Režie:
Miroslav CikánKamera:
Jan RothHrají:
Jarmila Beránková, Jára Kohout, Božena Svobodová, Zita Kabátová, Vlasta Hrubá, Jiří Dohnal, Antonín Novotný, Míla Svoboda, Světla Svozilová, Helena Bušová (více)Obsahy(1)
Idylická vesnička Nemanice je vzrušena neobvyklou podívanou. V oblacích se vznáší letadlo, jehož motor zřejmě přestává pracovat. Po chvíli někdo vyskakuje z letadla padákem a letadlo přistává na nedaleké louce. Muž s padákem se snesl na střechu nemanického mlýna, kam se seběhne celá vesnička. V první řadě místní poslíček Jikra, který obstarává vesničanům pochůzky na poštu, potom Lojzička, obecní sirotek. Ti musí býti u všeho první. Jikra vyleze na střechu a pomáhá letci, který je zamotán do šňůr padáku. Z rozhovoru vyjde na jevo, že se letec jmenuje Jean Poulard a že letěl se svým společníkem Drozdem do Píšťan, kde měli pořádati módní přehlídku... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Musím přiznat, že mně se to líbilo hodně. Zvlášť proto, že ve mně tato filmová opereta vyvolala nostalgickou vzpomínku na dobu, kdy jsem chodila se svými prarodiči do divadla... Také proto, že mám velkou slabost jak pro Toníčka Novotného, tak pro Zitušku Kabátovou. Také proto, že jsem nalezla roli, v níž se mi konečně zamlouval Jára Kohout (před tím, jsem s ním měla problém v U svatého Matěje i v Důvod k rozvodu a jeho přirovnání k Burianovi, že také tak dokáže odtáhnout film, jsem nechápala). Samozřejmě, že to celé bylo naivní a některé věci byly buď nedotažené (vztah mladší mlynářovic dcery, tou starší byla Zita) či šité velmi horkou jehlou (vztah Barušky v podání Heleny Bušové) a taky, že nad tím, proč se to celý vlastně jmenovalo Lojzička se musel člověk dost zamyslet, zda kvůli dívce, prameni, studánce či lázním. Přes to všechno bych byla šla do čtyř hvězdiček být v roli společníka majitele módního závodu někdo jiný než Dohnal (ještě, že aspoň nehrál ve dvojici se Zitou jako ve Světlo jeho očí). Písničky slušný, ale rozhodně nijak závratný, uživatel jakoby asi v životě žádnou operní árii neslyšel, tady totiž žádná nebyla. Ale uznávám, že dnešnímu divákovi, pokud není blázen do herců a hereček tý doby jako já, a pokud navíc nikdy nebyli v divadle na operetě, to mnoho asi neřekne ani nedá. Takových 69% ()
Žádný učený z nebe nespadl, takže se nemůžeme divit, že se Dohnal coby Francouz naučil pořádně česky až pár dní po dopadu na zem a že Novotný nebyl žádným inženýrem nebo doktorem, ale pouhopouhým majitelem oděvního závodu. To mě mimochodem na podobných filmech fascinuje: a) muži se už v raném mládí vypracují k velkému bohatství a vysokému postavení b) tihle muži ostřílení společenským životem a tvrdými byznysmenskými schůzkami se zamilují do první venkovské husičky, která se jim překolíbá přes cestu. I když pravda, v tomto případě to asi s tím Novotného bohatstvím nebude tak horké... přece nemohl vybrat tolik peněz za podívanou, jak se navzájem předbíhají košile se sukní, to je nesmysl. Takže to letadlo nebylo jeho, nemohl by si ho dovolit, a proto se jeho havárie a zničení Novotného vůbec nedotklo. No ale k dalším postavám: Kohout se stal důkazem, že někteří muži doopravdy nestárnou (protože už ve třiceti vypadají na padesát) a předvedl pár vtipných hlášek (zcizené berle, v sedmdesáti si vezmu mladší). Zajímavou postavou byl jeden z mnoha nápadníků - inženýr chemik. Jeho existence ve filmu neměla vůbec žádné opodstatnění, a to mi na tom právě přišlo zajímavé. Přitom se nabízela spousta možností, jak ho více do děje zapojit, např. mohl nějakou destilací vyrobit z mouky zlato, nebo alespoň ze sena benzín, aby mohli Novotný s Dohnalem odletět, nebo přinejhorším provést alespoň tu chemickou analýzu vody ze studánky (kterou nakonec za něj krásným způsobem udělal Dohnal, doslova na vlastní kůži). ()
Jankovcova opereta Lojzička (1935) patří mezi tu množinu filmových hudebních veseloher (1936), které se sami sobě podobaly jako vejce vejci. Adaptace často přišla maximálně do dvou let, klíčový byl kontrast mezi vesnicí a moderním městem se všemi jeho neduhy. Jak s tím začaly U sv. Antoníčka, tak se pokračovalo celou další dekádu. Často i se stejnými herci jen v odlišných rolích, vyhráno bylo, pokud ensemble doplnil nějaký skutečný zpěvák, jinak to celé leželo na činohercích a v takových případech původní kvality předlohy musely vystřídat jiné. Konkrétně případ Lojzičky je patrně zajímavý z několika dílčích aspektů. Jarmila Beránková zde získala konečně velkou roli odpovídající jejímu naturelu, Zita Kabátová tu navázala spolupráci s Járou Kohoutem, Jiří Dohnal si zahrál mužskou verzi Čechoameričanky ze Sv. Antoníčka ve francouzské variantě a konečně Světla Svozilová uplatnila svůj sex-appeal. ()
Objektivně vzato by to u mě taky byly dvě hvězdičky, ale pro milou Jarmilu Beránkovou a kupodivu tentokrát skutečně velmi vtipného Járu Kohouta o hvězdičku víc. Jinak je to miloučký, ale plytký a hloupoučký film plný reálných nesmyslů, spíš taková taškařice, třeba když jsou dva letci zavřeni do chlívku, Dohnal je neskutečně trapný s pokusem nerozumět, ale přece jen trochu mluvit česky, tvůrcem filmu je prostě normální běžný Cikán (Miroslav), od něhož nelze čekat nějaké veledílo. ()
Jedny z nejkrásnějších děveček měli kdysi v Nemanicích, krásná podívaná. Škoda, že se film držel dobového, naivně romantického standardu s kapkou dramatu, který ovšem nikterak nezachraňuje předpověditelný děj, zúčastněné krásky se jednoduše rozdělí mezi zúčastněné, tentokráte přímo z nebe spadlé, hochy, zajistí se jim finančně neomezená budoucnost a vše končí zalité sluncem. Ke všemu to Jára se svým kabaretním projevem zase trochu přepískl, ale dialogy celkově nejsou špatné, přirozené, humor dokonce vtipný, pěkné exteriéry vesnice i pár záběrů z dobové Prahy a Helenka Bušová v kroji...no. Špetka toho zpívání není, v tomto případě, vůbec naškodu, celkový dojem milý. ()
Reklama