Karel a já
Karel a já
Karel and I
Režie:
Miroslav CikánKamera:
Julius VegrichtHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jindřich Plachta, Jana Dítětová, Jaroslav Vojta, Jiří Dohnal, Růžena Nasková, Hana Vítová, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Světla Svozilová, Gustav Hilmar (více)Obsahy(1)
Syn továrníka Oldřich zmeškal vlastní oddavky. Přehnal totiž loučení se svobodou a noc před svatbou strávil v povozu pana Šourka, který se ho marně vyptával na adresu. Ráno se šel drožkář poradit na policii, pasažér se zatím probudil a s fiakrem mu ujel. Zamířil za nevěstou, ta však byla uražená a vyhodila ho. Oldřich se také zatvrdil a prohlásil, že se ožení s první dívkou, kterou potká. O další vývoj událostí se postaral Šourkův kůň Karel, když zamířil domů, a přivedl tak Oldřichovi do cesty Boženku, dceru svého pána. Ani ta ale o rozmazleného mladíka nestála. Oldřich se tedy s jejím otcem vsadil, že vydrží měsíc těžce pracovat. Pokud vyhraje, získá Boženčinu ruku, drožku i věrného Karla... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Povedená komedie, která není ani moc třeskutá, ale pohladí zejména lidskostí pana Plachty, pobaví typicky zábavným šaškem Peškem (jak jsem ho mohl za mlada, tak jsem ho nemusel k stáru) a překvapí bodrým "pepíkem" Marvanovým. Romantické slaďounké vrkání pak nikterak nepřekvapilo, stejně jako v té době in heslo Prací ke svobodě, zde tedy k lásce. Spokojen a příjemně filmově uklidněn. ()
Jedna z těch dobrých Cikánových veseloher, i když po stránce dějové i scénáristické by si zasloužila o hvězdičku méně. V nejtěžším roce našeho národa však musela být pro diváka pohlazením na duši. A především ta krásná člověčina, která se linula z Plachtovy postavy pana Šourka, pro něhož byla jeho dcera a jeho Karel tou jedinou potěchou na světě, ta člověka musí dostat. Růžena Nasková byla svá stejně jako v Tetičce nebo v Kvočně, pro film se jinak moc nehodila. Šestnáctiletá Jana Dítětová byla proti sice mladistvému, ale přece jen už třicátníkovi Peškovi poněkud mladičká, ale jejich scény na kašírované malostranské střeše si člověk pamatuje od mala. A pak ovšem poněkud trapné herectví Jiřího Dohnala a v tomto filmu i Hany Vítové, to byl skutečně spíše otřes... ()
Chápu, že nacisti měli rádi, když se opěvovala práce, neb český průmysl vyzbrojoval německé armády, ale přeci jenom, Cikán to nemusel tak přehánět. To bych musel být pěkný pytlík, abych věřil, že postarší bohatá dáma v obrovské vile požaduje po svém budoucím zeti, aby měl na ruce mozoly od tvrdé práce, když samozřejmě pro její sociální vrstvu byly a vždy budou nejdůležitější hodnotou peníze, získané jakkoli. Nehledě na to, že nejtěžší prací, kterou ona ve svém životě udělala, bylo tak maximálně vyluštění křížovky v neděli po obědě. Ve filmu je také tradičně protektorátně otupováno ostří mezi proletariátem a továrníky, Vojta se tváří, že teprve včera svlékl montérky a Marvan naopak vyznává krédo, že ztrhat se pro svého zaměstnavatele je tou nejvyšší dělnickou hodnotou. Plachta ztvárnil pěknou postavu, i když v určitých okamžicích dost přehnanou. Ale jeho "on je hodnej, ty jsi taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte", je geniální. A tu jeho lásku ke koním chápu... Jak nemít rád tvora, který člověku pomáhá, pracuje za něj, teplou kobližku k snídani mu pravidelně nadělí a jednorázově poskytne i vlastní salám? I když pravda, tenhle kůň zase tak dobrý nebyl, ani se neoptal na páníčkův stav, když Plachta onemocněl. ()
