Píseň pro Rudolfa III.

Postavit seriál pouze a jen na zpěvácích a písničkách nemusí být pokaždé fiasko. "Píseň pro Rudolfa III" je toho zářným příkladem. Vtip jednoduše zapadá mezi písničkové výstupy ze zlatého fondu české populární hudby. Objeví se zde spoustu hudebních hvězd té doby (Matuška, Neckář, Kubišová) a někteří i zahraniční (Hughes Aufry). Zazní zde také legendární Modlitba pro Martu, píseň která díky normalizačnímu vedení na dlouhou dobu byla důvodm zákazu činnosti Marty Kubišové. Perla televizní tvorby, která po roce 1968 byla na nezaslouženém dvacetiletém odpočinku. 80%. (22.08.2006)

Nádherný, neřknu-li přímo blyštící se skvost československé seriálové tvorby. Excelentní Darek Vostřel , můj oblíbený Jiří Hrzáň a široká plejáda českých zpěváků, v některých dílech se objevují i zahraniční interpreti. Jestliže zde někteří označují poslední, vánoční díl za nejlepší, já dávám hlas pro snímek, ve kterém kvinteto Janžurová – Matuška – Hrzáň – Neckář – Hála vyloupí banku. Jo, a Kubišová – hezká jako obrázek... (03.10.2010)

"Který vy jste, tajný, uniformovaný, pomocníci VB nebo svazáckej všudybyl?" Ano, poslední díly byly opravdu odvážné, na svou dobu... Dost písniček bylo hezkých, ale také spousta nezajímavých. A protože celkově mne téma a styl tohoto muzikálového seriálu míjelo, jednou stačí. "My jsme se neprovinili ničím, tím vším byla vinna doba..." (16.10.2018)

V rámci československé televizní tvorby a s přihlédnutím k historickým událostem (srpen 68) obdivuhodný počin. Přesto se mi jednotlivé epizody zdály příliš rozvláčné (na celovečerní stopáž to vážně nebylo) a bavily mě jenom určité fragmenty. Ráda si ale někdy zopakuji například díl třetí (populární zpěváci v rolích učitelů a "Podívej, kvete růže" Helenky Vondráčkové) nebo čtvrtý středověký. (04.05.2020)

Řezník Vandas (Darek Vostřel) je strašlivý protiva. Nepřímočarost jeho přízemní, uťápnuté maloměstské paničky (Lída Vostrčilová), je rovněž cosi obludného – jaký to ilustrativní pár. Před 25 lety jsem jejich povahovou vyhraněnost tolik nevnímala – mladý člověk přijímá vše, co je pro něj nové, s otevřeností a zvídavostí. Dnes mě ale oba iritují a stejně tak mě rozčiluje druh servisu, který pan Vandas ve svém řeznictví nabízí (lze-li zde vůbec při jeho ořkikování zákazníků uvažovat v intencích tohoto slova ;) ). Alespoň tak má jeho prostřednictvím generace nepoznamenaná českou formou komunismu příležitost nahlédnout do zákulisí totalitní vývařovny, v níž se spoluutvářela naše soudobá „národní povaha“. Vše křiklavé se však úspěšně rozplývá ve snových fantaziích ústředních hrdinů, kde pro zlobu není místo. Píseň pro Rudolfa III. je středněproudé rodinné melodrama, okořeněné tradičně skvělou Janžurkou v roli úplně vygumované puberťačky a navždy sympatickým Jiřím Hrzánem. Protože jde o televizní entertainment let šedesátých, je v řádu vyšší kvality, než kdyby pocházela z doby dnešní. Svou největší hodnotu má však mimochodem – coby výpověď o Čechách těsně před koncem našich posledních nadějí. Vždy jsem měla nejraději scénu, kde dámy vítají Alexandra Dubčeka, a také Hrzánovo vylepování nápisu určeného ruským vojákům. Vzpomínka na tento seriál se pro mě vlastně stala vzpomínkou na tyto záběry. Proto pro mě bylo po 25 letech překvapením, když jsem zjistila, že tento díl neexistuje, dochovaly se jen útržky, které byly po roce 1989 odvysílány v krátkém úvodu před dílem sedmým. Vryly se mi však do paměti nejvíce. Píseň pro Rudolfa III. je pro mě dnes z velké části právě jimi, a právě ony i dobový kontext se také významně podílí na mém vyšším hodnocení. Přestože jde o seriál kultovní, považuji za vrcholné filmové dědictví této výjimečné epochy jiné tituly. Hudební šlágry jsou však jeho nezpochybnitelnou dortovou třešní. V typické východoevropské setrvačnosti oprašují rozvernou melodiku padesátých let, nabízejí ale i nezaměnitelnou aktuální autorskou poetiku a nestydí se ani za coververze světových hitů (jak by se s tím asi vypořádaly dnešní autorské zákony). Do dnešní chiliastické doby nekompromisně přenášejí bezstarostný optimismus a naladí velmi pozitivně. Až by člověk na chvíli uvěřil, že bez následné normalizace bychom dnes v tak hlubokém úpadku nežili, byť takhle jednoduché to není. (22.02.2016)