Dům na předměstí

Klasický přepis Poláčkova románu je zdařené dílko Cikánovo, v němž exceluje osobité herectví Hugo Haase, šibalské úsměvy Hany Vítové a Antonie Nedošinská v netradiční záporné roli misantropické vládkyně nad svými podnájemníky. Některé výkony vedlejších rolí dojem poněkud kazí, především bych vytknul závěr, kde si Věruška Hronová hraje na oběť prřepadení, abyudobřila otcese svým snoubencem. (14.08.2017)

Velmi zdarila veselohra o jednom dome a lidech v nem, v cele s "puvodne dobrotivou" majitelkou, kterou vytecne zahrala Antonie Nedosinska. Vyborne obsazeny film, mj. jako vzdy skvelym Haasem, hezkou Vitovou ci treba Jindrichem Plachtou. Usmevny film s radou zajimavych postav, dobove se jedna o nadprumerne dilo. (17.04.2016)

Líbí se mi tehdy často užívaný název veselohra. Zní mi to lépe než komedie. Cílem veselohry bylo ukázat reálné prvky z života v úsměvném hábitu. A daří se to dodnes. A to je těm filmům už osmdesát let, ale mají v sobě pohodu, nejsou trapné, vtáhnou diváka do svého světa. jsem rád, že to tak nepůsobí jenom na mě, ale i na jiné a že nás není málo. V době, kdy filmaři tyhle filmy točili, tak je sotva napadlo, že ještě v následujícím století budou jejich filmy oblíbené. Tehdy museli uvažovat materiálně, tedy aby film zaujal, nebyl propadák, neprodělali.***Vztah majitelů domů a jejich nájemníků slibuje konfliktní situace, obzvláště každý nájemník je jiný, a mít za nájemníka postavu, kterou hraje Hugo Haas, tak bych si moc legrace neužil. Jako divák ale ano, je to zábavné a na Hugo Haase a jeho kousky se mi dobře dívá. (17.09.2011)

Z mého hlediska nejlepší filmový Poláček, nejenže jeho specifický humor na pomezí přívětivosti a kritiky je pořádně zachován, nesklouzl k lidovosti typu Slavínského, ale díky montáži a expresionictické kameře tu máme dílo, které mě baví jen sledovat vizuelně (jen se kochejme samotným domem, nápisy i vybavením bytu otce Hany Vítové). (05.01.2014)

Úspěch filmové adaptace Poláčkova románu Muži v offsidu přiměl české producenty k užší spolupráci s autorem, jehož tvorba slibovala další a ještě výnosnější zájem publika. Proto o dva roky později zakoupil producent František Lepka práva na Poláčkův román Dům na předměstí. Režii svěřil začínajícímu Miroslavu Cikánovi, na scénáři se podílel sám autor. Filmové verzi byla často vytýkána změna hlavního hrdiny, bezohledného strážníka Faktora vystřídala přísná a malicherná vdova Faktorová. Tento argument by však neměl vést k povrchnímu odsouzení filmu, už proto, že Antonie Nedošinská tuto postavu zahrála o třídu výš, než např. ve Slavínského lidových veselohrách. Vdova Faktorová v interpretaci Nedošinské je nesnášenlivá maloměstská diktátorka, pletichářka, opájející se vlastní zpupností, zároveň s tím ale směšná ve své omezenosti. Jiný, osobitý typ filmového civilismu do filmu vnáší Hugo Haas v postavě nesmělého úředníka Zajíčka, kolorovaný milostným romanetem s půvabnou květinářkou v podání Hany Vítové. Individualita hereckých osobností se projevuje i v obsazení zbylých nájemníků domu, v němž se výrazného uplatnění dostává Jindřichu Plachtovi, Jaroslavu Vojtovi i Františku Kováříkovi s Emanem Fialou. Prolínání uměleckých stylů a vzájemných přátelství tvořilo nezbytný základ pro vznik celé řady dnes již klasických děl, oplývajících špičkovým humorem a jakousi zvláštní nostalgií dávno zmizelých časů. "Pane Zajíčku, vy jste tady z nás jedinej študýrovanej. Zastaňte se ubohý vdovy. Víte, že už o mě píšou, že jsem vypečená? – Paní domácí, buďte klidná, nerozčilujte se, mě můžete věřit – vy jste skutečně vypečená." (03.10.2008)