Bellevue

todle je nejlepší tv věc, kterou jsem viděl, klenot... Hrušínského minimálně stokrát zaznějící "co?" za jeho každou druhou větou vytváří z diváka spoluučasníka jeho psychického "teroru" "nebohé oběti" jeho manželky. Klaustrofobická atmosféra tohoto dílka je velmi autentická a jeho poselství je velmi přesvědčivé...skoro to svádí napsat, "todle je jak ze života". (12.03.2009)

Kdybych měl někomu názorně ukázat jak má vypadat dokonalý mužský herecký projev, kterému uvěříte každé slovo, mrknutí oka, pohyb tváře nebo jakoukoliv gestikulaci, pak bych mu pustil Rudolfa Hrušínského v této mistrovské inscenaci Jiřího Bělky, Bellevue. To samé platí o ženské roli, kterou zde ztvárnila Blanka Bohdanová. Tohle je filmová učebnice pro DAMU i FAMU. (04.10.2021)

Výborná televízna hra s dokonalým herectvom Rudolfa Hrušínského. Do jedného večera skoncentrovaný príbeh o túžbe lietať aj po 16 rokoch života v klietke. Poznanie, že mizerná istota je lepšia, ako nejasná perspektíva, oboch manželov vracia do klietky, aj keď dvierka na nej boli otvorené. Rok dokončenia TV filmu napovedá, že hra nie je iba o dvoch neúspešných hercoch a ich túžbe vymaniť sa z doterajšieho života. (14.04.2010)

Rudolf Hrušínský úžasně ztvárňuje špatného herce, který neví, že je špatný, a tak hraje jako o život, ačkoliv to za moc nestojí, a když diváci odmítají jeho mizerný výkon, nenapadne ho, co se děje. Myslí si, že na ně tak silně působí jeho postava. Je to velmi dobrá inscenace, ale s málokým v hlavní roli by byla taková. (20.05.2017)

Být, či nebýt oblastním hercem podřadných rolí? To je, oč tu běží. Bellevue ukazuje, co se z žoviálních hereckých historek nedozvíme. Že na jednoho herce hýčkaného publikem připadá třeba deset sotva průměrných a nejméně jeden zcela neúspěšný, který je všemi těmi rozevlátými miláčky publika tupen a vysmíván. Že není všechno o "hereckém štěstíčku", jak to někteří afektovaní "kumštýři" rádi říkají a že na míru úspěchu v této profesi má kromě talentu nemalý vliv i charakter, sebevědomí, jistá míra otrlosti a další faktory. Hra se zabývá labilní existencí divadelního outsidera a podíl kolegů na jeho osudu spíš naznačuje v druhém plánu. To je možná škoda, je to zajímavé téma. Nicméně karty jsou rozdány takto: Herec Kraus je jakýmsi doktorem Cvachem jednoho divadla. Vhodný k "držení háků", ale neschopný jemné chirurgie. Ta analogie se opravdu nabízí. Stejně jako Cvach si i Kraus vytrvale namlouvá, že je držen stranou ze závisti nebo obav, že by mohl být nebezpečnou konkurencí. Končí sezóna, jeho rozvedená žena a jen o málo úspěšnější herečka se chystá praštit s tělkou o zem a provdat se za bohatého cizince, Krause čeká další nejistá sezóna a záskok za nemocného kolegu, který bere jako příležitost ukázat, co v něm vězí. A stejně jako Cvach netuší, že jeho velká příležistost je chytrý způsob, jak mu srazit hřebínek konfrontací s tím jeho věčným "kdyby". Rudolf Hrušínský podal přesvědčivě vnitřně zlomeného a navenek hrdého fušera, Blanka Bohdanová je ztělesněním rezignace nad jakoukoli životní perspektivou a Radovan Lukavský hraje opět svou otravnou šarži mravního arbitra, který pořád někomu domlouvá a se všemi to myslí dobře. Ostatní postavy jsou spíš homogenní divadelní fauna. Nejsilnější moment: Hrušínský koketuje s představou, jak by zahrál Hamleta a s důrazem na nesprávná slova a s dikcí plnou zhnusení deklamuje část jeho monologu, o které se domnívá, že vystihuje jeho situaci. "To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, nadustost panstva, útlak násilníků, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh´svůj propouštěcí list si napsat. Třeba šídlem." 80% (08.08.2010)