Pečeť vraha

Ze začátku mi ti policajti lezli šíleně na nervy a říkala jsem si, že mozek tam má snad fakt jen ten jeden. Jenže s přibývajícími obětmi jim začala docházet vážnost situace, hodili stranou laciný humor a rozběhli napínavou pátračku. V tu chvíli jsem přestala vnímat cokoliv jiného a nechala se pohltit dějem. Dlouho se mi nestalo, že by mě tolik zajímal konec. Jestli jsem ho pochopila, to fakt netuším. Ale tohle je prostě zase jeden z těch konců, které si každý vysvětlí po svém. Jednu hvězdičku ubírám za ten všelijaký začátek, jehož smysl mi došel až někdy ke konci filmu. (07.12.2013)

Scénář: Joon-ho Bong, Kwang-rim Kim, Sung Bo Shim .. Memories of Murder je především výborná jihokorejská detektivka. Vraždy mladých žen jsou brutální a velmi precizní, konané výhradně v noci za deště, navíc po odehrání určité písně v rádiu.. Vyšetřování místního oddělení vražd je tvrdé, zaujaté, plné chyb a kroků vedle. Vše se změní příjezdem posily ze Soulu.. Daný příběh během více než dvou hodin rozhodně neztrácí tempo, byť obsahuje několik scén, které svým pojetím jako by ani nepatřily do tohoto filmu. Nemalou zásluhu na tom má také skvělé a velmi líbivé zpracování. Kamera je výtečná, zvláště díky filtrům doslova oku lahodící. Její kouzlo si nejvíce vychutnáte ve spoustě velmi dlouhých záběrů bez zbytečných střihů. Neméně povedená je i hudební složka. Přes mírné, už zmíněné kolísání v obsahu několika málo scén se jedná o velice dobrý krimi kousek, který lze doporučit i širšímu okruhu diváků. Film je totiž k sehnání v běžné distribuci na DVD a jsem zvědav kdy dostane nějaká naše celoplošná televize odvahu koupit něco podobného do vysílacího schématu. Obavu mám jen z dabingu, neboť tyto snímky mají své kouzlo a původní jazyk je (nutná) součást. 85%. (20.01.2006)

Už jsem ve svých komentářích vícekrát napsal, že mám problém s východoasijskou kinematografií, obtížně přijímám její myšlenkový svět, etická měřítka a obecně kulturní rozměr. V některých případech těm filmům nerozumím, v jiných se nemůžu ztotožnit s jejich etickými východisky a v jiných mi prostě vadí režijní styl a nepřirozený pohyb i řeč. Jihokorejská kinematografie je toho typickým příkladem. Ještě se mi nestalo, abych některému jihokorejskému snímku udělil víc než 3* včetně těch nejuznávanějších režijních es. Paradoxně se tak stalo u Pečeti vraha, což je film, kterému můžu vytknout spoustu dílčích nedostatků, které by mě mimochodem u známých amerických nebo evropských filmařů iritovaly nepoměrně víc. Ať už je to celá řada absurdních prvků ve vyšetřování, které bych akceptoval u zemí střední Afriky a možná ještě tak střední Ameriky, ale u technologicky a kulturně vyspělé Jižní Koreje mi přijdou neuvěřitelné, naivních zvratů ve scénáři (onen zásadní objev, který zvrátí pohled vyšetřovatelů, je od začátku jasný i velmi průměrně inteligentnímu divákovi bez znalosti forenzních kriminalistických metod), po zvláštní žánrové zařazení, kdy film obsahuje řadu komediálních prvků, které ale podle mě vznikly spíš jako kouzlo nechtěného, než jako tvůrčí záměr a působí ve výsledku rušivě. Přesto je to ale film nikoliv výborný, nicméně zajímavý a ten kulturně odlišný pohled na společnost z opačného konce planety tomu nakonec přidává hodnotu čtvrté hvězdičky. Navíc i když mám výhrady ke scénáři, musím snímku uznat filmové kvality v podobě výborné hudby, střihu a kamery. Celkový dojem: 75 %. (31.07.2011)

Sofistikovaná krimi masáž diváckej vnímavosti a predstavivosti. Traja nesúrodí detektívi s rozdielnymi vyšetrovacími metódami tu pátrajú po vraždiacom a úchylnom maniakovi, ktorý za sebou necháva jednú mŕtvu ženu za druhou. V ceste im nestojí iba šikovný vrah, ale aj zlé sociálne zázemie a ich slabá technická vybavenosť. To najlepšie na filme je ale pocit všadeprítomnej bezmocnosti a stále narastajúca potreba ukojenia zvedavosti ohľadom nájdenia odpovedí na nepríjemné otázky. Do určitej miery sa veľa vecí vysvetlí, potom sa však dostávame už len do roviny takmer, kde je takmer všetko odhalené. Je to ako keď už už človek niečo chytí, ale v poslednej chvíli to ufrnkne medzi prsty. No nie je to na porazenie? Presne tohto sa divák dočká na záver. Jednoducho takto si predstavujem nápadité, inteligentné krimi, kde je toho v rovine rozuzlenia veľa ponechané na samotnom divákovi. (13.10.2015)

"To, že jsem si ho tam honil, to je zločin?" Já tedy obvykle nevenčím svoji anakondu na místech vražd, ale u Korejců mě to zase až tak nepřekvapuje. Oni jsou trošku jiní. Třeba jeden vyšetřovatel vražd má za sebou dvě třídy střední školy a ten druhej si dal čtyřikrát devátou třídu základky. To se pak divák patrně nemůže divit tomu, že sprostí podezřelí jsou fackováni, kopáni, ohrožováni zbraní a věšeni hlavou dolů. Mě to vynucování přiznání přesto trošku štvalo. Ale atmosféru to mělo, to zase jó. (02.11.2021)