Návrat

Návrat vlastně nakonec sděluje prostou myšlenku, že jsme syny svých otců ( dcery svých matek neřeší, je to ruský film:). Výborné dětské herecké výkony a pohledná formální stránka jsou devizou tohoto ruského filmu, horší už je to s příběhem samotným a vyjádřením komplikovaného vztahu ztraceného otce se svými syny. Zvjagincev představí chladného odtažitého otce se zjevně tajemnou minulostí a dva rozdílné bratry, kdy jeden přijímá otce bez otázek a druhý se staví na odpor, potud je vše v pořádku a interakce mezi nimi vypadají realisticky, jenže film směřuje k bodu zlomu, kterému jsem prostě neuvěřil, ten okamžitý přerod otce v jediném (ano vypjatějším) okamžiku ve starostlivého ( totální změna výrazu tváře) mi přišel vykonstruovaný, nemůžu si pomoct, možná to bylo právě pro to, aby mohlo dojít k "nečekané" tragédií a film tak mohl sdělit tu prostou myšlenku a možná to všechno bylo myšleno jinak, kdo ví... já tomu jen prostě neuvěřil. (20.04.2012)

Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska.. (23.06.2004)

Každá scéna, každý okamžik filmu, každá osobnost Vás vtáhne do děje a dokáže poznamenat na opravdu dlouhou dobu. Prosté, velice tajuplné a přitom tak nádherně natočené drama až z Ruska, které zapůsobí krásnou krajinou, výbornými hereckými výkony a hlavně opravdu silným příběhem si nezaslouží nižší hodnocení než 5 *. Po delší době skvost, který se objevil na ČT2 ve Filmovém klubu a stál za to. (16.01.2007)

Čekal jsem méně, dostalo se mi mnohem více. Ruských filmů moc neznám, a tak jsem se těšil, jestli mě třeba příjemně nepřekvapí a taky, že si trochu procvičím slovní zásobu, když mi jedou ty titulky (a jak jsem zjistil, většinu nadávek pobere slovíčko дурак a taky, že "srab" se řekne трус ;-)). Hodně silný příběh, někdy ledově chladný, podbarven krásnou mrazivou hudbou, dobře zahraný (oba dětští představitelé působili velmi autenticky), celkově velice opravdový, protkán štiplavým humorem (rozhovory otce a Ivana), následuje nečekaný zvrat a otevřený konec s mnoha otázkami. Navíc sdílím názor, že každý si tu najde něco svého. Jasných 5*. Zajímavé komentáře: kleopatra, Marigold. (04.05.2008)

Muž, možná otec, možná kdokoli, vtrhne do života dvou bratrů, pro které je táta už jen mýtus a fotografie, která ale nic moc nepotvrzuje. Dva bratři, jako by dvě půle jedné osobnosti: jedna touží po mužské autoritě, přijímá ji vděčně i s rozkazy, fackami, nevzdoruje, podřizuje se jak zbloudilá ovečka, která byla opět nalezena. Druhá klade otázky, nevěří, nepřijimá, protestuje, křičí a přitom by tolik chtěla opak. Je zvláštní, že o co míň se vysvětluje a objasňuje, o to víc jsme vtaženi, okouzleni a zaskočeni ... a ta hudba, kamera a barevný tón......... (05.03.2006)