Batalion

Pátá čtvrť.¬         Hlubší dojem než tento snímek ve mně zanechala četba předlohy — povídky Batalion od J. H. Týneckého; příběh je v povídce uchopen pevně, sevřeně, s hlubokým citovým výrazem a bez zbytečných rozptylujících odboček; inu, vždyť jej napsal člověk, který byl kromě spisovatele hlavně novinářem a dramatikem. U Cikánova a Schittova snímku tuto pevnost a sevřenost příběhu postrádám, citový jeho výraz je pak zamlžen jednoduchou konkretizací v obrazech (návrat Uhra domů, samostatné "aktovky" v putyce a u soudu a tak podobně). Dramaturgicky tedy ne zrovna dobře zvládnutá látka, jíž povídka nabízí. Kromě uvedených výhrad můžeme ale o všem ostatním hovořiti jako o silném nebo aspoň dobrém provedení: herci (i přes leckdy poněkud šablonovité vystupování postav), kamera (skvěle ovládající hru černé a bílé), hudba (a písňové šlágry), prostředí putyky, soudu, kostela, hřbitova... to všechno dohromady vytváří sled obrazů, jež přitáhne pozornost a zaujme a možná i dojme. Přes mnou uvedené na začátku výhrady proti dramaturgii se tudíž jedná o beze sporu nadprůměrný filmový počin, který mohl býti ovšem daleko lépe zdramatizován, uchopen (možná M. Fričem?).¬                 Jsou příběhy, jsou písně, které mohou dojmouti až k slzám; skrz ně neměli bychom ale zapomínati dívat se kriticky a vždy bychom měli najíti v sobě sílu neupadnouti do slabosti, jako se to stalo doktoru Uhrovi.¬                 Poznámka na závěr: Skutečné životní osudy dr. Uhra zde nechci prozrazovat — a tím kazit dojem z dívání; zájemce odkazuji na doslov J. Opelíka ke knize Batalion, vyšlé r. 1973 v nakladatelství Melantrich, kde nalezne příslušné odkazy i sumace. (22.06.2016)

Román a později divadelní hra Josefa Haise-Týneckého přitahovaly zvláštní romantickou bizarností mnoho umělců a tvůrčích osobností. V roce 1927 se do tohoto námětu zahleděl Přemysl Pražský a společně s tehdejším představitelem hlavní role Karlem Hašlerem vytvořil nejlepší film svého života. Zvuková verze natáčená na jaře roku 1937 v barrandovských ateliérech se zrodila ze spolupráce tří zkušených scénáristů Josefa Neuberga, Jaroslava Mottla a Julia Schmitta. Schmitt si pro tento projekt v domovské firmě A-B vymínil zvláštní postavení, takže dekoracím, kostýmům a ostatní výpravě se věnovala mimořádná péče. Režií byl pověřen Miroslav Cikán, který stejně jako jeho předchůdce Přemysl Pražský vytvořil film, jehož úroveň a kvalitu již nikdy nedokázal překonat. Nezapomenutelnou postavu doktora Uhra, váženého příslušníka pražské společenské elity, padnuvšího až na dno lidské existence, úchvatným způsobem vytvořil František Smolík. Porota Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde byl film v roce 1937 uveden, ocenila především jeho výkon a mimořádnou atmosféru obrazů světa lidí žijících v prokletém, ale zároveň magickém podsvětí uražených a ponížených. Jako kameraman v Batalionu poprvé zazářil bývalý vrchní osvětlovač Jan Roth. Předchozí zkušenosti z něj vychovaly nenahraditelného znalce ateliérových zákonitostí i specifické kameramanské praxe. Komponoval jednotlivé záběry jako obrazy, na nichž dominovaly lidské tváře coby portréty zobrazující duševní stav a charakter filmových postav. (04.10.2008)

Zřejmě umělecky nejhodnotnější film režiséra M.Cikána vznikl podle románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého. Fr.Smolík přesvědčivě ztvárňuje advokáta Uhera, který se po odhalení manželčiny nevěry propadá alkoholovým oparem na samé dno společnosti-do pražské hospody Batalion, kde kromě dalších ztracených existencí potkává i režisérovu Múzu-H.Vítovou v roli „číšnice“ Mimi. (26.02.2007)

Rozumím tomu, že filmová publicistika a umělecká kritika považovala Cikánův Batalion svým způsobem za uměleckou výkladní skříň české kinematografie oné éry, ale s prominutím, po 80 letech už nacházím jen málo kladů, které by na mě promlouvaly i dnes. Je to především pokus o sociální drama, za který snímek obdrží jednu hvězdičku, a tu druhou dostane za herecké obsazení, kdy např. Eduard Kohout špičkově zahrál tragikomickou postavu blázna přesvědčeného, že je levobočkem vznešené osobnosti. Eman Fiala v tragické roli pianisty Lojzíka mi přišel na 27 let značně přestárlý a František Smolík dokazuje, proč byl považován za jednu z největších hereckých osobností své doby. Jinak ale postrádám syrový realismus, je to takové na můj vkus sentimentální, uhlazené a maloměšťácky zidealizované. Navíc někteří herci se nevyhnuli divadelnímu přehrávání, zkrátka a dobře, český film 30. let se svými neduhy se nezapře ani v tomhle případě. Celkový dojem: 45 %. (09.04.2017)

Batalion- paluša nejhoršího ražení, kde životní ztroskotanci sedávají společně u stolu, aby konzumací levných kořalek přivodili sobě mentální inkompetenci a zapomnění. Barvitá skvadra kolem stolu, paleta životních příběhů, uprostřed nichž náš hrdina JuDr. Uher (F.Smolík), kterýžto podveden manželkou chycen byl do osidel alkoholu. Noci tráví jako bezdomovec kde se dá, ve dne v Batalionu spolu se zlodějíčky, lehkými holkami a jinou galérkou tehdejší Prahy. František Smolík podává jako alkoholik-bezdomovec skvělý herecký výkon, ovšem ostatní v Batalionu mu zdatně sekundují. Vedlejší postavy jsou brilantně vykresleny, mezi nimi Hana Vítová hvězda největší. Je vidět, že ve třicátých letech se netočily jen operetky a rozevláté komedie , ale i kvalitní drama. 90% (21.04.2012)