Ohnivé ženy mezi námi

Při zhlédnutí OHNIVÝCH ŽEN se vybaví jiný - již starší - podobný vícedílný filmový námět - německá STRAŠIDLA ZE SPESSARTU. Rozvernost, spojená se satirickým nadhledem k současnosti, do níž jsou v obou případech tyto polopohádky vloženy, k zábavnosti vkládá cosi navíc. To cosi je úsměv, který umí zhořknout, narazí-li na neumětelství, neupřímnost, malichernost neřku-li podlost. Obě dámy (Veškrnová i Jana Hlaváčová) své party zvládají s viditelným potěšením a jejich okolí dělá vše možné, aby jim přitom nepřekáželo. Satira se mění v úsměv, za nímž tušíme raráška rozvernosti. I po čtvrtstoletí, které uplynulo od premiéry této šťastné trojdílné televizní inscenace. (27.04.2008)

Totálně nejslabší díl Ohnivých žen. Především první polovina je neskutečně nudná a hloupá, až od půlky se vše maličko rozjede a získá si u diváka trochu sympatií. Hlaváčová opět brzo nalézá "tělo" a může hrát sama sebe, Veškrnka bohužel opět dlouho jako duch a až po půlce filmu, kdy má "tělo", je její role zajímavá. Roden hraje svou postavu od začátku, ale kromě hlazení mladých tvářiček nemá jeho postava co hrát. A tak je to vlastně s celým filmem. Postavy nemají vůbec co hrát, o ději se nedá mluvit, snaha Nárožného něco s filmem udělat brzy vyzní do ztracena a třeba postava Vlastimila Bedrny je totálně otravná. I když tu uvidíme spoustu známých herců, film dopadl nejhůře ze všech tří. A to je škoda. (12.07.2016)

Ohnivé ženy vol.3 žhnou ze všech zapálených žen nejvlažněji. Příběh, byl-li v jedničce nevyrovnaný a ve dvojce nastavovaný, zde prostě naprosto schází. Po všech stránkách děravý scénář Hermíny Frankové, spoléhající na ne vždy plodnou improvizaci, ředí 50:50 estrádní čísla ne vždy cvalné kvality, z nichž některá dosahují genialitu srovnatelnou s tím lepším z monthy-pythonovského repertoáru (sólo na elektromontážní hadici resp. impregnovanou borovou šišku), některá ne (Devils Of Milotín), a některá stojí za-vyliž-prdel (Jiřina Jirásková coby Diva). Vše jakž-takž zachraňují řídce se vyskytující, ale skvělé hlášky, pronášené trestuhodně nevyužitými herci (Vetchý, Nárožný, ale i ty dvě čarodějnice Veškrnová a Hlaváčová) - „Na paní se střílet nesmí. / Já myslela, že uhne...”, „Všechno bude zalito sluncem.”, „Hotentoti, tupci, blbče! / Já chápu, že se paní zlobí, ale 'blbče' ...to zrovna nemusela.”, „...jinak byste uměl dánsky jako když mrská, ovšem bičem!”. A taky zjevná skutečnost, že se během natáčení všichni zjevně bavili. (26.03.2012)

"To by člověk vyskočil z kůže..." Musím říct, že občas bych též raději vyskočil z kůže, než abych se musel dívat na tuhle místy dosti lacinou zábavu. V porovnání z předchozími díly o dost slabší. To už autorům fakt tolik chyběla invence, že si museli pomoci hudebním výstupem samotného režiséra Podskalského hrajícího na šišku? Můj dojem vylepšují některá pěkná pěvecká čísla (Jirásková, Havelka). (10.02.2018)

Poslední část čarodějnické trilogie mě baví nejvíc a je nejvtipnější. Hudební kapela "Milotínští ďáblové" složená z kaskadérů pod vedením Jaroslava Tomsy a s kapelníkem Janem Přeučilem byla na tehdejší dobu pořádnej rambajs a celé jejich číslo je opravdu nezapomenutelná šílenost :D. Tenhle díl je asi nejlépe obsazen a role Petra Nárožného jako knihovníka Holoubka nebo Ondřeje Vetchého coby asistenta režie jsou nejhumornější. Vše se točí kolem natáčení zábavného televizního pořadu k sedmsetletému výročí obce Milotín a "ohnivé ženy" si najdou nová těla v režisérce a konferenciérce. Typický humor Zdeňka Podskalského. (08.12.2019)