Lucerna

Převést divadelní hru na televizní obrazovku a obsadit ji vynikajícími herci, to byla obvyklá strategie Františka Filipa. V tomto případě se mu to opět povedlo. Inscenace nepostrádá nic z předlohy a zároveň má něco navíc. Jednu ze svých posledních rolí zde vytvořila v televizi a na filmovém plátně již odepsaná HEROINA českého divadla Leopolda Dostalová. Velmi hrubě opomíjená Vlasta Fialová ukázala, že její herectví je na nejvyšší úrovni, stejně jako Mistři Jan Pivec a Zdeněk Štěpánek. Mohu doporučit všem milovníkům televizní a divadelní klasiky. (01.02.2004)

Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. (12.04.2016)

Krásná moudrá kněžna, jak mají pohádkové kněžny být. Svých práv si vědomý mlynář, ochotný bojovat pro princip a hrdost, jak už tak je hrdinům předurčeno. Méně okázalý hrdina, zakladatel archetypu deptaného učitele (když vezmu v potaz třeba současné slučování zvláštních - to jsou ty pro hloupé děti - a normálních škol, vnímám tuto postavu jako proroka černé budoucnosti českých pedagogů), pekelná xantipa a její manžel, křehká a přesto rázná mlynářova schovanka, zlý správce a suita jeho podivných zlolajných přicmrndávačů a celé to spěje k poznání, že kde jsou lidé zlí, jsou strašidla hodná a lidské spravedlnosti občas musí pomoct kouzlo. (28.10.2015)

Krásná televizní inscenace. Herecké obsazení je luxusní, to byl herecký koncert jedna báseň. Zavřela jsem při sledování oči a jen jsem poslouchala tu krásnou českou řeč, která má nezaměnitelné kouzlo. Nechala jsem se unést a úplně se vznášela samým blahem. Tohle je dokonalý balzám pro duši v dnešní příliš uspěchané a náročné době. Josef Kemr je nezapomenutelný. Nebyla Jaroslava Obermaierová předobovaná? Přišlo mi, že ten hlas k ní nějak nesedí. (10.02.2017)

Česká pohádková tvorba je dlouhodobě na nejhlubším dnu. A těch opravdu dobých pohádek je celkově jako šafránu. Lucerna se ovšem mimořádně povedla. Kdyby se vás nějaký cizinec někdy zeptal na to, jací jsou Češi, tak máte 2 možnosti. Buď se mu to pokusíte sáhodlouze vysvětlovat, přičemž se skutečnosti pravděpodobně ani nepřiblížíte. Nebo mu raději pustíte tento film. Do necelých 2 hodin se toho vešlo proklatě hodně. Takřka po celou stopáž má snímek hloubku a přitom vás nenudí. K tomu si přidejte výkvět z české herecké smetánky. Mimořádně příjemné překvapení. Jsem nadšený. [85 %] (30.12.2021)