Meze Waltera Hortona

Další z řady nevysvětlitelných, absurdních premis, které umožňují povolit uzdu autorově fantazii a vytvořit jak hravé, komediální dílko (Na Hromnice o den více Harolda Ramise), tak i surrealistický psychologický horor (Proměna Franze Kafky). Meze Waltera Hortona stojí někde mezi, část vyprávěná Jiřinou Jiráskovou má blíže ke komedii, ta od Hrušínského zase k hororu, který využívá mnohokrát osvědčeného iracionálního strachu z neznáma. Při své stopáži a televizním formátu se jedná o dílko téměř mistrovské. (19.01.2013)

"Kde jsou meze ďábelského Hornotova talentu?" Neznám asi film, kde by v hlavní roli nebyli tak úplně herci jako spíše skladatelé klasické hudby (Chopen, Bach, Mozart, Beethoven, Debussy či Gershwin) resp. jejich geniální klavírní hudba. Samotné toto televizní dílko je určitě originální, přičemž tři herečtí bardi (Brodský, Jirásková a Hrušínský) zde i na malém prostoru rozehrávají vskutku zajímavý herecký "koncert". (08.01.2019)

V rámci krátké stopáže a komorního aranžmá absolutní výsledek - znepokojivý příběh, který dokáže vystřídat mnoho nálad od pobavení, přes absurdnější rovinu až po nejhlubší mrazení. A nejen to, navíc každou minutou získává širší přesah a podněty k dalšímu přemýšlení o temných hlubinách v samotném člověku. Jiřina Jirásková a její monolog je ukázkou hereckého mistrovství, které vrcholí v úžasném duetu s opět démonickým Rudolfem Hrušínským. No a anglické prostředí s nezbytnými proprietami už jen dobrušuje tento televizní klenot. (29.01.2013)

Jiřina Pokorná a Walter Horton mají cosi společného. Horton neví proč a co hraje a paní režisérka se po tomto překrásném, neznámém skvostu věnovala naprosto odlišným TV filmům. Pro mě jedna z nejpřijatelnějších rolí Jiřiny Jiráskové odstartuje až neuvěřitelně precizní podívanou, doprovázenou, pro obyčejného smrtelníka, nehratelnými klavírními skladbami a neskutečnými monology k vlastní osobě. Vynikající anglickou atmosféru dolaďují do dokonalosti nejen jídelní a čajové rituály, ale i anglicky stylizovaná mluva obou manželů. Postava paní Jiráskové, srovnávající se s nastalým fantastický jevem a laxní přístup pana Brodského, ke svému neodolatelnému nutkání, je sehrán dokonale, ovšem ve chvíli, kdy se o pana Hortona začne zajímat mr. Farley Gresham, dostává film nadpozemský ráz. Rudolf Hrušínský, komentující ve své hlavě vrcholné zjištění celého filmu, je prostě geniální. Jeho postava okamžitě dostává nádech pana Kopfrkingla a dokonalost filmu pro mě nabývá neoddiskutovatelné reality, kterou dvěma čarami podtrhuje otevřený závěr. Pro milovníky československé kinematografie povinnost a ojedinělý zážitek. (01.12.2012)

Vzhledem k tomu, že nejsem fanda vážné hudby, v dlouhých pasážích, kdy Bróďa preludoval jsem trpěl, i když musím uznat, že skladby byly podány velmi kvalitně. Ovšem byl jsem tak zvědavý na pointu příběhu, že mi film celkem rychle utekl, obzvláště poté, co se k Brodskému a Jiráskové přidal jako obvykle skvělý Hrušínský. I tak si myslím, že film mohl být téměř několikaminutovou jednohubkou. Pointy jsem se dočkal a musím říci, že mě mile překvapila, neboť nebyla příliš předvídatelná a možných konců by vymyslel více asi každý. Film mi silně připomínal styl scifi a mysteriózních povídek Josefa Nesvadby, ale jak jsem se dozvěděl, autorem předlohy byl John Seymour Sharnik. (28.11.2012)