamující z tlamiček předepsané repliky, fíííha... Je to vlastně pořád dokola... Sem až dospěla ve své podbízivé a hloupé plytkosti popřevratová televizácká tvorba. Něco pitvat dopodrobna by už bylo zase jen dalším házením hrachu na - za veřejné prachy - >jimi< vyráběné >jejich< vyprázdněné formou i obsahem blbučké sračky... - - - P.S. Jó "osmačtyřicítka"! Tak škoda, že to není bouchačka. Tou by si mohla Andrejka vpálit kulku do hlavy... %-))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >veřejnosrádní< , hodnocení při repete 21.12.2011 na >ostatkové jebničce< 444., komentář zde jako jebemnáctý - 21.12.2011) ()
Nový TV film se pokusil ukázat život v totalitním Československu. Jelikož mám stále v paměti před pár týdny uvedený TV film "PF 77", nabízí se srovnání. Potvrdilo se, že obsazení kvalitními herci ještě úspěch nezaručí. Především je to rozdílná kvalita scénáře a také režie. Jednotlivé postavy nedostaly dost prostoru na nějaké hlubší zamyšlení nad jejich osudem. Škoda. ... Zdálo se to jenom mně, že Tatiana Vilhelmová nebyla zrovna v nejlepší formě ? ()
Dejová rozmanitosť, neustále striedanie scén, slabý priestor pre zaujímavé postavy, toto všetko skôr filmu uškodilo, než že by mu nejako pridalo body. Ako by sa p. Sedláčková snažila vyrozprávať celý príbeh za 75 minút, to, fakt nejde. Napriek dobe, v ktorej som film pozeral (úmrtie mnou obľúbeného V. Havla) ma film zanechal relatívne chladným a cestu k nemu som si nenašiel. ()
Naprostá absence jakéhokoliv dramatu, jakéhokoliv příběhu, který by směřoval odněkud někam, podráží společně s nudnou režii nohy velice schopným hercům. Možná mělo jít o reflexi tehdejší doby, ale scénář se zaobírá natolik konkrétními skutečnostmi, že jej nelze vnímat v obecnějším měřítku. Zbytečně, křečovitě a ke konci až zoufale – tak na mne působil Můj otec. S horšími herci by mi byl naprosto lhostejný, jenže oni se tolik snažili… . 45% ()
Reklama