Meyerowitzovic historky (nový výběr)

Humorne smutná konverzačka o tom, čo sme a kým sme chceli byť, ak by na nás rodičia neustále nekašlali. O rodičoch, ktorým z času na čas deti vrchstnú do tváre ich vlastné traumy. Presvedčené o tom, že jedinou príčinou ich zlyhaní (citových, kariérnych, vzťahových aj psychických) sú práve oni. Tí, čo sa mali o nich postarať a riadne ich vychovať. Všetko podané veľmi otvorene a predsa s humorom a paradoxne, aj s láskavo jemným nadhľadom. Poznámky: Scéna "rodinnej večere" s nedovarenou rybou a mušľami je spoľahlivo diétne fungujúcu scénou. Dávno som v rodinnej dráme nevidel taký blivajz na tanieri. Slovný pretlak vhodne odľahčujú umelecké presahy pohľadmi na rozličné sochy, obrazy. V tomto smere sú však najskvostnejšie art porno psychologické krátké filmy nadanej mladučkej režisérky, vnučky sochára. Tieto tvorivé diela sú zárukou držania rodovej umeleckej línie. (01.05.2021)

Nemôžem si pomôcť, ale tvorba Noaha Baumbacha ma akosi nikdy neoslovila. A žiaľ, nemení sa to ani po tomto filme, kde sa predstavilo množstvo dobrých hercov, ktorých mám rád - avšak nie v takomto mdlom prevedení. Postavy boli zaujímavé, aj celé tie vzťahy rodiny a nevlastných súrodencov, ale príbeh bol hrozne nevýrazný a nezáživný. Keby to tak bola aspoň poriadna konverzačná dráma, ale ani týmto smerom sa to nijako nepohlo. Jediné, čo sa dá pochváliť sú napokon výborné herecké výkony, ale inak bieda... (15.12.2017)

Herecký koncert tria Sandler, Stiller a Hoffman. Baumbach natočil ukecaný film, v ktorom je ale akýsi vnútorný smútok a vysporiadanie sa s nedokonalosťou. Citlivo podané. Miestami príjemne úsmevné a celé sa to nesie v duchu ranných filmov Woody Allena ale s tým, že toto má modernejší háv. Stále je to ale intelektuálna zábava. Veľké plus sa Grace Van Patten. Jej filmové veľdiela ma rozosmiali. Newmanová hudba tradične dobrá. Dostávala sa mi systematicky pod kožu. Jeden z tých malých veľkých filmov, ktoré majú tendeciu byť skutočnými ale zároveň bizarnými. Držím všetkým Meyerowitzom palce do budúcna. Nech sú šťastní. (28.10.2018)

Výborné herecké výkony hvězd : Adam Sandler, Ben Stiller, Dustin Hoffman, Elizabeth Marvel, Grace Van Patten a Emma Thompson. Jsou pod vlivem svého stárnoucího despotického otce. Rozvádějící se muž, nezaměstnaný, v oblečení ze second handu u něj dokonce nachází útočiště. Považuje ho za výborného sochaře, i když jeho sláva skončila se 70.lety. Rodinná traumata všech začnou vybublávat. Film měl premiéru v Cannes a pojednává o stárnutí, odcizení nebo o významu umění v životě. Trochu to připomíná Woodyho Allena a jeho neurotické postavy. Film je náročný na čtení mezi řádky. (03.12.2017)

Kdyby se to ve druhé polovině nepřeklopilo v otravné schéma "skrze brekot, řvaní a konfrontace si k sobě po dekádách hledáme cestu", kdy přes ohlušující šustot papíru není slyšet nic jiného, tak to mohlo být novodobá "allenovsky neallenovská" klasika. Ostatně to na ní úvodní dvě kapitoly i vypadá, protože dialogy jsou břitké, zahrané je to perfektně (speciálně Hoffman, který léta letoucí neměl tak vděčnou roli, do které by se s takovým gustem zakousl a že Sandler se Stillerem umějí hrát, když mají co, už dnes snad také nikoho nepřekvapí) a daří se načrtnout vztahy v jedné dysfunkční rozvětvené rodině tak, že v nich ty ze svého okolí bezpečně poznáte; a to vtipně, trefně a kousavě. Jenže pak Baumbach vezme veškerý prostor pro Hoffmana, vedlejší postavy přestávají být živoucí a hraničí až s karikaturou sebe sama a tahákem má být zmíněná honba po rodinných katarzích, kterou nikdo nechce (nejméně pak divák) a to skrze více závěrů do prázdna než jich bylo v Návratu krále. Čili nejdříve nehorázně dobré a následně otřesně tuctové. (14.10.2017)