Jakubův žebřík

Jakubov Rebrík je vcelku zaujímavou zmeskou psychológie, mystéria, napätia...všetkého možného ale ničoho poriadne. Celý čas sa filmu nepodarilo vtiahnuť ma do deja, môj limbický systém bol prakticky nedotknutý. Na filmy podobného razenia treba nasadiť nejakého (v dobrom zmysle slova) "režiséra-magora", ktorý dá tak zaujímavému námetu silu a údernosť- toto mi prišlo ako mysteriózny film pre "komerčného diváka". Adrian Lyne je dobrý remeselník, Robbins je dobrý herec, dobre sa na to pozerá...nič viac nič menej... (20.06.2008)

Těžko se komentují filmy jako je Jakubův žebřík. To, co se ve filmu dělo, je totální peklo. Někdy v půlce filmu to příběhově trošku sláblo, protože start to mělo víc než brutální. Závěr byl ale finišem se vším všudy a dlouho se mi nestalo, že bych na obrazovku civěl s otevřenou držkou, ze které stačilo málo, aby mi začaly odkapávat sliny hrůzou. Tento příběh tak dokazuje to, že je vlastně úplně jedno, jestli žijete v demokracii nebo totalitě. I domnělá demokracie jako je USA dokáže takové zvěrstva, jako testování žebříku na lidech, kteří o tom ani neví. Výsledek? Podívejte se na tento film. (25.01.2016)

Jacob's Ladder je psychedelický film pre ľudí, ktorí psychedelické filmy nemajú radi. Tuctové a nijak prelomovo nasnímané vízie postrádajú väčšiu fantáziu, hudba nie je ničím výnimočná a chýba jej "psycho" rovina a zvraty v deji sú otrepané. To nič nemení na fakte, že v druhej polovici sa film pekne rozhýbe a stáva sa zaujímavou mysterióznou drámou . Fataskný alternatívny svet stále nefunguje.Avšak koniec to celé zničí. Záverečné odhalenie pôvodu nočných mor bolo jasné už po prvých piatich minútach filmu. To však nie je nič, záverečné dve minúty zničia i ten ostatok dojmu z filmu. Posledná scéna ignorujúca celý film pôsobí trápne a vycucane z prsta. (15.12.2006)

Akce: již při prvním čtení dostanete gigantickou várku spoilerů zdarma. Jakubův žebřík není úplně lehké uchopit, protože divákovi v ničem nenadbíhá. Nejde tu o prvoplánové obviňování US vlády z experimentů na vojácích – tím nejpodstatnějším, čeho se Lyne snaží dosáhnout, je alegoricky a za pomoci náboženských prvků (v Bibli je Jakubův žebřík metaforou k posmrtné cestě duše do nebe) se vyjádřit k post-vietnamskému traumatu a vyrovnat se s ním. Stejně jako Jacob může vystoupat po žebříku za synem do nebe a nalézt klid v duši teprve, když se po hororové cestě peklem (ironicky zastoupeném i smyslným vztahem s „pohanskou královnou“ Jezabel) vzdal všech pout vážících ho k zemi, tak se může voják (personifikované Státy) svého traumatu zbavit, až když na něm přestane viset a nimrat se v něm a přijme celou záležitost jako svoji „mrtvou část“. (28.11.2009)

V pekle hoří jen to, co se nedokáže rozloučit se životem... Silná káva, byť někomu nemusí sednout, že se přelévá mezi dvěma hrníčky (nelogičnost v tom ovšem není, což se pokuším dokázat níže, ve spoileroidní části komentu). Pokud máte slabost pro Lyneovy stylové prostředky k navozování atmosféry a příběhy, kde do poslední chvíle nevíte, co je pravdou, co iluzí a o čem má snímek vlastně vypovídat, s Jacob's Ladder nemůžete šlápnout vedle. ___!!! SPOILER ALERT !!!___ Je mi jasné, že závěrečná scéna následovaná "dokumentárním" titulkem mohla být matoucí (měl ten titulek vůbec smysl, když se to celé Jacobovi jen zdálo?), ale fakticky k žádnému logickému lapsu nedochází (všechno před Jacobovým zraněním je krutá realita, Žebřík tedy opravdu nesl vinu na sebezničujícím řádění jeho čety). Závěr přestane působit jako něco prvoplánového a násilně přilepeného, když si uvědomíme, že hlavním tématem Jakubova Žebříku není stejnojmená droga, ale nahlížení do mysli a duše člověka zmítajícího se na prahu smrti a na rozhraní mezi nebem a peklem (a po žebříků se od pekelných kotlů uniká). Když ležíte nekdě v daleko od domova s roztrženým břichem, najednou máte spoustu důvodů zůstat naživu a přemýšlet o svém životě. Je spousta věcí, co byste měli ještě udělat a spousta otázek, na které chcete znát odpovědi. Byli jste dostatečně šťastní se svou ženou, nebo by vám bylo lépe s pohlednou kolegyní z práce? Věnovali jste se dostatečně tragicky zemřelému synovi a setkáte se sním snad ještě? Neměli byste ještě navštívit staré kamárady? A zjistit co se to vlastně s vámi stalo, že tu teď musíte ležet s vyhřezlými střevy a vyřídit si to s viníky? Tento motiv je tím, co posunuje film mnohem výš, než by dosáhla pouhá báchorka a halucinacemi o trpicím veteránovi. (04.02.2009)