Provdám svou ženu

Jak se zbavit (ne)vlastní manželky. Doba byla plná nejistot a rostoucích obav, smích se ozýval stále méně a proto byl vřele vítán jakýkoliv pokus o rozptýlení, biografy nevyjímaje. Ježto se Vlasta Burian, miláček (nejen) pražského obecenstva, převlékl do kostýmu poněkud svérázného a roztržitého profesora botaniky, podnikavšího krkolomnou anabázi k urychlenému odchodu náhle se navrátivší manželky. V nastalém ruchu a shonu neztratil Burian pevnou půdu pod nohama bezpochyby dík kvalitnímu scénáři, který elegantně střídá jednotlivá prostředí i bláznivé komické situace, a samozřejmě zásluhou osvědčených hereckých partnerů, v jejichž hvězdném stínu se zatím nenápadně krčí také devatenáctiletý Josef Kemr. Lehoulinký komediální příběh, v němž se co chvíli prozpěvují chytlavé melodie o lásce a milování, byl ve své době nepochybně vítaným únikem ze světa plného strachu, starostí a bolesti. V tomto smyslu může výborně posloužit i dnes. (04.10.2008)

„No to víš, ty starosti.“ - „Copak, něco rodinného, ne?“ - „Ano.“ - „Žena?“ - „Žena.“ - „Odešla?“ - „Přišla.“ Při mém prozkoumávání tvorby Miroslava Cikána padla tentokrát volba na tuhle „burianovskou“ exhibici. No, na něj jsem si musel počkat celých (a dosti nezáživných) 10 minut, a nebýt snažícího se Neumanna, tak by se téměř slušelo je vystřihnout. Čímž se ostatně dostávám k největšímu problému filmu, ve chvílích, kdy Burian není v záběru, je to (co do herectví ale i humoru) dost slabota (zvláště 4 dámy, seřazené hezky pod sebou v úvodních titulcích, byly docela toporné). Naštěstí, „Ducánek“ se na plátně převážně vyskytuje, takže sranda nechybí (záměny, kterých stále přibývá, jsou sice nepřekvapivě naivní, ale veskrze úsměvné). No, doufám, že vrcholy režisérovy tvorby mám teprve před sebou, protentokrát to budou slabší 4*. „Musím s vámi mluvit o panu Zamrzlíkovi.“ - „Kdo je to?“ - „No dovolte, vy neznáte vlastního snoubence?!“ - „Tím je, pokud vím, baron Studený.“ - „Na teplotě nezáleží, hlavně, že je to bídník, a že byste s ním byla nešťastná!“ (24.09.2018)

Zhruba prvá polovica filmu ma slušne bavila, pretože som mal pocit, že Vlasta hrá trochu komplexnejšiu postavu, ako obvykle a že bude nasledovať jeho zbližovanie, prípadne ešte väčšie rozhádanie sa s náhle príchodzou manželkou. Lenže potom sa to zlomí v klasicky zamotanú hru zámien, nedorozumení a rošád, až to prestane byť prehľadné a tým pádom aj zábavné. Zároveň sa vytratí aj nádej na prepracovanejšie charaktery, ktoré táto komédia spočiatku sľubovala. (30.12.2015)

"Kolikrát jsem vám říkal, Veroniko, že příroda má své železné zákony a každá věc na světě své předurčené místo. Kniha patří do knihovny, husa patří k boudě, pes na pekáč... Totiž obráceně...a brejle na nos a ne do akvária!... Podívejte se!" - "Propánečka, a jak se tam dostaly?" - "To taky nechápu. Jsou jen dvě možnosti - buď tam spadly zeshora a nebo se... nebo se podhrabaly." (17.01.2010)

Myslím, že je poctivé voči kráľovi komikov, aby som si pozrel jeho všetky filmy, vrátane menej známych. K takým patrí i dnes videný film Provdám svou ženu. Kvalitou je na hony vzdialený od najznámejších Burianovych filmov a paradoxne ani nie zásluhou samotného Buriana, ale figúrok, ktoré sa okolo neho motajú a bezmyšlienkovite deklamujú určené texty. Dve hviezdičky vyjadrujú môj názor, že bez tohto filmu by Burianova filmografia nebola chudobnejšia. (01.01.2015)