Režie:
Miroslav CikánHudba:
Julius KalašHrají:
Hugo Haas, Antonie Nedošinská, Hana Vítová, Jindřich Plachta, Kamila Rosenkranzová, Jaroslav Vojta, Hermína Vojtová, Eman Fiala, Ludvík Veverka (více)Obsahy(1)
Majitelka předměstského domu Anna Faktorová ztrpčuje nájemníkům život. V domě panuje přísný řád a jediný, kdo s paní Faktorovou dobře vychází, je příživník a zloděj Gustav, který na ostatní donáší. Do podkroví se nastěhuje starý mládenec Zajíček, úředník zastavárny. Po čase najde zalíbení v sousedce, učitelce hudby Věře Hronové. Hokynář Mejstřík má obavy o osud svého krámu v přízemí. Spiritista Šoltys je nucen platit zvýšené nájemné, když je přistižen při seanci, a navíc se z jeho bytu ztratí hodiny. S těmi později přichází do zastavárny překupník. Zajíček hodiny pozná a ukáže se, že hodiny ukradl Gustav. Zajíček, který se sblížil s Věrou, žárlí, když ji vidí hovořit se starším bohatým mužem... (ČSFD)
(více)Recenze (32)
Klasický přepis Poláčkova románu je zdařené dílko Cikánovo, v němž exceluje osobité herectví Hugo Haase, šibalské úsměvy Hany Vítové a Antonie Nedošinská v netradiční záporné roli misantropické vládkyně nad svými podnájemníky. Některé výkony vedlejších rolí dojem poněkud kazí, především bych vytknul závěr, kde si Věruška Hronová hraje na oběť prřepadení, abyudobřila otcese svým snoubencem. ()
„No tak uznáte, slečno, že takhle to dál nejde. Buďto budu hrát já nebo…přestanete vy, tak si vyberte.“ Co máte ze života, když si ani v klidu nezahrajete na klarinet? A pak to dilema, zda osolit či panýrovat…Nechci sice upozaďovat Poláčkův přínos, ovšem Miroslav Cikán vykročil do světa filmu docela suverénně. Navíc měl k ruce partu (povětšinou) zkušených herců, zvlášť „nedělejte z toho potřebu“ Haas a „žena původně dobrotivá“ Nedošinská jsou perfektní, ale i Plachta, Vítová či Kovařík potěší. Krom situační komiky, hlášek nebo písní („Kdybych měl kamna s plotnou, do smrti vařím si sám.“) nechybí ani trocha té romantiky, ačkoliv je úsměvné, že jedinou „líbací“ scénu si odbudou Jaroslav a Hermína Vojtovi, v reálném životě sourozenci. I přes nějakou tu slabší chvilku či pocitově podivnou pasáž vzpoury to vidím na slušné 4*. „Pane Zajíčku, ať mi nezapomenete, zejtra ve 2 se jde na výlet.“ - „Tedy paní domácí, já ne…!“ - „Co ne?!“ - „Já ne…že bych snad byl proti, ale možná, že nebude hezky.“ - „To já už zařídím!“ - „No, tak to bude jistě hezky…“ ()
Ve filmu je vidět, že Nedošinské role uzurpátorské bytné vůbec nesedí a ani ona si tuto roli moc neužívá. Dobrosrdečné tety a hokynářky jí šly daleko líp. Ale je fakt, že i tento film táhne převážně ona, jinak mě tam žádná postava nijak zvlášť nezaujala. Oproti jiným pamětnickým filmům méně vtipné, slabý průměr. 45% ()
Napoprvé mě film příliš nenadchnul, ale jeho kvality jsem začal víc vnímat až po nějakém čase u dalšího zhlédnutí. Humoru i zajímavých postav je tu kupa. Hugo Haas je tu komický nejen svým hraním a hláškami, ale i vzhledem. Hodně zábavní jsou také Plachta s Vojtou (scéna, kdy Plachta začne ze zoufalství zpívat a Vojta valí oči a pakuje se urychleně do bezpečí, je nádherná), a i Kováříkova postava umí vykouzlit úsměv. A je tam pár scén, které mají svoje zvláštní kouzlo, jako například ta, kdy se v doprovodu stínů schází účastníci spiritistického dýchánku. Technická kvalita filmu vytváří dojem, jako by šlo o starší kus, ale to mu na kouzlu neubralo, spíš naopak. ()
Z mého hlediska nejlepší filmový Poláček, nejenže jeho specifický humor na pomezí přívětivosti a kritiky je pořádně zachován, nesklouzl k lidovosti typu Slavínského, ale díky montáži a expresionictické kameře tu máme dílo, které mě baví jen sledovat vizuelně (jen se kochejme samotným domem, nápisy i vybavením bytu otce Hany Vítové). ()
Galerie (15)
Zajímavosti (1)
- Film bol natáčaný v Prahe a Mladej Boleslavi. (dyfur)
Reklama