Haibane renmei

Yoshitoshi ABe je chlapík, ktorý má na svedomí psychedelický dizajn Lain. Haibane Renmei je jeho prvá nielen grafická, ale i scenáristická práca, ktorá dostala anime podobu. Popisuje príbeh niekoľkých detí, ktoré sa z ničoho nič objavili v meste niekde mimo ľudský priestor a čas, obohnanom vysokými múrmi, z ktorého sa môžu dostať len pokiaľ prídu na to, prečo ich tento osud postihol. Viac k príbehu skutočne nejde napísať bez prezrádzania tých podstatných vecí, ktoré robia toto anime takým výnimočným – pokiaľ vás zaujíma k akej interpretácii sa prikláňam, prečítajte si text „Spoilers ahead“. Epika však hrá v HR druhé husle – seriál je najmä o atmosfére a vzťahoch medzi postavami. Meno ABe zaručuje vizuál diametrálne odlišný od väčšiny anime produkcie, pretože tento výtvarník nie je zväzovaný klasickou manga školou; nikdy totiž mangu neštudoval a jeho práce podľa jeho slov inšpiruje „príroda a všetko okolo neho“. Celkový feeling vizuálu pripomína filmy Hayao Miyazakiho, dizajn postáv je však typicky ABeovsky „weird“. Hudobnú zložku si zamilujete hneď pri prvom openingu a napriek tomu, že OST je prevažne orchestrálny, je veľmi žánrovo i nástrojovo pestrý. HR je asi jediný seriál pri ktorom som nedokázal ani raz preskočiť opening. Príbeh obyvateliek Starého Domova odporúčam všetkým, ktorí chcú vidieť kvalitné anime s nespočetnými možnosťami existencialisticko - religionistických interpretácií a tým , ktorí majú radi nenásilné, dojemné a krehké príbehy.....a v neposlednom rade tým, ktorí v každom filme hľadajú očistec :-) 10/10 Spoilers ahead --> Podobne ako mnohí fandovia si myslím že ide o alegóriu detí, ktoré zo sveta odišli predčasne a nemôžu nájsť kľud; Haibane s čiernymi krídlami sú potom deti, ktoré spáchali samovraždu. Tomu nasvedčuje i pád Rakky v úvode a scéna záchrany Reki pred vlakom. Glie však nepovažujem čisto za koncept katolíckeho očistca z dôvodov pekne rozpísaných TU. ABe podľa vlastných slov použil koncepty rôznych svetonázorových systémov a i mnou preferovanú teóriu poprel; zároveň však fandom odkázal, že je veľmi rád že sa snažia nájsť i iné interpretácie ako tá jeho. Takže smelo do hľadania vášho vlastného výkladu. (05.12.2006)

Tohle anime jsem chtěla už léta vidět, ale dostala jsem se k němu až teď. Zpočátku mi to přišlo příjemně lyrické. Poté mě to pár dílů nudilo, protože mi došlo, že je to možná lyrické až moc a nic se tam v podstatě neděje. Kolem osmého a devátého dílu to ale začalo být opět zajímavé, a i když nedostaneme žádné konkrétní odpovědi, co se světa, kde žijí haibane, tyče, přešto to působí alespoň mile a dokáže to chytit za srdce. Konec se mi opět líbil, takže ve výsledku jsem s Haibane Renmei spokojená. Navíc má toto anime docela pěknou hudbu. ~(4,2★)~ (29.06.2012)

U tohoto seriálu jsem se hrozně těšil na každý další díl, což se mi u seriálů stává málokdy... Život Šedokřídlích si mě velice rychle omotal kolem prstu svým příběhem... Od počátečního seznámení s Rakko a dalšími, přes jejich příběhy, které byly jak vtipné, tak dramatické, ale především dohromady tvořili jeden velký a krásný děj... Doufám že Tomokazu Tokoro udělá v budoucnu další tak skvělý seriál, jako je tento, jelikož takových je málo... (12.03.2008)

Seriál, který mě po několik večerů spolehlivě uspával - což v podstatě není myšleno jako výtka. Jde o zajímavé dílko, které si přívlastek "fantasy" získá vlastně jen tím, že se v něm vyskytují andělé. Příběh vlastně fantasy vůbec není, vypráví nám hlavně o tom, jak tito andělé žijí, ukazuje nám krásné obrázky z jejich světa a filozofuje o smyslu života. Obrázky jsou to opravdu krásné a hezky se na ně dívá, nikdy jsem neviděla lyričtěji působící dílko. Nicméně právě proto, že je tu všechno tak poklydné a lyrické a v podstatě se po celých 13 dílů nic "pořádného" neděje (výjimkou je snad jen díl se studní), jde o dokonalou ukolébavku a přeci jen celé poetice a smyslu obsahu jsem úplně na chuť nepřišla. Asi by neškodilo z mého pohledu u některých věcí alespoň naznačit, co měly znamenat a nenechávat úplně všechno na divákově fantazii... (15.05.2009)

Několik prvních dojmů svádí k dobré náladě při přemýšlení nad tím, co nového se asi Rakka dozví, jakou práci jí ukáže některá Šedokřídlá, nebo co na malé caparty zahlásí Reki. Ale někdy kolem šestého dílu najednou atmosféra přejde do zadumané přemýšlivosti a z Haibane Renmei se stane filozoficky-spirituální dokonalost. Touha po poznání podstaty vlastní existence je záludné téma, ve kterém se dá lehce ztratit a začít mluvit naprázdno a to samé v ještě větší míře platí o probírání viny, hříchů a odpuštění. Ale příběh je právě v těchto dialozích nejsilnější a bolestivě uvědomělý. Závěrečný díl je pak důkazem váhy přátelství a jeho nevyhnutelné vyvrcholení je ve své těžkosti téměř osvobozující - a nezapomenutelné. (20.10.2007)