Dlouhý podzimní den

Nádherná dramatická televizní inscenace od J. Hubače s dobrými hereckými výkony všech představitelů. Navíc získala na mezinárodním filmovém festivalu v roce 1971 dvě ceny. Nejlepší a nejhezčí scéna ve filmu je ta kdy pan Mrákota vynikající (L. Pešek) nádherně a mistrně vystihl první den penzisty, kdy si vychutnává dopolední siestu a kdy navíc je sám doma nikým nerušen a kdy si chce v klidu přečíst své noviny a nemůže najít nebo takhle nemůže se správně uvelebit na tom svém otomanu určitě to všichni známe. Stále málo pod hlavou! (19.05.2006)

Lehce podobný námět jako u Michálkova Babího léta, ostatně scénárista je v obou případech stejný (Hubač). Tentokrát roli stárnoucího kmeta, který se těžko vyrovnává s podzimem života, ztvárnil Ladislav Pešek, jenž obecně při herecky vypjatých momentech vkládá do svých rolí tolik bolavého sentimentu, až je to někdy nepříjemně příjemné (a naopak). Zde k tomu měl opět několik příležitostí, přičemž nepromarnil ani jednu. Tedy opět silný zážitek, který nedokázal pokazit ani Jiří Vala svými technickými chybami, když se asi 10krát kouknul do kamery... 75% (24.08.2011)

Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce.  Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! (22.07.2023)

Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. (17.11.2020)

Československý televizní film podle scénáře J. Hubače o těžkém smiřováním se se stárnutím. Čerstvý penzista Jan Mrákota má velké problémy uvědomit si, že splněním pracovních povinností nemusí skončit také veškerý aktivní život a že starý člověk nutně nemusí být na obtíž, pokud svým despotickým, vztahovačným a zároveň uplakaným chováním tomu nebude dávat příčinu. V hlavní roli otce rodiny uvidíme výborného L. Peška, starého muže, jenž neví, k čemu kromě práce věnovat svůj čas a současně ho chce trávit důstojně a užitečně (viz návštěva ´Trampského klubu´ v čele s nezvykle vtipným B. Prokošem). Zejména noční rozhovory s jeho milující ženou A. Hegerlíkovou ukázaly kvalitu Hubačovy předlohy v pravém světle. Rodinu dále doplňovali syn J. Vala, mající problémy s dějepisnými znalostmi a snacha V. Galatíková, oba sdílející byt společně s rodiči. Nikdy mne nenapadlo, co všechno se může skrývat za nehybnými a strnulými pohledy starců a stařen z okna na ulici, tento snímek mi to dostatečně osvětlil a současně se jednalo o jednu z nejlepších scén, v níž se projevilo Peškovo jedinečné herectví. Moskalykovo televizní drama hodnotím jako velmi zajímavou podívanou, plnou Hubačovy, jehož dílo nesmírně obdivuji, moudrosti. (31.03.2015)