Pečeť vraha

Doporučuji ten film nevypínat po úvodní desetiminutovce, protože po slabším úvodu, kde korejští detektivové vypadají jako totální amatéři, se děj neuvěřitelně rozjíždí až k velmi silnému závěru. Pro mě osobně byl zážitek o to silnější, že jsem nevěděla o výsledku pátrání skutečného případu; vřele doporučuji nečíst obsah. Memories of Murder není jen obyčejná detektivka, dobře jsou prokresleny charaktery postav, příčiny jejich jednání a následná zoufalost a bezradnost, která může vést k čemukoliv. A ještě pochvala, za jednu skvělou lekačku. 4,5* (14.01.2006)

Sofistikovaná krimi masáž diváckej vnímavosti a predstavivosti. Traja nesúrodí detektívi s rozdielnymi vyšetrovacími metódami tu pátrajú po vraždiacom a úchylnom maniakovi, ktorý za sebou necháva jednú mŕtvu ženu za druhou. V ceste im nestojí iba šikovný vrah, ale aj zlé sociálne zázemie a ich slabá technická vybavenosť. To najlepšie na filme je ale pocit všadeprítomnej bezmocnosti a stále narastajúca potreba ukojenia zvedavosti ohľadom nájdenia odpovedí na nepríjemné otázky. Do určitej miery sa veľa vecí vysvetlí, potom sa však dostávame už len do roviny takmer, kde je takmer všetko odhalené. Je to ako keď už už človek niečo chytí, ale v poslednej chvíli to ufrnkne medzi prsty. No nie je to na porazenie? Presne tohto sa divák dočká na záver. Jednoducho takto si predstavujem nápadité, inteligentné krimi, kde je toho v rovine rozuzlenia veľa ponechané na samotnom divákovi. (13.10.2015)

"To, že jsem si ho tam honil, to je zločin?" Já tedy obvykle nevenčím svoji anakondu na místech vražd, ale u Korejců mě to zase až tak nepřekvapuje. Oni jsou trošku jiní. Třeba jeden vyšetřovatel vražd má za sebou dvě třídy střední školy a ten druhej si dal čtyřikrát devátou třídu základky. To se pak divák patrně nemůže divit tomu, že sprostí podezřelí jsou fackováni, kopáni, ohrožováni zbraní a věšeni hlavou dolů. Mě to vynucování přiznání přesto trošku štvalo. Ale atmosféru to mělo, to zase jó. (02.11.2021)

Tohle mě uzemnilo... vlastně jde o asijskou obdobu metafyzické a sociální detektivky (Tenkrát v Anatolii mi naskočilo hned několikrát, byť spíše jako vzdálená rezonance) a zároveň jedinečný žánrový mutagen, který se z úvodních komediálních a satirických tónů přemění v temného thrillerového netvora. Motivy posedlosti, zápalu i nevypočitatelnosti pachatele zavánějí Fincherovým Zodiacem - nebo spíš naopak (s ním spojuje Pečeť vraha i neobyčejně pomalé tempo a konzervativní odpor k efektnosti). Gradace je subtilní, ale naprosto jedinečná, stavba postav fascinující (proměna křupanského detektiva v tragického hrdinu během několika minut - brilantní), inscenace některých scén promyšlená od pohybu kamery až po situační rámec (od blbostí typu scéna bordelu s blijícím velitelem až po napínavé scény vražd). Snažím se vylovit v paměti, kdy jsem si thriller o sériovém vrahovi naposledy takhle beze zbytku užil ve všech odstínech... zase asi ten Zodiac, ale Pečeť je vtipnější a podvratnější. Vidím, že moje mezery v korejské kinematografii jsou alarmující a žádají si zaplnění! (28.02.2012)

Pečeť vraha má hlavně skvělou atmosféru a druhou polovinu osmdesátých let, ve které se děj odehrává, tomu filmu prostě věříte. Netradiční zádumčivý krimi-thriller, který místy svým černým a podivným humorem připomíná téměř tragikomedii, ale několika temnými a drsnými scénami i naprosto vážné drama. Poslední chválu namířím k hudbě, povedená. (30.07.2012)