Haibane renmei

Po shlédnutí mi podivně buší srdce. Jenomže co znamená být "Haibane renmei"? Alespoň pár odpovědí, nebo náznaků, by neuškodilo. Je to velmi pomalý, téměř uspávací anime. Doopravdy mě začalo bavit až u pátého dílu, předtím jsem si říkala, co na tom ty lidi proboha vidí. Nyní už to svým způsobem chápu. (16.11.2009)

Už je to víc jak rok a půl, co jsem viděl Haibane Renmei, a celou tu dobu jsem se nemohl odhodlat napsat komentář; a vlastně nejen já, ale i všichni ostatní. Čím to asi bude...? Pravděpodobně tím, že něco tak krásného, působivého a okouzlujícího se dá jen stěží popsat slovy, to se musí zažít. Pro mě spolu s Now and Then, Here and There nejlepší anime seriál, co jsem viděl. Doporučuji obzvláště na Vánoce... (11.08.2005)

Nádherné anime s velice zvláštní klidnou, rozjímavou až mystickou atmosférou. Úplně ideální, když se na ně kouknete někde v klidu o samotě. Stačí se jen pohodlně usadit, uvolnit se, a jen se dívat – za chvíli zapomenete na všechny svoje starosti a ponoříte se přemýšlení. ----- V mnohých momentech smutné až děsivé a taky intenzivní (mám na mysli hlavně scénu růstu křídel), přesto už jsem dlouho neviděla nic tak pozitivního, tak krásného, co by mi dovedlo po těžkém dni zlepšit náladu. Byť zahalené do fantasy až náboženského rámu, v jádru příběh o přátelství, cestě za vyrovnáním se s minulostí a odpuštěním. Jistě, někomu se může zdát, že se v Haibane Renmei v podstatě nic neděje, protože tu není epický příběh, který by odhalil něco zásadního (i k mému zklamání jsem odpovědi na ty „pálivé otázky“ ze zdejšího obsahu nedostala, aspoň ne přímo řečené, ale možná se mi je nakonec povedlo odhalit) a nějak zásadně změnil zaběhnutý řád věcí, i když to tak ze začátku vypadá, protože se seznámíme s někým, kdo je v tomto světě nový a skrze něj ten svět a jeho pravidla poznáváme. Taky to může vypadat, že všechny ty fantastické prvky, s jejichž vymýšlením si tvůrce mangy jistě dal práci (zrození šedokřídlých, Federace, chrám, Washi, Den vzlétnutí atd.) jsou tu zbytečně, avšak dle mého jsou tu hlavně proto, aby zdůraznily to, co postavy prožívají a přiměly diváka se také zamyslet. Je dost možné, že jsem to pochopila špatně, ale za mě život šedokřídlých znamená, že se proměněný (který byl nejspíš předtím člověkem) i přes absenci vzpomínek na svůj předchozí život musí vyrovnat se svou minulostí, se svými hříchy a očistit se od nich, a nakonec získat odpuštění a požehnání. ----- Už jenom kvůli nakonec neodhaleným tajemstvím bych si přála vidět nějaké pokračování. Ale taky bych ho chtěla vidět kvůli sympatickým postavám, i když některé z nich už by v něm nebyly. 9/10 (27.02.2020)

Achich ouvej. Dobře. Budu si hrát na kacíře, ale nemůžu si pomoci. Musím otevřeně přiznat, že mám problém identifikovat chybu. On ten most mezi dokonalostí a průměrným zážitkem je tu opravdu tenký: Pochopení a přijmutí not, které vám seriál nabízí. První se dostavilo, druhé nikoliv. Jeden komentář to tu vystihl pro mě naprosto přesně: Čekal jsem, čekal, až zazvonil konec a zbylo mnoho otázek, které byly až protivně nezodpovězené. Drobný koloběh ze života Haibane o tom, jak přichází a poté odchází, mi jednoduše nestačil a už vůbec tězko v něm nacházet jakýkoliv druh naplnění, když život Haibane nakonec nikterak zvláštní není. Přišlo mi to jako krásně napsaná báseň, jejíž hloubka nedosahuje oné formě a neříká nám vůbec nic nového. Naivita, nekonečná dobrosrdčenost, nízká konfliktnost, i to filozofování by mohlo být hlubší a hledání pravdy a samé podstaty bytí zapálenější či mravokárnější. Postava Rakky mi vůbec nesedla, Reki mi byla mnohem bližší a její příběh mě zaujal a konec jí vzdal moc hezké díky. To vše podtrženo magickou kresbou a nádhernou hudbou. Jenže ta absence vnitřku hrozně moc mrzí a proto to pro mě znamenalo pouze mírně nadprůměrný zážitek. (08.03.2017)

Nádherně animovaná, lehce poetická, a lehce nudná pohádka o kouzelně roztomilých šedokřídlých a jejich všedním životě, takový je Haibene renmei od samého počátku. První polovinu jsem se díval s lehkým zájmem, ale nedokázal jsem se přinutit k emocionálnímu ponoření se mezi fantaskní postavičky... jen racionálně jsem tušil, resp. doufal v lehkými náznaky uvozené ponoření se do větší hloubky... nahrazení roztomilé zábavnosti temnější melancholií... a dočkal jsem se, byť jen velmi pozvolna. Až čekání na vlak, v tichu a osamění, mě konečně uneslo tam kam dokáže jen opravdové umělecké dílo - až na dno mé duše. 9/10 (18.08.2008)