Doly krále Šalamouna

Obrovský hliněný hrnec a v něm Chamberlain, ohanbí doposud skrývající Sharon, Gimli Sallah, pár kousků plastové zeleniny a jeden pokladů chtivý kraut, kterému nestačilo, jak jej zLomili u Stříbrného jezera. To vše zalito odpadní vodou z prvních dvou aktivit profesora Jonese, rozhoupáním promícháno a vylito do nostalgií pokoušeného zapomnění.. J. Lee Thompson potvrdil pověst zkušeného béčkaře a to přitroublé dobrodrůžo se mu tolik zalíbilo, že o rok později ohnivě zválcoval publikum Chuckem Norrisem.. (18.08.2022)

První půlka za tři hvězdy, protože je to sice laciné, špatně zahrané, ale jinak je to skvělá groteska ve stylu Bustera Keatona. Hrdinové jsou z dobrodružství do dobrodružství, Goldsmithova hudba duní, a divák se baví. Jenže pak scénáristům došel dech, a z grotesky se stala otravná a velmi špatně natočená nápodoba Indyho, A závěrečných dvacet minut už moc smyslu nedává. Prostě v hodině a půl strmý sešup od béčkové guilty pleasure, až k céčkovému odpadu. (27.04.2018)

Sice nelze popřít, že osmdesátkovou produkci filmových adaptací quatermainovek motivoval hamižný plán Cannon Films přijít s vlastní dojnou krávou, která se sveze na popularitě Indiany Jonese, potažmo jeho úspěšného klonu "Honba za diamantem". Čert vem očividné paralely s "Dobyvateli ztracené archy", protože mnohem podstatnější je, co "Doly krále Šalamouna" mají vlastního - slapstickové sekvence včetně zrychlených záběrů, namísto napětí se hraje na vtip a absurditu, z ničeho nic se bez předchozího varování vynořují fantaskní potvory, lidé při dopadu do lávy explodují a to všechno zasazeno do fantazijní variace Afriky, kde se realitě na míle vzdálená romantická naivita dobrodružných románů devatenáctého století potkává s absurdní exotičností a záměrně přemrštěnými stereotypy. Co na tom, že část zábavy je spíše dílem mizivého rozpočtu? Nemotorné papundeklové potvory a okaté zadní projekce přesně zapadají do celkového campového rámce. Ústřední duo, na 120 % naplňující šablony šviháckého dobrodruha a rozpustilé dívky v nesnázích, díky energickým hereckým výkonům Richarda Chamberlaina a Sharon Stone získává adekvátní charisma i nadsázku. "Doly krále Šalamouna" jsou výtečnou dobrodružnou groteskou a skvostně praštěnou taškařicí, která právě díky humoru a stylizaci kráčí vlastní cestou. (22.12.2014)

Kdyby to nebyla parodie a vykrádačka Indiana Jonese (vč. hudby prsknuté se Star Wars), mohli z toho vytlouct jakž takž dobrodružný film. Ta pasáž se stromovými lidmi visícími hlavou dolů je výborná a dalo se na ní navázat z africké přírody dost, jenomže tvůrci dali přednost ateliérové jeskyni a umělotinám, z nichž vypadali vlasy i Lomovi. Začátek dobrý, konec děs běs. Nefunguje ani jako parodie. Kamera je celkem fajn. SS nádherná. (25.11.2018)

Než Sharon Stone památně přehodila své unikátní dolní končetiny, navlékli ji do šortek a košile, aby dobrodružný čas strávila ve společnosti novodobého dobrodruha Richarda Chamberlaina, v té době zažívající hvězdné postavení. Ačkoliv jejich družbu převálcovala konkurence jménem Indiana Jones a Jack Colton, dali si v plodných dobrodružných časech dvojí sraz. A jak asi mohl dopadnout dobrodružný film, na jehož scénáři se podílel Gene Quintano, inklinující k žánru parodie, a režijně se ho ujal J.Lee Thompson, jehož filmografie neskýtá zrovna ceněné filmy? No, celý film je scenáristicky a režijně značně nevyrovnaný. Osciluje mezi výpravnou poetikou Indiana Jonese a komediálností Honby za diamantem, načež svůj tvůrčí handicap dohání neutuchajícím až zběsilým tempem, sexappealem Sharon Stone a sympatickým Richardem Chamberlainem. Hodně nevyrovnanou technickou úroveň zpracování mají akční scény, při jejichž realizaci je hojně využíváno strašlivě nepovedené zadní projekce i snadno identifikovatelných dublerů. Určitě se však v nich najde cit pro nadsázku a sympatické parodistické vyznění. Kapitolou samou o sobě je obsazení záporných rolí. Obsazení Johna Rhyse-Daviese lze ještě chápat jako ironický akt pro příznivce jeho role z Indiany Jonese, Herbert Lom už asi svůj strastiplný výkon nezachrání tvrzením, že se jedná o jakousi satisfakci za Poklad na Stříbrném jezeře. Zesnulý hudební génius Jerry Goldsmith o nějakých sedm let později reagoval na opětovné setkání s vaginálním Základním instinktem Sharon Stone nápaditým hudebním doprovodem, ovšem tentokrát zažil jakési nenápadité hudební období, tudíž zapamatovatelné hudební téma se nekonalo. Celkově se jedná o relativně svižnou dobrodružnou zábavu a milou upomínku jedné zašlé filmové éry. 7/10 (03.10.2020)