Provdám svou ženu

Jak se zbavit (ne)vlastní manželky. Doba byla plná nejistot a rostoucích obav, smích se ozýval stále méně a proto byl vřele vítán jakýkoliv pokus o rozptýlení, biografy nevyjímaje. Ježto se Vlasta Burian, miláček (nejen) pražského obecenstva, převlékl do kostýmu poněkud svérázného a roztržitého profesora botaniky, podnikavšího krkolomnou anabázi k urychlenému odchodu náhle se navrátivší manželky. V nastalém ruchu a shonu neztratil Burian pevnou půdu pod nohama bezpochyby dík kvalitnímu scénáři, který elegantně střídá jednotlivá prostředí i bláznivé komické situace, a samozřejmě zásluhou osvědčených hereckých partnerů, v jejichž hvězdném stínu se zatím nenápadně krčí také devatenáctiletý Josef Kemr. Lehoulinký komediální příběh, v němž se co chvíli prozpěvují chytlavé melodie o lásce a milování, byl ve své době nepochybně vítaným únikem ze světa plného strachu, starostí a bolesti. V tomto smyslu může výborně posloužit i dnes. (04.10.2008)

Pravidlo zpravidla s Burianem stojících a padajících filmů jakoby tu bylo zcela prolomeno. Zřejmě erbovní kus reperoáru Burianova divadla je zdařile převeden do filmové podoby, v níž si režie podává ruku se scénáristy i hereckými protagonisty. Burian je tradičně skvělý, na výši svých úkolů jsou však i ostatní: Marvan, Kabátová, Svozilová, Romanová, Šlégl (jehož výkon voní "kocharovštinou" Burianova barona Prášila), Ferbasová a ve svých drobných úlohách si neméně zdatně vedou i Filipovský, Nedbal, Neumann a věčný herec malých rolí Trégl. Prvorepublikové zapomnění bylo určitě účinnou náplastí i pro dobové publikum, které ještě nepřekonalo šok z tíhy perzekuce druhé heydrichiády, a právě prožívalo těžkou depresi z nacistických úspěchů na blízkovýchodní i východní frontě. Úsměvná, nápady i gagy hýřící salónní veselohra patří určitě k tomu nejlepšímu z Burianova i Cikánova odkazu. (16.04.2008)

Svěží a vtipná veselohra o tom, co všechno lze stihnout běhěm jednoho odpoledne. Vlasta Burian jako roztržitý profesor botaniky doc. Ducánek se od poledních hodin připravuje na večerní návštěvu kolegy - vědce Potužníka. Do příprav však jako blesk z čistého nebe vtrhne Ducánkova choť, která před sedmi lety svého muže opustila s jiným...Skutečně brilantní a kultivovaná komedie je nejen zábavnou a příjemnou podívanou, ale i koncertem celé plejády herců. (28.02.2012)

Je to příjemná, veselá a vtipná komedie, která většinou uhání vpřed v salvách slov, zastavuje se v otevřených ústech překvapení, aby zase roztržitě běžela dál jako odpověď převrácené ozvěny. Lze naroubovat nový a převratný objev v botanice s manýry rozmazlených pěvkyň? Ano, a nemusí to být jen ovocný kompot bez plechovky. Hlavním běžcem je docent botaniky Blahomrav Ducánek (dobrý Vlasta Burian), který má svůj jasně daný cíl, nemá čas na oběd a způsobuje převrat a závan svěžího vzduchu na všech místech, která se mu podaří navštívit. S vědecky pedantskou zarputilostí se zakousne do svého úkolu a nechce polevit za žádnou cenu, nezalekne se žádné překážky a běží vpřed. Sice klikatě, ale stále vpřed. Z výraznějších tváří jsou zde další dva sólisté. Odložená a zhrzená operetní diva Lucy (dobrá Světla Svozilová) se svou minulostí a nejasnou budoucností. A čerstvě zamilovaný generální ředitel Kamil Merhaut (dobrý Jaroslav Marvan) s jasným cílem i citem. Z dalších rolí: vypočítavý a přelétavý baron Hypolit Studený (Čeněk Šlégl), Ducánkův spolupracovník a profesor botaniky Potužník (Miloš Nedbal), Ducánkova svědomitá a trpělivá hospodyně Veronika Pospíšilová (Marie Blažková), rozmazlená a marnivá operetní hvězda Marion (Zita Kabátová), Merhautova nešťastná dcera Dagmar (Věra Ferbasová), balancující ředitel Intimní operety (Ladislav Hemmer), Merhautova popletená komorná Marta (Marie Norrová), nebo do všeho vidící divadelní vrátný Havrda (Stanislav Neumann). Může rostlina zpívat? Mohou slova operetky zazelenat? Může se muž zbavit nepotřebné ženy? Může muž nalézt své štěstí v náruči operetní pěvkyně? Může se z masožravé rostliny stát býložravec? A neskončí všichni ve vězení, protože neznají potřebnou adresu a dveře? Zábava je to slušná, klokotá, bublá, vře, uhání vpřed s úsměvem a ztřeštěnou hravostí. (17.12.2015)

"Kolikrát jsem vám říkal, Veroniko, že příroda má své železné zákony a každá věc na světě své předurčené místo. Kniha patří do knihovny, husa patří k boudě, pes na pekáč... Totiž obráceně...a brejle na nos a ne do akvária!... Podívejte se!" - "Propánečka, a jak se tam dostaly?" - "To taky nechápu. Jsou jen dvě možnosti - buď tam spadly zeshora a nebo se... nebo se podhrabaly." (17.01.2010)