Provdám svou ženu

Jsem nadšený, královsky jsem se bavil. Burian v top formě. Znovu zcela odzbrojující hlášky a naprosto boží dialogy, které už dnes bohužel nejsou absolutně ke slyšení v současných filmech. Jsem rád, že příběh nesklouzl k nějakému ubohému prozření, že žena není vlastně tak špatný nápad. Snímek se držel po celou dobu vtipně napsaného charakteru profesora botaniky, který ze všech sil bojoval, aby se zbavil své rozmarné a šílené ženy a mohl odprezentovat svého masožravého vegetariána, kterého pracně vyšlechtil. Desítky luxusních hlášek udržovaly moji bránici v neustálém opojení. [82 %] (26.10.2021)

"Milostivá paní zemřela žehem a mytologii tu nevedem!" Tak jsem konečně viděl Provdám svou ženu a jsem z toho filmu upřímně nadšený. Vlasta Burian nesleze z plátna, zápletka je ohromně roztomilá a všechny ty záměnné situace do nejmenšího detailu promyšlené (neustálé míjení se profesora Ducánka a ředitele Merhauta nemá chybu), zkrátka komedie jako řemen. Burian v trochu nezvyklé, ale neodolatelně roztržité poloze, k tomu ten nejhvězdnější možný ansámbl včetně nejkrásnější z nejkrásnějších Zity Kabátové. Stoprocentní spokojenost. (31.12.2013)

Pravidlo zpravidla s Burianem stojících a padajících filmů jakoby tu bylo zcela prolomeno. Zřejmě erbovní kus reperoáru Burianova divadla je zdařile převeden do filmové podoby, v níž si režie podává ruku se scénáristy i hereckými protagonisty. Burian je tradičně skvělý, na výši svých úkolů jsou však i ostatní: Marvan, Kabátová, Svozilová, Romanová, Šlégl (jehož výkon voní "kocharovštinou" Burianova barona Prášila), Ferbasová a ve svých drobných úlohách si neméně zdatně vedou i Filipovský, Nedbal, Neumann a věčný herec malých rolí Trégl. Prvorepublikové zapomnění bylo určitě účinnou náplastí i pro dobové publikum, které ještě nepřekonalo šok z tíhy perzekuce druhé heydrichiády, a právě prožívalo těžkou depresi z nacistických úspěchů na blízkovýchodní i východní frontě. Úsměvná, nápady i gagy hýřící salónní veselohra patří určitě k tomu nejlepšímu z Burianova i Cikánova odkazu. (16.04.2008)

Jak se zbavit (ne)vlastní manželky. Doba byla plná nejistot a rostoucích obav, smích se ozýval stále méně a proto byl vřele vítán jakýkoliv pokus o rozptýlení, biografy nevyjímaje. Ježto se Vlasta Burian, miláček (nejen) pražského obecenstva, převlékl do kostýmu poněkud svérázného a roztržitého profesora botaniky, podnikavšího krkolomnou anabázi k urychlenému odchodu náhle se navrátivší manželky. V nastalém ruchu a shonu neztratil Burian pevnou půdu pod nohama bezpochyby dík kvalitnímu scénáři, který elegantně střídá jednotlivá prostředí i bláznivé komické situace, a samozřejmě zásluhou osvědčených hereckých partnerů, v jejichž hvězdném stínu se zatím nenápadně krčí také devatenáctiletý Josef Kemr. Lehoulinký komediální příběh, v němž se co chvíli prozpěvují chytlavé melodie o lásce a milování, byl ve své době nepochybně vítaným únikem ze světa plného strachu, starostí a bolesti. V tomto smyslu může výborně posloužit i dnes. (04.10.2008)

Světlu Svozilovou mám zafixovanou jako střelenou naivku, a tak bylo zajímavé ji sledovat v roli ženy vampa a Věru Ferbasovou jsem málem taky nepoznal. Burian pak pochopitelně nepřekvapil a pobavil svou standardně skvělou komikou, která se neomrzí.  "Co jste mi to dala za lístek? Vždyť jsem ho ztratil!" (05.01.2022)