Mládí

Památník Seattlu 90. let je bombastický nejen po stránce hudební (Pearl Jam, Soundgarden, R.E.M. aj.), ale (kupodivu) i po stránce dějové. Po "Řekni cokoliv..." jsem si v duchu přísahala, že ať si Crowe říká cokoliv, mně to bude jedno. Naštěstí jsem na tuhle vnitřní přísahu zapomněla a užila si "grunge-retro" jak se patří, navíc ve skoro až povídkovém příběhovém hávu a s překvapivým množstvím sympatických postav. Sečteno a podtrženo: "Láska a hudba přežijí svět!" :-) (11.01.2012)

Od dob tohohle filmu mě Seattle hodně láká. Je to město pro mladé s neomezenými možnostmi a hudbou, která je tak skvělá, živelná, emocionální stejně jako barevnost našich hrdinů a vztahů které řeší nebo prožívají. Výborný výběr herců, kteří jsou mými oblíbenými dodnes/hlavně B.Fonda,Pullman a Dillon./. Potěšením pro mě byla účast členů Pearl Jam, kteří si ve filmu i zahráli a to přímo v Dillonově skupině "Občan pták" :). (19.03.2010)

Tak tohle je jeden z pripadu, kdy romanticka komedie je spis romanticka a me to nevadilo, protoze tenhle film je fakt paradni. Jednotlivy postavy jsou dobre napsany, sympaticky a slusne zahrany. A navic tu je Tim Burton, sice asi pet sekund, ale je to plus. A vetsina situaci pusobi fakt jako ze zivota a to vse podbarveny perfektni hudbou. Ale i kdyz si nemam vicemene na co stezovat, na tech 5* bych to zase nevidel, na to tu precejen chybi neco, diky cemu bych si tenhle film pamatoval jeste dlouhou dobu. (21.06.2008)

Byli jsme mladí a singles. Sedávali jsme zásadně na zemi, nosili dlouhý vlasy, otevřeni světu, čerpali jsme od všech, kteří se kolem nás pohybovali. Bydleli jsme na hostelu nebo na bytě, a ani jsme nevěděli, kdo s náma vlastně bydlí trvale a kdo jen přechodně. Tráva, občas i nějakej jinej experiment, Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden, Alice in Chains. Spousta lidí, který přišli, znamenali moc, a zase zmizeli v nenávratnu. Nikdo nikoho nesoudil. A snili jsme o ženskejch, který budou úplně stejný jako my, stejný názory a stejný kapely, na který budem spolu chodit pařit. Dnes už se to těžko vypráví, když to vidím na plátně, je to i malinko směšný. Ale byla to moje doba a byl jsem to i já. Díky za ten film, abych si mohl připomenout kým jsem byl a snad i jsem, neboť ty kapely mi hrajou doma velmi velmi často... (07.01.2010)

Šel jsem takhle v raných 90. letech do kina, a čekal fajn film ze života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. (Vzpomínám si, že jeden "rocker" tam měl najednou asi tři zaměstnání, a byl spokojený.) Už v 80. letech nebyli mladí moc na nějakou rebelii, ale aspoň se uměli bavit. V 90. letech jim nešla už ani ta zábava. Ono se zas není čemu divit, když jim k tomu vyhrával grunge. (18.09.2007)