Azumi

Ano, ta scéna na konci, kdy si to Azumi rozdá s tím dlouhovlasým týpkem v bílém je opravdu dobrá - podle mě to nejlepší na celém filmu. No, ale jinak? Takový nic moc film s přepálenou stopáží a spoustou starých známých, které jsem opravdu viděla ráda pohromadě (jen jim to moc dlouho nevydrželo, na film jsem se chtěla kouknout kvůli tomu, že uvidím Hirokiho a Shuna pohromadě a ono vlastně prd). Taková Jae mi tam přišla jako uměla nastrčená figurka, která měla za úkol pozdržez výpravu našich zabijáků (vlastně pozdržet ty dva), ale já pro ni měla jen tuhle větu: "Jsi hodná, tak už táhni." Pokud máte rádi ohánění se mečem, tak je to film, který by vás mohl bavit. Pokud to rádi nemáte, ani hektolitry krve, tak to ani nepouštějte, protože o mnoho víc vám to nenabídne. A všimněte si, Azumi za celý film nebyla zraněna, tomu dávám plusové body :-) To je další věc, která se mi líbila. (28.12.2010)

Na to, jak je děj přímočarý, bych čekal zajímavější průběh nebo "atraktivnější" cíl. Boje jsou kolikrát dost nepřesvědčivé, opět se objevuje otravný fenomén létajících bojovníků (jako v Hrdinovi), jeden z nich navíc vydává zvuky jako pes. Trochu mám pocit, jako bych se vrátil o nějakých 15 let zpátky, kdy se točilo dobrodružně ve stylu Opičího krále. Například u Hrdiny jsem strhával body za to, že lidé létají, i když byl zbytek svým zpracováním dokonalý. To u Azumi bohužel neplatí. Pro mě to je průměr, v některých ohledech až podprůměr. ještě, že je Aya Ueto tak hezká. (03.05.2010)

Silný úvod, okúzľujúca Aya v hlavnej úlohe, zaujímavá zápletka o skvele vycvičenej skupine zabijakov a poriadna nálož skvele spracovaných a natočených, správne krvavých a akčné súbojov. Problémom je však slabší príbeh, prílišný výskyt šialených a bizarných postáv (chlapík v bielom totálne prehráva), zbytočné a otravné pokusy o odľahčenie inak vážneho filmu a úplne zbytočných záverečných 15 minút. A postrádal som tam ten ikonický japonský pátos spojený so samurajskou cťou a ideálmi. (29.08.2013)

Občasný vizuálně zajímavý moment či povedeně bizardní postava nedokážou změnit můj odpor k podobně nezvládnutému filmu. Důvod pro podobně přestřelenou stopáž se mi ztrácí v mlze, zvlášť když příběh vykazuje potenciál na dílo zhruba o hodinu a nějaké drobné kratší. Postavy až na malé výjimky postrádají specifickou osobitost a zejména hlavní skupinka by se klidně mohla v průběhu děje proházet a nejspíš bych si toho ani nevšimnul. Navíc díky chybějícímu psychologickému pozadí nedává smysl jejich rozdělení v průběhu děje a následující chvilkové odlišné směřování se tam pak objevuje asi pouze z důvodu, aby se ukázalo znechucení hlavní hrdinky ze zabíjení, což ji automaticky kvalifikuje na nejsilnějšího zabijáka v okolí. Vrcholem všeho jsou příšerně natahované zpomalené záběry dovedené až za přijatelnou mez, které mě už ke konci iritovaly nehorázným způsobem. A vůbec, mnohem radši bych se koukal na dobrodružství šíleného sadisty Bijomari Mogamiho než na otravné směřování skupinky zabijáků za zpacifikováním Japonska... (09.01.2011)

Nádherné prenesenie aktuálnej situácie v Kongu. Kedy jeden generál dostane skvostný nápad ako krajine pomôcť zo sračiek. Vycvičí a vygumuje mozgy armáde negramotných pubertiakov, za slušné správanie dostanú vlastný Kalašnikov a hor sa likvidovať konkurenčných generálov, ktorí majú s krajinou samozrejme svoje najsamlepšie plány. Tu však máme česť s originálnou Japákovinou. Takže sa pripravte na poriadnu priehršť šermovačiek, lietania a samozrejme mŕtvol. To že po čase dostanete zo všetkých Kawasakiov, Tamagočiov či Karaokeiov pekný guláš už k podobným východným filmom už asi patrí. Ale čo ozaj poteší očko akčnejšie naladeného diváka sú samozrejme bojové scénky. Tu Japončíci ozaj na ničom nešetrili a poslali do boja všetko čo mohli. Assassini, ninjovia, banditi či len bežní ozbrojení okoloidúci tí všetci priložili ruku k dielu aby si človek projekciu do sýtosti užil. Všetci dokonca imidžovo odetý! Na to že krv občas nevyzerá ako krv, alebo dvadsiati protivníci efektne poskakujú a ceria zuby, kým ich dvoch kamošov porcujú si tiež musí človek zvyknúť. Potom to už ide samo. Na sexi osemnástku Ayiu by bol jeden sonet málo, takže tam nieje o čom. Parabolický film kedy sa emočne na úvod a záver stred nechytá, i keď ľudia umierajú. (27.04.2012)