Pečeť vraha

"Podle stupně vývoje larev mikroskopické mušky Mesmosa orabulis odhadujeme, že k vraždě došlo včera, v osm hodin šestnáct minut. Cákance krve na místě činu jasně ukazují, že vražedným nástrojem bylo kladivo držené pod úhlem sedmdesáti stupňů a že pachatel byl muž, levák, vysoký 176 cm. Zkoumali jsme oděrky na kůži oběti elektronovým mikroskopem, zajistili důkazy v okruhu deseti mil a z těchto a dalších stop vyplývá, že pachatel měl na sobě žlutou pláštěnku, kostkované kalhoty a bavlněnou košili s příměsí umělých vláken. Že pravidelně hraje golf, nosí si hole na pravém rameni, preferuje jahodovou zmrzlinu a v dětství čítával Medvídka Pú. Knížka to byla ošmatlaná... Rohy na stranách 24 až 27 měl ohnuté směrem k zadnímu hřbetu - a podle toho ho najdeme!" ... Tak takhle nějak vypadá Crájm-Sín-Investygejšn v Jů-Es-Ej. V Čechách by to bylo nejspíš takhle: "Pane rado, já zajdu do Jedový chýše ... esli toho mordýře jako někdo nepráskne". Nu a v Korei na to jdou úplně od lesa. Chytí prvního podivína, co jim přijde pod ruku... a tlučou ho tak dlouho, dokud se nepřizná. Těžko říct, jaká z těchto vyšetřovacích metod přináší lepší plody. Pakliže bychom měli věřit televizi, vychází skóre vyšetřovacího týmu CSI vs Korejští policajti jednoznačně 1253:0 (07.07.2011)

Pečeť vraha má hlavně skvělou atmosféru a druhou polovinu osmdesátých let, ve které se děj odehrává, tomu filmu prostě věříte. Netradiční zádumčivý krimi-thriller, který místy svým černým a podivným humorem připomíná téměř tragikomedii, ale několika temnými a drsnými scénami i naprosto vážné drama. Poslední chválu namířím k hudbě, povedená. (30.07.2012)

Taky bych z toho neděl zrovna nějak závratné dílo, protože tahle průměrná krimi/detektivka si to moc nezaslouží. Herecké výkony byli místy neskutečně trapné, stejně jako český dabing. Zhruba po půlhodině jsem byl už tak znechucený, že jsem si to raději pustil v originálu s titulkami. Ani se moc nedivím, že tento případ nikdy místní policisté nevyšetřili, protože pokud tam ve skutečnosti vyšetřovali takoví primitivové, tak je to navýsost jasné. Vraha to asi po těch deseti vraždách přestalo bavit, protože s IQ rozhodně nebyli na jeho úrovni. Nemůžu však upřít tvůrcům snahu. Některé scény se jim opravdu povedly a přestože jsem měl spíš pocit, že sleduji jakousi variaci na komedii, tak náplň filmu mi rozhodně k smíchu nebyla. Myslím si že průměrné tři * jsou akorát, protože navíc to prostě NENÍ! (25.09.2011)

Při škatulkování to samozřejmě nejde udělat jinak než film označit za detektivní nebo dokonce thriller. Je to však zavádějící. Vzpomínky na vraždu jsou vlastně antidetektivka. Spíše je to film psychologický, ve své vlasti možná vnímáný i jako sociálně-kritický. Můžete ho vnímat buď tak, že odhaluje neschopnost policie (zde je cítit onen společensky kritický tón) nebo tak, že poukazuje na naši všeobecně lidskou neschopnost poznat pravdu (v tom je čistě postmoderní). Mnohému divákovi může způsobit zklamání, protože nenaplní jeho očekávání. Neřídí se totiž pravidly detektivního žánru, ale právě tím je zajímavý. - Rozhodně nevidím v tomto filmu žádné korejské "Se7ev" a to je jedině dobře. Není to totiž napodobenina, ale originál. (05.04.2005)

Tenhle film by bylo možné hned zavrhnout. Teď mám na mysli hlavně první půlhodinu, která je k uzoufání nudná a těžkopádná, až z toho bolí oči. Někdo by zas mohl poukázat na práci policie, na její skoro amatérské postupy, jak při vyšetřování, či při výsleších, těm bych doporučoval podívat se např. do naší nedaleké minulosti, na manžele Stodolovi. Ono to tak vážně možná trošku vypadá, hlavně ze začátku, jako snad nějaká až skoro satira, ale to vás rychle přejde, to mi věřte. Pak tahle celá kriminálka nabere rychlé tempo a spád, k čemuž prispěje i zajímavé profilování postav a hlavně konec, který vlastně žádným koncem není a působí jako velmi vydařená tečka. (19.01.2015)