Pelikán má alibi

Milá "dvojnická" komedie s milým zvratem, že hrdina nepředstírá dva lidi, nýbrž netuší, že má dvojníka. A že ten dvojník je zločinec. A že se omylem připletl do jeho hry. A ten dvojník taky netuší, že má dvojníka. Hravostí a lehkým humorem je to takové obrácené Two Much říznuté Oscarem. Jo, je to naivní, ale zábavně a mile naivní a Miroslav Homola tomu herecky naprosto kraluje (a jako zlý dvojník je fakt hrozivý) a Plachta, Neumann a Matylda by si zasloužili sérii vlastních filmů. A má to hodinu a čtvrt, takže nudit se fakt nebudete. „Sedím na větvi a zpívám...“ (05.02.2019)

Dám tomu nakonec slabé 3 hvězdy, ale vážně hodně slaboučké. Neskutečně mě tady vytáčelo to rádoby komické - a snad i teplé - duo Plachty a Neumanna, takové pitomce aby pohledal a takoví by v realitě asi těžko našli nějakou práci. Leda u ještě většího pitomce... Písnička s "tulidulidum" je sice hezká, ale jak z jiného filmu. A ten konec s rasem, ach jo... Jinak zde máme všechna možná klišé tehdy oblíbených wallaceovek - snad chybí jen tajná chodba. Ale dojde na dvojníky, přestřelku ve skladišti, uloupené klenoty, černou Mimi, dokonce se nám dostane drobného botanického kurzu. Vtipy ne vždy fungují, občas dokonce působí trapně. A co se příběhu týče, vážně nemám rád, když si postavy nechávají frnknout důkazy před nosem nebo je nenapadne zachovat se normálně či dokonce když věří zlodějce nějaké šlechetné úmysly. Na tu krátkou stopáž jsem se často nudil, příběh se nijak neposouval, protože střelného prachu je málo, a vystřílen byl tak do půl hodiny. (04.04.2019)

Nejen pro tu úžasnou písničku, kterou zpívají Neumann s Plachtou, ale zvláště pro tu neobyčejně živou souhru dvou krajních životních etud dvou dvojic naprostých loserů – pouličních fotografů a zbytných nájemných sil, knihkupeckého příručího, který rozumí slovu, a děvčete z cukrárny, která ví, že to nejsladší je to nejdražší, mně film, který jsem hledal po dlouhá léta v celuloidovém labyrintu, znovu nadchl. A tak si můžu zplna hrdla zazpívat i já – a po svém: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/violin-sonate-houslov-son-ta-2 (30.11.2019)

Vtipná kriminální komedie s jednou velkolepou přestřelkou. Podle mého názoru tomu něco trochu chybí. Nevyužilo se všeho, co se nabízelo a přitom to mohla být vskutku vyvedená taškařice. Na druhou stranu nemá cenu truchlit, i to co vzniklo skoro každého pobaví, rozesměje, či alespoň přinutí k úsměvu. A o zábavu zde jde na prvním místě. Hlavní úlohu má Miroslav Homola, a to v ústřední dvojroli stydlivého prodejce knih Karla Pelikána a suverénního kriminálníka Slámy. O co snadnější život má poctivec, kterému nehrozí, že zemře v přestřelce se zástupci zákona! Mezi další důležité postavy patří dvojice popletených a někdy i nesvéprávných fotografů Máček (Jindřich Plachta) a Kalabis (Stanislav Neumann), kteří jsou u všeho důležitého i nedůležitého. A revírní inspektor Moudrý (Jaroslav Marvan), snažící se odhalit pachatele loupežného přepadení. Z dalších rolí: starostlivá Pelikánova teta Klára (Růžena Nasková), Slámův nápaditý kumpán Dufek (František Kreuzmann st.), Pelikánova nová romantická známost Jarmilka (Marie Glázrová), Moudrého syn a vrchní komisař (Gustav Nezval), Slámova přítelkyně Mimi Černá (Vlasta Podrabská), majitel vetešnictví a tak trochu dozor nad poplety fotografy (Eman Fiala), neurvalý policejní komisař (Miloš Nedbal) a autoritativní majitel knihkupectví (Bohuš Záhorský). Výsledkem je celkem příjemná zábava, což se počítá. (15.12.2015)

Tento film na mně dýchnul atmosférou starých časů podobně jako ostatní pamětnické filmy. Jejich diváci je buďto nekriticky milují stejně jako já, nebo nevšímavě ignorují, jako dávno překonanou historii.To bude asi dáno věkem. Starých detektivek je málo a těch vyšperkovaných humorem ještě míň. Tato je moc milá. Duo Plachta – Neumann je kouzelně naivní a Miroslav Homola se zase překvapivě dobře zhostil hlavní dvojrole. A to jsem málem zapomněla na pěknou vloženou písničku. Je to jeden z filmů na který se určitě někdy znovu podívám. (15.12.2011)