Haibane renmei

Po shlédnutí mi podivně buší srdce. Jenomže co znamená být "Haibane renmei"? Alespoň pár odpovědí, nebo náznaků, by neuškodilo. Je to velmi pomalý, téměř uspávací anime. Doopravdy mě začalo bavit až u pátého dílu, předtím jsem si říkala, co na tom ty lidi proboha vidí. Nyní už to svým způsobem chápu. (16.11.2009)

Naprostý skvost s vynikající myšlenkou a mimořádně povedeným vizuálním zpracováním (to sice není u Japonců nic zvláštního, tady mi to ale přišlo tak trochu o něčem jiném, než jsem běžně u Anime zvyklý).Autoři nechali nakonec mnohem víc otázek, než odpovědí (např. co je za zdí, kdo jsou to Šedokřídlí atd.) a divák si tak musí sám domyslet a vyfantazírovat možné odpovědi, což se mi moc líbilo.Zejména druhá půlka je famózním filozofickým dramatem a nutí člověka se mimo jiné nad podstatou a smyslem života opravdu zamyslet.A co vlastně plyne z celého seriálu?Nezůstat sám, neodtahovat se od lidí a nebát se je požádat o pomoc. 92% (27.01.2011)

Haibane renmei je dalším důkazem toho jak je naše kultura ochuzená o fenomén anime. Sice existují skalní příznivci japonské animace, nicméně by si tento úkaz zasloužil mnohem větší pozornost. Některé tyto japonské kreslené seriály v mnohem kvalitativně převyšují debilní a dementní americkou, německou, argentinskou, či třeba i českou tvorbu. Haibane renmei je mírumilovným, krásným a inteligentním seriálem, který by si mohl najít cestu ke každému neomezenému divákovi, který by byl schopný akceptovat zápletky mimo již vytyčených klasických a miliónkrát recyklovaných seriálových šablon. Seriál o andělíčcích, kteří jsou na sebe všichni děsně hodní a o svátcích si darují oříškové zvonečky v originalitě předčí například veškerou současnou českou seriálovou produkci. Plný počet nedávám proto, že první polovina trošku nudí a chce to trochu chtění k tomu překonat. Kdo to dokáže je odměněn fantastickou a mystickou druhou polovinou včetně skvostného posledního dílu. (05.06.2007)

Achich ouvej. Dobře. Budu si hrát na kacíře, ale nemůžu si pomoci. Musím otevřeně přiznat, že mám problém identifikovat chybu. On ten most mezi dokonalostí a průměrným zážitkem je tu opravdu tenký: Pochopení a přijmutí not, které vám seriál nabízí. První se dostavilo, druhé nikoliv. Jeden komentář to tu vystihl pro mě naprosto přesně: Čekal jsem, čekal, až zazvonil konec a zbylo mnoho otázek, které byly až protivně nezodpovězené. Drobný koloběh ze života Haibane o tom, jak přichází a poté odchází, mi jednoduše nestačil a už vůbec tězko v něm nacházet jakýkoliv druh naplnění, když život Haibane nakonec nikterak zvláštní není. Přišlo mi to jako krásně napsaná báseň, jejíž hloubka nedosahuje oné formě a neříká nám vůbec nic nového. Naivita, nekonečná dobrosrdčenost, nízká konfliktnost, i to filozofování by mohlo být hlubší a hledání pravdy a samé podstaty bytí zapálenější či mravokárnější. Postava Rakky mi vůbec nesedla, Reki mi byla mnohem bližší a její příběh mě zaujal a konec jí vzdal moc hezké díky. To vše podtrženo magickou kresbou a nádhernou hudbou. Jenže ta absence vnitřku hrozně moc mrzí a proto to pro mě znamenalo pouze mírně nadprůměrný zážitek. (08.03.2017)

Seriál, který mě po několik večerů spolehlivě uspával - což v podstatě není myšleno jako výtka. Jde o zajímavé dílko, které si přívlastek "fantasy" získá vlastně jen tím, že se v něm vyskytují andělé. Příběh vlastně fantasy vůbec není, vypráví nám hlavně o tom, jak tito andělé žijí, ukazuje nám krásné obrázky z jejich světa a filozofuje o smyslu života. Obrázky jsou to opravdu krásné a hezky se na ně dívá, nikdy jsem neviděla lyričtěji působící dílko. Nicméně právě proto, že je tu všechno tak poklydné a lyrické a v podstatě se po celých 13 dílů nic "pořádného" neděje (výjimkou je snad jen díl se studní), jde o dokonalou ukolébavku a přeci jen celé poetice a smyslu obsahu jsem úplně na chuť nepřišla. Asi by neškodilo z mého pohledu u některých věcí alespoň naznačit, co měly znamenat a nenechávat úplně všechno na divákově fantazii... (15.05.2009)