„Říkám ti, nezlob mě! Di si za Vaškem. Je to hodný hoch a ty seš taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte.“ Zpočátku mě mírně zarazilo, když jsem si uvědomil, že Jindřich Plachta zdaleka nemá/nebude mít tolik prostoru. Což je ve výsledku trochu škoda. Oba páry Dítětová-Pešek, Dohnal-Vítová (ehm, nebo spíš Marvan?) jsou sice také vcelku zábavní, ale přece jen vtipnosti výše zmíněného matadora (navíc podpořeného skvělým parťákem Karlem, ačkoliv drobet nemluvným….) a jeho neustálých průpovídek („Ó jak je měnivééé, to srdce ženinééé!“) nedosahují. Tak či onak jde o příjemnou záležitost (i přes tu naivitu a poněkud otravný důraz na manuální práci) a pro mě osobně zároveň pobídku, abych se podíval i na další filmy pana režiséra, tenhle si vysloužil slušné 4*. „Pane Šourku, ale vy jste zapomněl na jednu důležitou okolnost.“ - „To je možné. Já teď k stáru ztrácím paměť.“ - „Myslím na ženskou hrdost!“ - „Na tu byste zapomněla taky, kdybyste teď pana Oldřicha viděla. Je o hlavu vyšší, opálenej…zkrátka už skoro člověk.“ ()
Reziser Miroslav Cikan /Provdam svou zenu, Konec Cesta 1959 a Výstraha 1953/ natocil slusnu protektoratnu komediu, ktora sa vyhyba politike. Tematicky je to o rozlucke so slobodou, o zenbe, oddavkoch atd atd. Kazdopadne akysi punc ludovosti tomu nemozno upriet, Cikan bol u mna vyborny reziser, hoci hodne filmov natocil este v 30. rokoch. S tym mam ja problem, lebo v 20. a 30. rokoch minuleho storocia len sa zacinala ceskoslovenska kinematografia budovat - a ja mam taky pocit, ze reziseri /Otakar Vavra, Cikan, alé i povedzme Bielik/ sedeli doma v obyvacke, kukali na US hollywoodske kulty a rozmyslali ako to pretavit a pretransformovat na domace - ceskoslovenske pomery. Tak, aby to domorodci v CR a SR pochopili : 55 % ()
Galerie (6)
Zajímavosti (5)
- Původně měl Jaroslav Marvan v tomto filmu hrát továrníka Ficka (otce Jiřího Dohnala) a Jaroslav Vojta cihláře Tondu. Marvan však tuto roli režiséru Cikánovi vrátil s odůvodněním, že mu již ti továrníci lezou krkem. Cikán však nechtěl o Marvana přijít a proto mu nabídl, samozřejmě s jistými obavami, postavu Tondy. A výsledkem je, že oba herci hrají ve svých filmografiích atypické role – Marvan prostořekého cihláře a Vojta továrníka. Výsledek však všechny mile překvapil. (krib)
- Kůň Karel, který hraje ve filmu ústřední postavu, byla vysloužilá policejní a velmi tvrdohlavá kobyla. Ať dělal Jindřich Plachta co chtěl, kobyla nechtěla žrát ani vstát. Proto dostal nápad a nahlas zakřičel: „Auf, Karle, auf, komunisti dou!“ A kůň najednou vstal. Ve štábu to vyvolalo značné veselí a režisér Miroslav Cikán prohlásil: „Jestli nás teďka Němci nezavřou, tak nikdy." V době zuřící heydrichiády to byla od Plachty neuvěřitelná odvaha. (krib)
- Ve scéně, kdy se postavy Hany Vítové koupe u rybníka, je vidět její neoholené podpaží, což v té době nebylo u hvězd stříbrného plátna zvykem... (Redyx1)
Reklama