Obsahy(1)
Legendární inscenace Národního divadla s Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou v hlavních rolích. Divadelní představení v Tylově (dnes Stavovském) divadle se hrálo od premiéry 7. února 1974 do prosince 1982 a právě v tom roce jej zaznamenala Československá televize. Fenomenální divácký úspěch hry maďarského autora na naší první scéně byl vlastně pohledem zvnějšku nepochopitelný. Co je vlastně tak atraktivního na hře, která zobrazuje život 65leté důchodkyně v socialistickém Maďarsku a její na vozíček upoutané sestry žijící v Západním Německu? Co může být zábavného na milostném trojúhelníku mezi tou starou Erži, jejím dlouholetým nápadníkem – emeritním operním pěvcem – a její nejlepší kamarádkou? Kromě toho, že příběh je napsán na pomezí grotesky a absurdního dramatu, přestože se opírá o dobové reálie, že v něm stačí dvě hlavní a několik vedlejších postav, a hlavně že je fenomenálně zahrán dvěma fantastickými herečkami Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou – vlastně už nic…
Mnohotvárné herectví plné energie, hlasové, mimické a pohybové schopnosti vyjádřit každé hnutí mysli své hrdinky a přitom tak životné, jako by ani z jeviště nepromlouvalo – mistrovský kus Dany Medřické. Citlivé v uměleckých prostředcích, ale prožité a s kulturou řeči, dokonalé ztvárnění kultivované staré ženy na vozíčku v podání Vlasty Fabianové. Herecký koncert. Příběh dvou sester, jejichž život dělí železná opona, rezonoval s pocity diváků svou pravdivostí. V interpretaci Dany Medřické se navíc postava Erži Orbánové stala symbolem nezdolného optimismu navzdory bídě života. Nejen tato inscenace, ale i herecké výkony Dany Medřické a Vlasty Fabianové se už za jejich života staly legendami. Představení mělo neuvěřitelný úspěch a trhalo rekordy (403 repríz), bylo na svou dobu na Národním nejúspěšnější, i v současnosti je v reprízovosti předčil jen Donutilův Sluha dvou pánů. Díky televiznímu záznamu se diváci mohou dodnes těšit dokonale prožitým herectvím.
(Česká televize)
Recenze (55)
Hra mě moc nebavila, mám radši velké plátno, ale výkony herců ano, zvláště paní herečky Dany Medřické. Byla to zřejmě jedna z jejích posledních rolí a bylo vidět, že do toho dává samu sebe. Její šílené výrazové proměny a mluva ("Ať jde k čertu baba!") krásně korespondovaly s protichůdnou distingovanou Vlastou Fabiánovou a jejím sametovým hlasem. Obě dámy by se možná obracely v hrobě, kdyby věděly jak aktuální je téma hry dnes u nás a jak citelně vnímáme na vlastní kůži Gízinu charakteristiku kapitalismu, coby známostí, moci a peněz... ()
Ani si nedokážu představit, jaké muselo být vidět toto představení "live" přímo v divadle. Nám zbyl alespoň tento ne úplně dokonalý záznam, ale i tak díky za něj. Škoda, že neexistuje stroj času, který by nás přenesl do hlediště Národního divadla konce sedmdesátých let, škoda že tu není i šestá hvězdička pro absolutně strhující herecký výkon Dany Medřické! ()
Klasický divadelní komunistický přenos bez diváků a tady okořeněný ještě střihem. Dnes se naštěstí záznamy vedou jinak. I když by se hra dala nazvat jinak jednotvárnou, díky Daně Medřické a Vlastě Fabiánové naprosto chápu, že dosáhla takových úspěchů. Obě se vyznačovaly velmi přesným a hlavně přirozeným herectvím. Co dodat? Bez nich by to asi nebylo ono. Snad jednou shlédnu jejich následovnice Jiřinu Bohdalovou a Janou Štěpánkovou, abych mohl porovnat, ač věřím, že byly neméně skvělé. ()
Koncert pro paní Danu Medřickou, vždy jsem ji měla ráda, ale až tady jsem si uvědomila jak veliká to byla herečka. Kočičí hra sama o sobě není veledílo (i když je to příjemný lidský příběh). Obě dámy dokazují, že když je herec opravdovský a velký, tak překoná i téma hry (jako tomu bylo pro přiblížení v Pochybách s Meryl Streep). Kdyby důraz zůstal na hře, mohlo by to sklouznout k ulepené nostalgii, zášti a jakémusi průměru, ale naštěstí si ten "důraz" paní Medřická ukradla se spolupachatelkou paní Fabiánovou a hru doslova vyšperkovaly. Až neuvěřitelné,co talent dovede! Nepřeháním,když řeknu, že na paní Medřickou jsem koukala s otevřenou pusou. Lepší divadlení výkon jsem sotva viděla! Většinu mého hodnocení patří hereckému výkonu paní Medřické. ()
Za herectví Dany Medřické opravdu nejde dát méně než plný počet hvězd. Táhne celou hru, celých 127 minut, stále překypující energií. Jednou plná optimismu, podruhé plačící a hystericky křičící. A všechno jí věříte. Neumím si v této roli představit žádnou jinou českou (ani zahraniční) herečku, aby byla tak dobrá, jako byla Dana Medřická. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Do září roku 2008 držela inscenace rekord v počtu repríz (403), jejichž počet nadále nemohl růst, když byla hra stažena z repertoáru z důvodu smrti hlavní představitelky Dany Medřické. Rekord byl překonán inscenací Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. (Bart)
Reklama