Andula vyhrála

Kdo by neměl rád toho „diblíka“ Věru Ferbasovou. Nejen, že je tento film opravdovou KOMEDIÍ (nikoliv nějakou trapnou politickou fraškou, kterých v posledních letech přibývá), ale člověk se při jeho sledování odreaguje od povinností všedního dne a nenuceně se zasměje. Hlášek je zde taky spousta vtipných, ale za všechny jmenuji tu, že „knedlíky letěly tímto směrem...“. (24.05.2021)

Nemůžu si pomoci,ale tenhle film naprosto skvělý: spojení Hass - Ferbasová, mezvyklé a osvěžující. Hass je nádherně protivný a nepříjemný, Ferbasová krásně ztřeštěná, Šlemrová dáma každým coulem a Rašilov a Neumann jako Andulini příbuzní nemají chybu. Zápletka je patřičně naivní, ale přesto je tenhle film úžasně osvěžující a křepký...i po letech, pro mě 5*. (24.05.2013)

Dříve jsem se proti tomuto filmu tak trochu ošívala - kvůli hlavnímu hrdinovi, protože mi svým vzhledem nesedl k mému tehdy nepřekonatelnému žabci Věře Ferbasové. Postupem času jsem ale Hugo Haasovi přišla na chuť velmi. Co mu příroda nedala do fyzična, to mu dala do duševna. Jeho specifický druh humoru se tak projevil i v tomto filmu. Moc se mi zde líbila atmosféra prvorepublikového léta v přírodě, spolu se stanovým táborem (řekla bych, že tento symbol se v čs předválečném filmu objevil poprvé a naposledy) a organizovaným programem doprovázeným rozjívenými děvčaty. Kromě H. Haase a V. Ferbasové se zde objevili i mí další oblíbenci, tradičně věrni svému "filmovému naturelu" - Růžena Šlemrová jako matka Haase či Stanislav Neumann jako povedený bratr Andulčin. Ve filmu se mi také líbil závěr, kdy se Andula emancipuje a vychovává sama svá dvojčata - ovšem jen do chvíle, než její manžel zmoudří a poslušně se vrátí. Přítomnost dětí na plátně jsem ocenila taktéž, nebylo to v prvorepublikové filmové tvorbě moc obvyklé. Objevila-li se v ději zmínka o dítěti, buď to skončilo tou zmínkou, anebo jen několikasekundovým záběrem na dítě na konci filmu. Opravdu milá,letní, oddychová podívaná. (17.01.2008)

Podzim 1938. Houstnoucí atmosféra se dala krájet, tím spíš, že se pomalu schylovalo k tragédii jménem Mnichov. Strach a nejistota přepadaly také Hugo Haase, vystavovaného den co den sílícím vulgárním atakům budoucích kolaborantů z řad (nejen) pražských Němců. Pár měsíců předtím, během letních prázdnin, bylo ale ještě všechno jinak – režisér Cikán jej angažoval do jedné z hlavních rolí filmové komedie podle populárního bestselleru Olgy Scheinpflugové a zdálo se, že dny plné slunce, radosti a nakažlivého humoru nikdy neskončí. Haas, vyzbrojen pověstným sarkasmem, nemá čím zklamat ani tentokrát, snad také proto, že zdrojem jeho mimořádné tvůrčí geniality zůstával povznesený výraz nad sebou samým. Na stejné frekvenci jsou ostatně naladěni i všichni ostatní – sympatická Ferbasová, která mezitím dospěla v jednu z nejlepších komediálních hereček vůbec, nepostradatelný Trégl, Šlemrová, jejíž jiskřivá ironie báječně souzní s Haasovými postranními glosami, mladistvě vyhlížející Neumann i nenápadný Saša Rašilov. Tehdy asi ještě nikoho nenapadlo, že další film s populárním Židem Haasem už v Československu nikdy nevznikne. Doba se rychle měnila, v mnoha případech šlo o hodiny či minuty a na hrdinská gesta jaksi nezbyl čas. Haasova potupná a tichá emigrace v únoru následujícího roku byla zoufalým činem zoufalého člověka a pro český film znamenala jednu z nejbolestivějších ztrát. (04.10.2008)

Věra Ferbasová v jedné ze svých rolí ďiblíků, které mi byly odporné do té chvíle, než jsem pochopil, že dost prostých lidí ji mohlo mít rádo a považovat za "jinou" komediální herečku, než bylo tehdy běžnější. I když jsem to pochopil, tak se mi její styl hraní nikdy moc nelíbil. Nejlepší je asi až ve filmu "Drahé tety a já". (09.09.2010)