Svět podle Daliborka

Problém je, že tohle je z 90 % spíš regulérní sitcom než dokument. Nebo... "problém". Teď je na nás, abysme z Daliborka udělali kultovní studnici hlášek, jakýhosi Ivánka týhle dekády, jinak mrháme potenciálem. “Já jsem jenom nosič vody draku” má už teď jasnej protipól v "Já si připadám jako hodiny, víš jak, chodim dopředu, dozadu...". Typický nevyzpytatelný vychcánci, tyhlety hodiny. (15.07.2017)

Oportunistická exploatace vědomě se vydávající za seriózní dokument. Svět podle Daliborka přitom nabízí několik zajímavých a palčivých témat k zamyšlení, zvoleným tvůrčím uchopením však veškeré poselství podkopává a mění jej v umělou frašku, která není vtipná. Je to něco na půl cesty mezi Policií v akci a Výměnou manželek, sledování filmu pro mě tedy bylo solidním utrpením. A vykonstruované finále, v němž pan režisér hrdinně vstupuje do potyčky, kterou sám zinscenoval, je totální tvůrčí dno. (07.08.2020)

Autorský záměr je zde myslím zcela patrný, a po zhlédnutí dokumentu ve mně opět o něco narostl obdiv k osobě Víta Klusáka. Mám ho čím dál tím radši a velmi si cením jeho občanských i uměleckých postojů. Svět podle Daliborka mě bezmezně nadchl, sledoval jsem ho s nevěřícným údivem, a mnohokrát jsem vybuchl spontánním smíchem nad neuvěřitelnou bizarností sledovaného děje. Závěr v Osvětimi, kdy Klusák vystoupí zpoza kamery a pustí se do svého antihrdiny, je velmi silný. Btw. samotná postava Daliborka na mě působila velmi odpudivě, někteří lidé v jeho okolí mi však přišli jako ještě větší lidský odpad než on. Celkově mi z toho bylo nakonec dost smutno, že i takoví lidé žijí mezi námi (a mají mj. volební právo) - v tom dokumentu je neobyčejně mnoho látky k přemýšlení. (01.11.2017)

Vít Klusák je bezesporu nejlepší český režisér propagandistických dokumentů. Zde podle mého názoru dosáhl své tvůrčí krize. Vybral si nejsmutnější existenci z Prostějova a nechal jí 105 minut před kamerou exhibovat. Autenticita již z Klusákovi tvorby téměř vymizela. Film nevyvolává téměř žádné otázky k zamyšlení, protože hlavní protagonista je tak primitivní, že ani nedokáže zaujmout či pohoršit diváka. Z tohoto hlediska považuji Klusákovu volbu za velmi lacinou. V závěru dokonce Klusák popře sám sebe, když celou dobu natáčí film bez zásahu filmářů, aby tam na konci nakráčel jako mesiáš a začal si honit ego na člověku, jehož názor stejně nezmění. Film z podobného prostředí Český Alláh má diametrálně vyšší kvalitu i autenticitu. (10.01.2018)

Čumět na tenhle film, to je jako 105 minut pročítat zahnojený diskuze pod (libovolnými) články. Člověk se může párkrát zasmát nad nekonečnou pomýleností některých jedinců, celkově je to ale smysluplný asi jako sexuální výuka pro jeptišky. Beznaděj dokumentu posléze definitivně podtrhne Klusák osvětimským výstupem, kdy se ve svým povýšeným moralizování chová hůř, než ten neonácek. (23.08.2017)