Paklíč

Vkusná a stále zábavná salónní kriminální komedie od Miroslava Cikána, který vycházel z románu Eduarda Fikera a většinu hlavních rolí svěřil spolehlivě hvězdnému obsazení v čele s Oldřichem Novým (kterým byl v tomto filmu už také konečně pod čepcem) a Jiřinou Steimarovou (další velká resp. skoro hlavní role) Gabrielem a Lolou Andělovými. Tradiční Jaroslav Marvan se objeví jako poněkud netradiční inspektor Čepelka, Miroslav Homola si zahrál podvodníka Kofilu a Ferenc Futurista čechoameričana Fordsona ze kterého se nakonec vyklube také někdo úplně jiný. Podvodníčci a zloději Fiala, Řepa a Jirsa byly také hodně vidět, ale nejlepší byl asi téměř pantomimicky vyjukaný a bojácný Fiala s těmi jeho neustálými vystrašenými grimasy, si myslím že musel rozesmávat nejednoho televizního diváka.. Chvílemi jsem doopravdy nevěděl kdo s kým, proč a jak.. Herecké výkony však byly na obvyklé úrovni, přiměřeně důvtipné režijní aranžmá. Neuvěřitelně mě rozesmála hláška pumpaře Oty Motyčky "To jsou ale nóbl vagabundi! " (20.05.2007)

Zmätočná crazy komédia postavená na premnožených zámenách identít.↵  Pár vecí v nej vôbec nedáva zmysel:↵  1) Prečo Škarda vodil Anděla do jeho vily v čase, keď sa tam hotoval falošný Anděl / Kofila (s ktorého úspechom zrejme Škarda počítal)? Prečo by navyše ešte niekto z podvodníkov volal Anežku do tej vily?↵  2) Skutočný Anděl sa pred falošným Andělom nakoniec predstaví ako Anděl, a všetkých to nechá chladných?↵  Potom nasleduje dlhá nezáživná časť, až do momentu posledného odhalenia, ktoré však je už i na mňa moc crazy.↵  Ešte že crazy komika výborne fungovala aspoň medzi rozvádzajúcimi sa manželmi. Úvodná scéna je z celého filmu bezkonkurenčne najlepšia (žiaľ). (24.11.2016)

Na rok 1944 překvapivě zamotaný scénář, v těchto situacích je Oldřich Nový jako ryba ve vodě, takže táhne statečně celý film. Jeho komediální talent ve stylu Valentina Dobrotivého je zábavný a neochodí se. Jaroslav Marvan v roli detektiva odvádí své tradičně bezchybné řemeslo. Přes všechny kvality scénáře i hvězd celkový dojem pokulhává. Místy jsem se ostentativně nudil, tempo je nevyrovnané, a to i přes několik výborných scén. Výborný film se zkrátka nakonec nekonal. 70% (15.06.2012)

Klasická detektivka je v předválečném a protektorátním filmu spíše výjimkou. Snad z obavy před konfrontací s cizími vzory se jí autoři vyhýbali a raději se uchylovali k mnohem bezpečnější formě kriminální komedie. Vedle Martina Friče si v této oblasti úspěšně počínal režisér Miroslav Cikán. Zatímco ve filmu Pelikán má alibi zkombinoval rutinní veselohru s americky střiženou gangsterkou, v Paklíči je už kriminální zápletka plně podřízena komediální nadsázce. Hrdinou příběhu s mnoha dějovými zvraty je spisovatel detektivních románů Gabriel Anděl (Oldřich Nový). Za šest let jich napsal osmnáct, ale s dalším není stále hotov. Před rokem se totiž oženil a jeho půvabná žena Lola (Jiřina Steimarová) se mu neustálými připomínkami plete do řemesla. Patovou situaci se rozhodli manželé vyřešit rozvodem a přestože jim dal soud roční lhůtu na rozmyšlenou, ihned zahájili majetkové vypořádání. Kolem prodeje jejich luxusní vily se brzy roztáčí kolotoč dobrodružných akcí a Anděl poznává, že mezi fantazií spisovatele a prací detektiva je pořádný rozdíl... Vedle Oldřicha Nového, který v roli jízlivého manžela hýří drzostí, sarkasmem a ironií, nelze neupozornit na vynikajícího Jaroslava Marvana i na oba bratry Fialovy, tedy Emana a Ference Futuristu. Příjemný a vtipný film z posledního roku nacistické okupace. (04.10.2008)

Kvalitní česká žánrovka, která si dokázala se ctí poradit s importovaným modelem neuvěřitelně zamotaných zápletek, do nichž je zatažena dvojice muž-žena, který při tom všem stíhají v konverzačních přestřelkách řešit i své vztahové problémy. Oldřich Nový a filmem upozaďovaná Jiřina Steimarová dokáží dát svým postavám a jejich interakci jiskru a esprit, Jaroslav Marvan zde hraje další ze svých klasických rolí, ale jak se brzy ukáže nic není tak jak se zdá. Snímek oživují i groteskní fyzická extempore Emana Fialy, zvláště v kontrastu s překvapivě umírněným a uhlazeným Ferencem Futuristou. Protektorátní kinematografie byla překvapivě otevřená vnějším vlivům co se týče filmového žánru a ve většině případů si s nimi dokázala poradit, což Paklíč dokazuje - film má tempo, dialogy švih a ironii, po řemeslné stránce film odpovídá dobovému standardu zvládnuté ateliérové tvorby (i když překvapivý prostor získávají i exteriérové scény). V pamětnických filmech určitě jedna z nejtrvalejších položek. (16.02.2013)