Batalion

Batalion- paluša nejhoršího ražení, kde životní ztroskotanci sedávají společně u stolu, aby konzumací levných kořalek přivodili sobě mentální inkompetenci a zapomnění. Barvitá skvadra kolem stolu, paleta životních příběhů, uprostřed nichž náš hrdina JuDr. Uher (F.Smolík), kterýžto podveden manželkou chycen byl do osidel alkoholu. Noci tráví jako bezdomovec kde se dá, ve dne v Batalionu spolu se zlodějíčky, lehkými holkami a jinou galérkou tehdejší Prahy. František Smolík podává jako alkoholik-bezdomovec skvělý herecký výkon, ovšem ostatní v Batalionu mu zdatně sekundují. Vedlejší postavy jsou brilantně vykresleny, mezi nimi Hana Vítová hvězda největší. Je vidět, že ve třicátých letech se netočily jen operetky a rozevláté komedie , ale i kvalitní drama. 90% (21.04.2012)

Tenhle film bych doporučoval všem, kteří znají z tohoto období pouze veselohry Martina Friče a podobné. Pak by mnozí zjistili, že bylo na plátnech kin také něco trochu jiného než jen nonšalantní dámy v norkových kožiších, kterým sekundují elegáni zahalení oparem luxusních cigaret. Je to škoda, že česká televize chrlí stále dokola spíše tu oddechovku místo něčeho "vážnějšího", to spíš zřídka. Třeba takový Batalion by si to zasloužil. Cikán nebyl žádný mistr filmu, ale tenhle počin se mu povedl. A František Smolík je geniální. Drsný film o tom, jak člověka zlikviduje zrada toho, koho miloval. Batalion získal pochvalné uznání na benátském Biennale v roce 1937 a František Smolík byl vyznamenán čestnou filmovou cenou. V době svého natočení se ozývaly hlasy, které jej považovaly za nejlepší zvukový film (viz Bartošek: Náš film) (26.01.2010)

Opravdu pečlivý přepis podle románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého..Po slavné němé verzi, kterou jsem bohužel neviděl, to bylo zřejmě zatím poslední zpracování této původně divadelní hry. Zejména bych ocenil mimořádně dobré herecké výkony herců, hlavně Františka Smolíka, jeho mistrovskou studii rozvráceného charakteru osobnosti dr. Uhra propadajícího stále hlouběji vlivu alkoholu..Všichni, kteří film viděli, tak zajisté vědí, proč tomu tak bylo. Opilci nebyli přímo Smolíkova parketa, ale přesto si je zahrál ještě ve dvou významných filmech, a sice v následovném "Městečku na dlani" ( vzpomínáte? "Piješ, Františku, moc piješ!"), pak ještě ve filmu "Dnes naposled" (krutě tragický portrét pijana Taupeho). Ve všech těchto filmech nakonec i zemřel! Další z herců, kteří mě zaujali, to byla Hana Vítová (ve filmu i zpívající) jako nešťastná číšnice Mimi Žďárská. Opět tragická role, pro samotnou herečku však jedna z těch hodnotnějších. Opravdu velký prostor a možnost naplno projevit svůj herecký talent zde dostal věčný figurkář Václav Trégl. Bylo ho tady najednou všude plno a jeho role válečného vysloužilce Vondrušky byla ve filmu tou nejkomičtější . Kreuzmannův zloděj psů Beznoska zaujal především svým výrazem a pak svými věčnými návraty ze žaláře. V menších rolích pak zaujali Ladislav Pešek jako koktavý Beznoskův pomocník Honzík chodící stále s pytlem ze psy za zády, Helena Bušová jako nevěrná Uhrova žena Anna, Ella Nollová v roli staré harfenice a věčně se hašteřící Vondruškovy družky, Jaroslav Průcha jako básník Václav Šulc, který zde dostal prostor hlavně ze začátku, dále nadporučík Hojer Raoula Schránila nebo Eman Fiala jako pianista zvaný Chrastítko rovněž s tragickým osudem. Nakonec bych ještě vyzdvihl krásně ostrou Rothovu kameru a Stelibského hudbu. Písně "Pryč a pryč je všecko", "Do naší ulice sluníčko nepřijde" nebo "Ta rakouská monarchie" hned v úvodu byly ve své době také značně populární..Všemi slovy nádherný film a příjemné překvapení. (03.11.2007)

Román a později divadelní hra Josefa Haise-Týneckého přitahovaly zvláštní romantickou bizarností mnoho umělců a tvůrčích osobností. V roce 1927 se do tohoto námětu zahleděl Přemysl Pražský a společně s tehdejším představitelem hlavní role Karlem Hašlerem vytvořil nejlepší film svého života. Zvuková verze natáčená na jaře roku 1937 v barrandovských ateliérech se zrodila ze spolupráce tří zkušených scénáristů Josefa Neuberga, Jaroslava Mottla a Julia Schmitta. Schmitt si pro tento projekt v domovské firmě A-B vymínil zvláštní postavení, takže dekoracím, kostýmům a ostatní výpravě se věnovala mimořádná péče. Režií byl pověřen Miroslav Cikán, který stejně jako jeho předchůdce Přemysl Pražský vytvořil film, jehož úroveň a kvalitu již nikdy nedokázal překonat. Nezapomenutelnou postavu doktora Uhra, váženého příslušníka pražské společenské elity, padnuvšího až na dno lidské existence, úchvatným způsobem vytvořil František Smolík. Porota Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde byl film v roce 1937 uveden, ocenila především jeho výkon a mimořádnou atmosféru obrazů světa lidí žijících v prokletém, ale zároveň magickém podsvětí uražených a ponížených. Jako kameraman v Batalionu poprvé zazářil bývalý vrchní osvětlovač Jan Roth. Předchozí zkušenosti z něj vychovaly nenahraditelného znalce ateliérových zákonitostí i specifické kameramanské praxe. Komponoval jednotlivé záběry jako obrazy, na nichž dominovaly lidské tváře coby portréty zobrazující duševní stav a charakter filmových postav. (04.10.2008)

Pro mne filmová klasika a jeden z nejlepších českých předválečných filmů. Tragický osud doktora Uhera, prostředí pražské špeluňky Batalion se svéráznými postavičkami podsvětí, nejchudších z chudých, to věe provázené krásnou původně lidovou písní Pryč, ach pryč je všecko. Kolikrát jsem si ji v životě zpíval, když mi bylo těžko a nevěděl jsem kudy kam... Tklivá, moc tklivá, vždycky mi vžene slzy do očí. (22.01.2021)