Nebe

Tykwer žije v zvláštním světě, kde platí prapodivná, ritualizovaná pravidla. Někdy se projevují hromaděním nesmyslů (Smrtelná Marie), jindy zase tempem (Lola běží o život, Nebe). V Lole bylo tempo strhující až se zajíkávalo, v Nebi plyne jako nedělní odpoledne při čaji u tetičky. Zatímco děj by vydal na akční thriller, střih a záběry byly pozvolné až malátné. Tykwer pracuje s filmovými prostředky, podle mě ale samoúčelně a v tomhle případě neobjevně (let do nebe coby metafora smrti). ____Někomu tenhle styl může sedět, mně ne. Co mi ale vysloveně vadilo, byl chatrný scénář. I v příběhu takřka nadpozemské lásky musí fungovat běžná pravidla, když se milenci pohybují na zemi mezi běžnými smrtelníky. Když nebudu hodnotit ústřední dvojici (beru ji jako pohádkovou), tak bylo v ději plno nesmyslů a nelogického chování. KOUSEK DĚJE: hledaná atentátnice, jejíž fotka je ve všech novinách, si volně a bezstarostně chodí za bílého dne ulicemi, maskuje se ostříháním (vyholené ženy si nikdo nevšimne, že?) všeobecné spiknutí karabiniéru (to bylo skoro na intervenci italského zástupce v EU). ____Shrnuto: nesmysly v ději a dlouhé, často zbytečné záběry = nuda. /28.1.2011/ (28.01.2011)

Chvílemi zvláštní zážitek, což většinou ocením, navrch s často silnou mysteriózní atmosférou a skvělým výkonem Clate Blanchett, díky čemuž mě Nebe hodně vtáhlo do sebe... V prvních minutách netuším, co se děje, záhy nastane nečekaný incident a vyvíjející se příběh nabírá od prvního výslechu spoustu napětí a překvapení. Režisér mě párkrát lehce zaskočil zjištěním, že často záhadné detaily důležitých zvratů (příčina odlišného místa výbuchu či nepozorovaný útěk z přísně strážených toalet) nechal odplynout bez vysvětlení, bez možnosti se o nich více dovědět. Minulost se ve flashbacích rozplétá, ale do mnoha zákoutí jednání hlavní postavy nechávají tvůrci dveře (zřejmě záměrně) zavřené. Tom Tykwer se hodně vyžívá ve hře s vyprávěním ve vztahu k divákovi, nicméně oproti Lole běžící o život mi tentokrát svou hrou i docela sedl. Zatímco v Lole si vypůjčil nápad tří alternativních verzí jednoho příběhu z filmu Krzysztofa Kieślowského (Náhoda, 1981), tentokrát se návaznost na oblíbeného polského režiséra konala zfilmováním Kieślowského nerealizovaného scénáře a za sebe jsem měl dojem skutečně dobré volby. Scénář nechává poznat mnoho tváří rozporuplné hrdinky Philippy, která se zprvu jeví jako sebevědomá vražedkyně, víckrát jako rafinovaná hráčka ve vztahu k policii, v konfrontaci s následky svého činu však brzy ukáže zranitelnost, posléze se stává osobou milující... Cate Blanchett všechny ty tváře Philippy sehrává strhujícím způsobem a režie s kamerou zase přináší nejeden vizuálně úchvatný záběr zejména v exteriérech. [75%] (10.03.2024)

Příliš mi tento film nesedl a vlastně sama to nechápu, jelikož toto je přesně ten způsob vyprávění, který mám ráda. Pomalu plynoucí děj bez větších dějových zvratů, Tom Tykwer se zaměřuje pouze na dvě hlavní postavy, jejich pocity a dopodrobna rozebírá každičký kousek jejich nitra. Některé momenty úžasné (první výslech), ale přesto mi to přišlo celkem prázdné a hodně vleklé. Vyzdvihnout rozhodně musím famózní herecký výkon Cate Blanchett. Bohužel, čekala jsem více, dostala jsem sice povedený thriller s nezpochybnitelnými filmařskými kvalitami, ale nějak mi to nestačilo. (14.10.2011)

Strašně dlouho jsem váhala, ale Tom Tykwer nasadil moc vysokou laťku Pokojným bojovníkem a Lolou. Problém byl v tom, že jsem tomu příběhu tolik nevěřila a i když Cate Blanchett hrála skutečně brilantně, tak Giovanni Ribisi mně tam ne a ne zapadnout. Jinak to byl nádherný vizuální zážitek a z některých záběrů kamery jsem byla nadšená, například jízdou tunelem a následně mezi lány polí, to bylo opravdu úžasný. Hudba taky dokonale ladila s příběhem, ale těch "ale" tam bylo trochu moc. Za první polvinu tři a za tu druhou, hlubší a víc emotivní část čtyři. 75% (20.12.2012)

Bonnie a Clyde naopak a to se všímvšudy. Všechno co hlavní postavy dělají v tomhle je skoro přesný opak toho, co dělali ti dva nechvalně proslulí zločinci, protože tohle není příběh o tom kolik se toho dá stihnout, když si člověk dělá co chce a jdou po něm policajti, ale o tom kolik se dá stihnout dobrého, když člověk už nemá kam utéct a musí se nějak vypořádat s tím, že zrovna v takovéhle situaci najde ten svůj kousek "nebe". Prostě je to napínavé a je to hrozně smutné ale zároveň to není ani trochu nějaká laciná ždímačka a divák musí dávat dobrý pozor, aby si všiml všech detailů ve tvářích a gestech a obrazech, aby poznal pořádně, co jsou hlavní hrdinové Nebe zač a přitom celou dobu doufal, že se v tom jejich příběhu něco změní k lepšímu, i když všichni prostě ví, že lepší je to jen v pohádkách. Prostě úplně strašná pecka to je a navíc je tam Giovanni Ribisi, kterej je super a Cate Blanchett, která je nejlepší a ti to dokázali zahrát, že to prostě dostane každýho a koho ne, tak ten tomu nerozumí. Taky tu bylo několik úplně úžasných scén, co prostě člověk musí vidět, protože z nějakého slovního popisování to prostě nevyzní tak dobře a tak,takže super. Sice jsem od Toma Tykwera zatím viděla jen Nebe a Parfém, ale je z obou filmů jasný, že je to prostě režisér jak řemen, co ví co točí a má cit pro postavy a děj a kulisy a všechno :). (09.08.2011)