Jatka č. 5

Filmový pokus, předem odsouzený k nezdaru... Ze všeho nejtěžší je totiž zfilmovat otevřeně subjektivní vyprávění, přičemž ještě těžší je zfilmovat takové vyprávění, pokud má záměrně neuzavřenou strukturu, kolážovitě porušuje chronologické i prostorové vztahy a navrch prokládá reálné situace vlastními představami, sny a pocity... Literární a filmová řeč je v tomhle naprosto odlišná, zatímco literatura si všímá především toho vnitřního, film jde nutně především po vnějších věcech, po vizualitě, po zvuku, po vyřčených slovech, nikoli po prožitku, snu, představě či pocitu. Dalším problémem je až neuvěřitelná klipovitost, v níž se dlouhé pasáže knihy nutně mění na kratičké filmové scény. Přesto tenhle film rozhodně stojí za vidění. Řemeslně jde o velmi slušnou záležitost. Rozhodně neurazí režie, herectví, hudba (ostatně není divu, když ji obstaral Glenn Gould), kamera (Miroslav Ondříček). Ve filmu v žádném případě nechybí nesmírně silná místa, například příjezd do Drážďan, šílená jízda Billiho manželky do nemocnice (takhle excelentně zahraná kráva se jen tak nevidí), start posléze zříceného letadla, retrospektivní prostřihy, scény z nemocnice (s tím blbem, co píše knihu o Drážďanech), poprava Edgara Derbyho, to všechno je natočeno naprosto strhujícím způsobem. Některé jiné scény, především ty z planety Trafalmador jsou slabší ( i když mile komické), ale v předpočítačové době tyhle věci šly asi jen těžko natočit lépe. Suma sumárum, kniha je i v tomhle případě rozhodně lepší, ale film v žádném případě neurazí... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Subjektiv (04.12.2011)

Na rozdíl od Snídaně šampiónů tohle režíroval zdatný režisér a ne sebestředný mamlas. - Takže dobrý a docela blízko tomu,co jsem si o tom všem myslel při četbě knihy.(možná více odvahy při zdůraznění zvrhlosti daného náletu na Drážďany by ještě více prospělo,ale kdo by se pak asi tak ujal produkce,co?) -Docela mě zajímá jestli někdo někdy natočí něco podle Vonneguta a já budu moci dát 100%.Prý bych se měl podívat na Matku noc,tak uvidím. (fakt se jindy snažím vnímat odděleně předlohy a filmy ,ale u tohoto spisovatele se tomu jen těžko ubráním) (17.11.2009)

Na neskutečně široký okraj tohoto románu, byť neseného nehmotným obrazem, nikoliv papírovou stránkou knihy, si vpisuji slova Otokara Březiny: „Věří-li člověk, že všechno to kolotání hvězd, všechny mlhoviny a všechen ten chaos k něčemu jsou, věří-li, že všechno to spěje k jednomu cíli, tu přese všechno, kdyby i stále bolestně klopýtal a upadal, zase se vzchopí a rád žije.“ (02.10.2009)

Povinnost především pro ty, kteří mají rádi netypické a tak trochu jiné filmy. Celý děj je mozaikou různých momentů ze života Billyho Pilgrima, jejíž hlavní část tvoří události odehrávající se ve druhé světové válce. Navíc jsou tu ještě jeho představy o pobytu na planetě Trafalmador. A to všechno je skvěle setříháno (střihač se musel opravdu zapotit) bez ohledu na časové zařazení jednotlivých událostí. V malé roličce se objevuje i český herec Oto Ševčík. (22.05.2009)

Knihu Kurta Vonneguta jsem nečetl, snad proto jsem měl z tohoto žánrově originálního filmu velmi pozitivní zážitek. Originální děj, nekonvenční výstavba děje, žádné herecké hvězdy, skoro bych ani netipoval, že jde o americký film, ačkoliv přeci jen tohle je ta slavná éra Nového Hollywoodu, ovlivněna mj. evropskou novou vlnou 60. let, která vzniku podobně netuctových snímků přála i v největších hollywodských studiích. Příběh hlavního hrdiny odvíjející se v několika linkách od válečného dramatu z minulosti až po meziplanetární sci-fi ve víru budounosti skrývá i po obsahové stránce nejeden působivý či zajímavý moment, ale hodně stojí na nevšedně pojaté psychologické stránce, založené na vnitřních asociacích, kdy se během pár dnů uprostřed psaní knihy, oslavy či setkání s rodinou vynořují v mysli bývalého válečného hrdiny (přes vší tu hrdost k jeho osobnosti navěky poznamenaného válkou i nejedním negativním prožitkem) jiné situace, nejrůznější vzpomínky, přeludy i představy. Nad rámec záměru tvůrců musím dodat, že tahle žánrová směs plná satiry, dramatu a hlavně asociací dokázala nejednou na mě nevšedně působit tím, jaké různé asociace vyvolala ve mě... a tak jako v rámci příběhu tvůrci přetrhli hranici mezi motivy 2. světové války a života na mimozemské planetě, tak se pro mě přetrhla i hranice mezi zahraničním a domácím prostředím, resp. mezi americkou a československou kinematografií, když najednou mohu s cestujícími vojáky a generály spatřit (byť v roli německých Drážďan) notoricky známé pražské uličky či Starý Most, z ničeho nic narazit v americkém snímku na známého hereckého představitele německých pohlavářů z čs. válečných filmů Otto Ševčíka nebo vidět snovou scénu přednášky zasazenou do slavné ústřední haly Právnické fakulty Univerzity Karlovy (do které jsem sice sám nikdy nevkročil, ale jejíž vzhled mi silně utkvěl v paměti, mj. taky z jedné působivé snové scény, z jiného filmu Taková láska...). Kouzlo nechtěného tady spočívá v tom, že George Roy Hill nejspíš netušil, že film po mnoha letech od svého vzniku uvidí i čeští / slovenští diváci, mezi něž se v době vzniku zřejmě nedostal, a pro vybrané diváky tak může dostat skrze asociativní formu i další rozměr. Tak či tak mě Jatka č. 5 hodně upoutala od samého začátku, byl jsem zvědav, kam se postupně děj v několika linkách vyvine, a udržela si mou velkou pozornost až do konce. Akorát mi přesto něco silnějšího chybí, díky čemuž bych dal plný počet. Možná výjimečnější atmosféra v tom téměř tuctovém romantickém závěru nebo silněji rozpracovaná myšlenková vrstva, kterou dle zdejších komentů nejspíš knižní předloha obsahuje, ale film jakoby ty působivě podané myšlenky občas postrádal. [85%] (02.02.2022)