Pohraniční pásmo

Někteří vyčítají filmu, že dění kolem vyšetřování není zdaleka tak zajímavé, jako událost, která ho nastartovala. Je to sice asi pravda, ale IMHO je zvolení této formy vyprávění poměrně šikovné. Pozornost diváka je tím nasměřována od běžné otázky "Jakpak to asi dopadne?" k otázce "Pročpak k tomu došlo?", kterážto je pro film podstatnější. A to bez toho, aby divák hned od počátku znal konec i pointu, ale ještě nevěděl, k čemu ta pointa patří. (03.09.2007)

2) Silný príbeh je hlavnou dominantou tohto filmu. Okrem toho je to vizuálne brilantne nakrútené, ale problémy mi robili niektoré prestrihy (napr. chaotická finálna verzia prestrelky). Súhlasím s Adrianom, že postava vyšetrovateľky je vcelku zbytočná a dejová linka okolo jej otca zbytočne brzdí dej. Ale to by bolo všetko čo môžem namietať. Park dokáže svojím filmom pobaviť (odpľúvanie) i zmraziť úsmev na tvári (finále) - celkovo však zanechá neutrálny dojem (neobhajuje ani sever ani juh) a jeho film je veľkým pladoyer, silnou výpoveďou o dvoch krajinách, ktoré majú k sebe tak blízko a zároveň tak ďaleko ako dvojica oproti sebe stojacich vojakov na stráži demalitarizovanej zóny. (04.08.2005)

Vojenská dráma s prvkami detektívky. Joint security area je prvým výrazným Parkovým filmom, s ktorým v domácej krajine získal tak rešpekt kritiky ako aj komerčný úspech u publika. Odohráva sa na demilitarizovanom území korejského polostrova, kde jednej noci dôjde k násilnému a vražednému stretu medzi pohraničnou posádkou juhokórejcov a severokórejcov. Prípad prichádza vyšetriť členka nestrannej organizácie a postupne odhaľuje hlbšie pozadie celého incidentu. Oproti neskorším Parkovým filmom JSA trošku zaostáva po horizontálnej línii, t.j. príbehu. I keď jeho odvíjanie je pomalé a premyslene vrstvené, miestami, hlavne vďaka neustálemu prepínaniu dvoch časových línii (súčasné vyšetrovanie a retrospektívny náhľad na samotné pozadie incidentu) a pre mňa trochu nadbytočnej postavy vyšetrovateľky, stráca kompaktnú súdržnosť a čiastočne narúša tempo odvíjania deja. Formálnej stránke ale nie je čo vytknúť, pričom hlavne strihovou skladbou Park jasne poukazuje na svoje silné stránky a až fetiš v detailne premyslenej kompozícii. Vo výsledku 4,5* (18.01.2005)

Jaké hranice jsme schopni překonávat? Nemyslím ty mezi dvěma státy, i když přesně na pomezí Severní a Jižní Korei se tenhle příběh odehrává, ale ty lidské. Na to jakou cenu má zakázané přátelství se nám snaží dát odpověď až překvapivě poklidný Chan-wook Parkův film. Výborné drama, bohužel s pro mě rušivými vstupy při dialozích v angličtině. (06.06.2012)

Tak jiný než Gojijeon a přitom tak stejný. Pro mě nebylo důležité ani to, jak se to stalo. Ale spíš proč se to stalo a to tvůrci naservírovali hezky po částech a na přeskáčku, takže člověk nemohl vypnout a nechat mozek odpočívat. A navíc, to proč mi zůstalo v hlavě, i když už jsem věděla. Asi budu mít dneska o čem přemýšlet. Absurdní vztah mezi oběma Koreami ukázaly oba filmy naprosto dokonale. (29.10.2014)